Online archiv

David NivenPraha, Portál 2003. 215 s.Manželství bylo a je předmětem mimořádného zájmu jak čtenářů, tak i psychologů. Není divu, že množství publikací, které ve světě i u nás k tomuto tématu vycházejí, je veliké. Otázkou je však kvalita těchto publikací. Dávat radyje ochoten téměř každý. Hlubší průzkum udělování rad o tom, jak se chovat a co dělat v manželství, ukázal, že 92 % takových rad vychází z osobních zkušeností rádců (Protinsky a Coward, 2001). A výsledek? Ten je obdobný tomu,jako když se někdo snaží, aby jeho vlastní šaty oblékl druhý. Jak z toho ven? David Niven je profesionální psycholog. V této knížce zvolil jinou cestu. Nepodává ucelený názor na problematiku manželství - kniha není ani"učebnicí psychologie manželství", ani"učebnicí psychoterapie manželství", ale stovkou na sobě relativně nezávislých dvoustránkových kapitolek o přerůzných otázkách manželského soužití. Všechny tytokapitolky mají však stejnou strukturu. Tvoří ji tři části. V prvé se autor zamýšlí nad zvoleným tématem, které je vyjádřeno pregnantně v nadpisu kapitolky. Ve druhé části podává příběh ze života. Ve třetí na 3-5 řádcích citujehlavní závěr z některého výzkumu. Je možno říci, že pro profesionální psychology jsou právě ty nejkratší třetí části kapitolek nejdůležitější. Proč? Je v nich informace o výzkumných projektech, které byly v posledních pětiletech publikovány v odborných psychologických časopisech - a ty nejsou u nás běžně dostupné. Kladem je, že tyto odkazy na literaturu - na poznatky z výzkumu - jsou v závěru knihy dobře dokumentovány. Na str. 207 - 215 jeuvedena citovaná literatura v rozsahu celkem 169 článků. Jde při tom většinou o výsledky dotazníkových šetření. Tímto způsobem se autorovi daří překonat snahu dávat rady o tom, co a jak dělat v přerůzných situacích manželskéhoživota z vlastních zkušeností nebo negativních osobních zážitků a přiblížit čtenářům výsledky výzkumů, které nabízejí o stupeň serioznější zdroj informací. Je možné, že laického čtenáře zaujme nejvíce střední část všech 100článků. Je až s podivem, jak se autorovi podařilo shromáždit takové množství příběhů z manželského života. Ne z psychoterapeutických sezení. Spíše ze zveřejněných událostí. Jde o nepředstavitelně pestrý a bohatý"narativní"materiál, který ilustruje témata jednotlivých kapitol. Autorovo zamyšlení nad vybraným tématem, vždy v první části jednotlivých kapitolek, je poměrně krátké. Má obvykle 10 - 15 řádek. V podstatě jde ovolné úvahy autora o tom, co sděluje povídka ve střední části, a o tom, oč šlo v citovaném výzkumu. Sladit tyto dvě věci není však vždy snadné. Celkově je třeba knihu uvítat. V chaosu odborné i laické literatury o manželstvíjde o serioznější pokus umožnit čtenářům odbornější vhled do přediva psychologických otázek manželského soužití.

Brian McNairPraha, Portál 2004. 184 s.Na obálce knihy se dočteme, že předností publikace je její stručnost a srozumitelnost. A kniha skutečně je stručná a srozumitelná. Domnívám se však, že zmiňovaná stručnost je zde spíše kamenem úrazu než předností. Může totižčtenáře zmást, protože mu neumožní proniknout do zvolené problematiky hlouběji. Tím mimochodem místy začíná trpět i avizovaná srozumitelnost. Méně je někdy více, a tak snaha dostat do útlé publikace téměř všechny tematickéokruhy, kterými se zabývají teorie masové komunikace, je poněkud bláhové. Hned na prvních stranách mě vyvedla z míry autorova definice žurnalistiky:"Jakýkoli vytvořený text v písemné, zvukové nebo vizuální podobě, kterýje publiku předkládán jako pravdivé oznámení nebo záznam jisté, až dosud neznámé (nové) skutečnosti existující v současném společenském světě."Tato definice by se hodila docela dobře na zprávu jakožto základnízpravodajský žánr, ale žurnalistických žánrů existuje mnohem více. Též slovo pravdivé přináší jisté nesrovnalosti, neboť nárokuje si novinář skutečně beze zbytku sdělení"pravdivé"? Nelíbí-li se autorovi slovo"objektivita", co třeba"ověřenost"zprávy? A copak všechny žurnalistické žánry pracují s novou informací? Kniha je rozčleněna na dvě části, přičemž první z nich se nazývá"Základy a kořeny".Důvod, proč je právě do této části zahrnuta i kapitola o účincích žurnalistiky, mi zůstává utajen. Pokud nicméně pomineme tento fakt, potom rozhodně nemůžeme pominout, že účinkům médií na jednotlivce je věnována jen jednastránka a je popisován pouze jeden model účinků. Druhá a rozsáhlejší část knihy pojednává o faktorech ovlivňujících žurnalistickou produkci a je (alespoň z mého pohledu) více sociologická. Podtrženo a sečteno, hodnota knihyspočívá především v úhlu pohledu autora, v jeho zkušenostech a postojích, na základě kterých se mimo jiné poměrně často vymezuje proti jiným definicím, postřehům a názorům na současný stav mediálního světa. Publikace jeskutečně čtivá, a to i díky tomu, že je doplněna o mnoho osobních postřehů a konkrétních příkladů nejnovějších i populárních událostí, které se v médiích za poslední dobu objevily. Může tak proto velmi dobře rozšířit obzorylidem, kteří o žurnalistice (médiích či masové komunikaci, chcete-li) již něco vědí. Taková konfrontace je velmi podnětná a důležitá. Pro ty, kteří se však teprve ponořují do znalostí souvisejících s uvedenou tematikou, budenejspíše zdrojem poněkud nepřehledným a matoucím. Prakticky vzato, ke zkoušce z masové komunikace studentům patrně stačit nebude. Za základní kameny diskutované problematiky proto ještě stále považuji např. díla Kunczika,McQuaila či DeFleura a Ballové. Knihu Briana McNaira oproti tomu vnímám jako třešničku na dortu, která zachutná především poučeným. Ti se potom mohou sami rozhodnout, jakou chuť si radostně ponechají v paměti, a jaká v nichvyvolá další možné konfrontace a postoje.

V četbě odborné literatury mám již svých pět vyhraněných preferencí a rád o nich povím čtenářům Psychologie dnes. Čítám si i docela namátkově - tu v čítárně časopisů Národní knihovny ČR, jindy orientačně v některém většímknihkupectví. Systematicky si čítávám knihy o otcovské tematice, která je však u nás hodně zanedbávaná a i programově zpochybňována. Rád si také čítávám knihy o rozdílech mezi pohlavími, zejména v psychické výbavě. Velicezajímavá kniha v tomto směru se jmenuje Proč muži nežehlí od Anne a Billa Moirových. V ní jsem se poprvé dozvěděl ve srozumitelném podání o rozdílném působení hormonů na muže a ženy a také o tom, proč a jak se lišíme. Vsoučasné učebnici pro nejvyšší třídu gymnázií Biologie člověka, naleznete o hormonech tři čtyři řádky. Za základní a souhrnnou studii o rozdílech mezi pohlavími však považuji Sex Differences, Developmental and EvolutionaryStrategies od L. Mealeyové. V kritice ideologie militantního feminismu vynikají ženské autorky - ty také lépe prohlédnou přetvářky, manipulace a lži jiných žen, posedlých ideologií. Muži jsou v tomto směru dosti naivní.Čítávám tyto knihy dosti pozorně, dovídám se, o co ve skutečnosti jde - a co by mě jinak ani nenapadlo. Přiznávám se, že jsem vážně znepokojen. Realizátoři ideologie sovětského socialismu rozdělili svět na dva nepřátelskétábory. K válce nakonec nedošlo a expanzivní militantní ideologie se odbourala. Pokud by realizátoři té prvně zmíněné ideologie byli úspěšní, pak by cesta nazpět nebyla tak snadná, pokud by vůbec byla možná. Tak alespoň pravízasvěcené autorky: Sacred Cows od Rosalind Coward. Domestic Tranquility, A Brief Against Feminism od Carolyn Graglia, The Sex - Change Society, Feminised Britain and the Neutered Male od Melanie Phillips. Z knihy se dozvíme,jakými hesly ideologové klamali ve Velké Británii a k jakým koncům sociální politika dospěla. Další zajímavá kniha s touto problematikou je The War Against Boys, How Misguided Feminism Is Harming Our Young Men od ChristineSommers - knihu by si měli povinně přečíst rodiče, kteří mají syna nebo vnuka, nebo je očekávají. Čtvrtý okruh literatury se týká syndromu zavrženého rodiče, společensky velmi negativního průvodního jevu rozvodu rodičů. Zdebych čtenářům doporučil nedávno vyšlou knihu u nás již známého Richarda Warshaka Rozvodové jedy. Poslední tematický okruh se týká evoluční psychologie nebo také jak se říká nové vědy o psychice pro třetí milénium. Usuzovánítímto směrem dovede vysvětlit mnoho dosavadních záhad lidské povahy či psychiky. Bohužel se tato disciplina stále ještě nepřednáší na katedře psychologie FF UK, nýbrž jen nepravidelně na jiných institucích. Za základní knihu otomto vědním oboru považuji Evolutionary Psychology, The New Science of the Mind od D. Busse. Týž autor napsal The Evolution of Desire, Strategies of Human Mating, což je pozoruhodná studie partnerských vztahů z hlediskaevoluční psychologie.

Jiří KřížekTišnov, SURSUM 2003. 167 s.Autora, českého psychiatra žijícího ve Washingtonu, pravděpodobně řada čtenářů již poznala, protože pod americkým jménem George O. Krizek publikuje v mnoha českých periodicích a jeho práce se týkají především psychiatricképroblematiky. Pro recenzovanou publikaci použil znovu své české jméno a přihlásil se tak (nejen jím, ale hlavně bohatou a krásnou češtinou) ke své národní příslušnosti. Jako správný lékař začíná bohatou rodinnou anamnézou,jejíž kořeny sahají hluboko do předchozích generací a která zaujme svou různorodostí, pestrostí a současně autentičností. Psychology jistě zaujme a možná bude i trochu provokovat reference o autorově první vzpomínce z věku 18měsíců života, stejně jako jeho tvrzení, že nikdy nevěřil, že člověk není schopen pamatovat si tak časné zážitky. Nicméně systematicky jeho memoáry sahají od doby před druhou světovou válkou (plastická a živá vzpomínka napohřeb TGM, který prožil v pěti letech) až do současnosti, popisují neskutečné množství dobových reálií, z jejichž mozaiky sestavuje proudy vlivů, které působily nejen na duši dítěte, dospívajícího a nakonec dospělého a zraléhojedince, ale na celou českou společnost. Popisem válečných let přesvědčivě dokládá Vaculíkovu myšlenku, kterou začínalo památných 2000 slov: Nejprve naše národy postihla válka... Zde začala deformace křehké a nevyzrálé páteřečeského národa, zde můžeme hledat původ deformací dalších. Křížek vystihl velmi přesně i atmosféru panující v padesátých letech na pražské lékařské fakultě (analogicky i na ostatních vysokých školách), neopomněl však osobnosti,které čněly nad atmosférou celkového marasmu doby. Líčí poměry v zaměstnání i poměry celospolečenské, které ho nakonec přivedly k rozhodnutí emigrovat. Peripetie kolem odchodu do emigrace líčí s nadhledem, přestože to tenkrátjistě taková legrace nebyla. Popis prostředí přechodného pracoviště v Rakousku a profesionální zkušenost z USA je doslova napínavým vyprávěním, neméně zajímavé jsou kapitoly věnované české emigraci v USA. MUDr. Křížek má nejenrozsáhlé a hluboké znalosti psychiatrie a psychologie, je vášnivým lepidopterologem (jeho sbírka motýlů je úctyhodná), což mu umožňuje celostní nazírání mnoha lidských problémů etologickým pohledem a současně perfektním znalcemhistorie (včetně detailů týkajících se reálií) - těchto skutečností využil jak v kapitolách typu sci-fi, tak při hodnocení některých českých osobností. Celoživotně ho provází zájem o kuriozity, ať již jde o psychiatrickouproblematiku, kterou vnímá lidským zrakem, nikoli prizmatem diagnostických manuálů, zejména však upoutá jeho zájem o jazykové nuance, o slang a argot (v současnosti se usilovně pídí po slovníku současného slangu). Křížkovavzpomínková knížka je víc než obvyklým souborem drbů, vynášení vlastního ega a pomluv, je svědectvím o době, která těžce poznamenala český charakter, o době, jejíž důsledky pociťujeme dodnes.

Kurt BeiersdörferPaderborn, Ferdinand Schöningh 2003. 221 s.Název knihy (Co je myšlení?) psychologům nejspíš asociuje myšlení jakožto biologický, psychologický a možná i filozofický fenomén. Knihu ovšem napsal kolektiv odborníků z oboru robotiky a informatiky, a tak se týká spíše strojůnež lidí. Je bilancí vývoje robotů, současné úrovně technického napodobování člověka a principů živých organizmů vůbec. Publikace na počátku seznamuje čtenáře se základními informacemi o nervovém systému a uvádí, které jehovlastnosti již člověk technicky napodobil a využil při řešení problémů nebo při konstrukci různých zařízení. Detailnější popisy těchto konstrukcí jsou v následujících čtyřech kapitolách: 1. Svět smyslů, 2. Život je pohyb, 3.Nástroje inteligence, 4. Co počítače (ještě) nedovedou. Kniha je zakončena pěti esejemi:"Umělá inteligence a vývoj robotů"od R. A. Brookse,"Evoluce umělé inteligence"od H. Rittera,"Neuronovézáklady vědomí"od A. K. Engela a W. Singera,"Postbiotické vědomí"od T. Metzingera a konečně"Vize minulosti a budoucnosti"od C. P. Sesína. Současná strategie výzkumu v oblasti myšlení se orientujena porovnávání umělých dat, získaných na robotech nebo na umělých nervových strukturách, a experimentálních dat, pocházejících z fyziologických a behaviorálních experimentů. Kniha podává úvodní informace z těchto oblastí a můžebýt tedy zajímavá pro psychology, kteří by se rádi dozvěděli něco o neuroinformatice, která vytváří umělé nervové struktury, a o robotice, zabývající se umělým chováním. Při čtení biologických a psychologických informací jeovšem třeba mít se na pozoru, neboť v těchto oblastech autoři nejsou zrovna kompetentní a některé pojmy používají velmi volně. Hovoří například nejen o myšlení lidských mozků, ale též o myšlení strojů a umělých neuronovýchsítí. To ovšem, narozdíl od myšlení lidského, není vědomé. Kniha tak bohužel šíří omyly mezi techniky, což může následně přispět k neporozumění i mezi vědci. Dalším příkladem jsou neurofyziologické popisy. Autoři publikacepoužívají pojem informační signály namísto pojmu vzruch. Cituji:"Dendrity sbírají informační signály."Psycholog může této větě porozumět zcela jinak než technik. Totiž jako přenosu vědomých informací. Ale ne všechnydendrity přenášejí vědomé vzruchy. Také nevíme, zda je přenášejí často, málokdy nebo zda vůbec. Kde a jak se vytváří význam zatím nevíme. Dobré informace podává kniha o druhé straně - o výzkumu umělých nervových struktur aumělého chování. Závěrem bychom mohli říci, že publikace je výzvou všem výzkumníkům netechnické orientace a lze ji zformulovat do následujícího sdělení: Poskytněte nám informatikům poznatky z vaší oblasti, ale krátkou asrozumitelnou formou bez zbytečné teoretické nadstavby. Řekněte nám, co je myšlení, a my vám je namodelujeme na počítačích.

Na čem závisí to, zda se komunikace mezi matkou a dítětem v raném věku stane synchronní (vyvážená, doplňující se a na sebe navazující) či asynchronní (dysharmonická a s mnoha nedorozuměními)?

Konopné drogy nejsou spojeny s vysokou mírou zdravotní a společenské nebezpečnosti, přesto jejich uživatelům u nás hrozí nesmyslně vysoké tresty.Studie PAD zhodnotila důsledky zavedení trestnosti držení drog pro vlastní potřebu a přinesla mnohá zjištění, podporující tzv. vyvážený přístup k návykovým látkám.

Rorschachův test bývá nejčastěji používán při individuálním psychologickém vyšetření. Méně známá je skupinová aplikace tohoto testu, kterou popsal J. Willy. Tato technika přitom může být velkým obohacením diagnostické praxe.

Nejprve se formou lehkého historicko-futuristického exkurzu věnujme přehledu možností e-recruitmentu a e-selekce a následně detailněji prozkoumejme"dobu železnou", tedy současnost on-line výběru zaměstnanců.V nejjednodušší podobě e-selekce s využitím psychodiagnostiky slouží počítač k prezentaci podnětů (otázek, úkolů), k registraci odpovědí, k výpočtům v rámci hodnocení (indexy, procenta, profily). E-selekce provedevyhodnocení absolutně bezchybně a prakticky okamžitě.

Hudba může měnit náladu, vytvářet vhodné prostředí, bezpečný rámec pro prožívání bolestivých emocí, pomáhá vyjádřit pocity. A navíc bývá dětmi oblíbená.Muzikoterapie pomáhá dětem nemocným.... a rozvíjí děti zdravé

Schopnost aktivně ovlivňovat své tělesné funkce i činnost svého mozku nepatří do science fiction. Přichází s ní metoda EEG biofeedback. A hlásí úspěchy. Přesto má kromě svých propagátorů i řadu kritiků.

Určitá forma násilí se vyskytuje ve třetině párů našich vysokoškolských studentů. Do značné míry je to způsobeno řadou mýtů, předsudků a pověr, které se v naší společnosti vyskytují.Domácí násilí může mít své kořeny už v mileneckém vztahu mladých lidí.