Online archiv

Polykratův komplex je tendence udělat chybu (event. potřeba sebepotrestání) ve chvíli, kdy se nám daří příliš dobře. V mytologii vysvětlováno jako strach před žárlivými bohy. Jejich obětí se stal např. Polykratos, vládce Samosu,kterému se vše dařilo. Jeho přátelé projevili obavu, že si tím rozhněvá bohy. Polykratos uposlechl jejich rad a vhodil cenný prsten do moře. Jeho oběť však nebyla přijata a vrátila se mu v břichu ulovené ryby. Polykratoszanedlouho zemřel strašlivou smrtí.Možné interpretace:1.Dokonalost je rouhání. Jung uvádí, že hinduisté stavějí chrámy tím způsobem, že poslední roh zůstane nedokončen. Nejenom bohové, ale i lidé nás mají rádi s chybami - jinak bychom je příliš konfrontovali s jejichnedostačivostí. Řada výzkumů prokázala, že největší sympatie si získávají téměř dokonalí lidé.2.Existuje rovnonáhoda. Ze zkušenosti víme, že stav, kdy vše jde dobře, dlouho netrvá. Podvědomě očekáváme zvrat. Není však jasné, odkud rána přijde. Pokud si újmu způsobíme sami, máme nad ní alespoň kontrolu.3.Malé děti se brzy naučí, že když něco provedou, jistá forma sebepotrestání povede k tomu, že jim rodiče odpustí. Přání dětí a dospělých/rodičů nebývají stejná. Pokud se dítěti dlouho daří to, o co usiluje, jepravděpodobné, že to bude v rozporu s výchovnými záměry rodičů.4.Jakýkoli stav, tedy i štěstí, můžeme pociťovat pouze tehdy, pokud známe jeho opak. Je možné, že ve chvíli, kdy se cítíme již příliš dlouho dobře, podvědomě vyhledáme stav nepohody, který tvoří pozadí jinak příjemné existence.5.V mnoha ohledech nežijeme tak, jak bychom (podle nároků superega) měli, cítíme se za to provinile a pociťujeme potřebu sebepotrestání/hledáme bolest.

StručněČeská asociace studentů psychologie je dobrovolná nezisková organizace studentů a absolventů psychologie působících na území České republiky. Prostřednictvím webových stránek se ČASP snaží zpřístupnit oblast psychologie nejenstudentům a absolventům psychologie (např. nabídkou připravovaných kongresů, sebezkušenostních výcviků), ale i širší veřejnosti.

StručněScházet se pravidelně u jídla v rodinném kruhu má význam z hlediska rizika vzniku poruch příjmu potravy. Američtí vědci zjistili, že dívky, které absolvují v průměru 3-5 společných jídel v příjemné atmosféře své rodiny, majívýznamně nižší pravděpodobnost, že se u nich později vyskytne nadměrné sledování vlastní tělesné hmotnosti. Proto je u nich i riziko vzniku anorexie či bulimie nižší. U chlapců sice takováto souvislost rovněž existuje, ale vevýrazně nižší míře. Studie byla publikována v listopadovém čísle časopisu Journal of Adolescent Health.

StručněČasopis, který vydává dvakrát ročně Česká společnost pro psychoanalytickou psychoterapii, se zaměřuje zejména na psychoanalýzu, psychoanalyticky orientovanou psychoterapii a dynamickou psychiatrii. Uveřejňuje původní práceklinické a teoretické, překladové práce, kazuistiky, recenze nových knih, diskuze, ohlasy, dopisy a informace o připravovaných odborných a vzdělávacích akcích z oblasti psychoanalytické psychoterapie. Aktuální číslo je zaměřenona problematiku terapie a vývoje dětí a adolescentů.

U žen s nádory prsu, které využívají psychologického poradenství, dochází nejen k redukci stresu a úzkosti, ale mění se i jejich způsob života. Stravují se zdravěji, přestávají kouřit a posiluje se jejich imunitní systém.Vyplývá to z výsledků nové studie vědců z Ohio State University (Comprehensive Cancer Center), která byla uveřejněna v zářijovém vydání časopisu Journal of Clinical Oncology. Výzkum byl zaměřen na vliv stresu na imunitní systémpacientek s nádorovým onemocněním prsu. Autoři také zjišťovali, zda redukce stresu a změna životosprávy ovlivňuje četnost a časový odstup relapsu onemocnění. Autoři sledovali 2700 žen s rakovinou prsu (ve stadiu 3 a 4) po dobu10 let. Ženy byly náhodně rozděleny do dvou skupin - jedné skupině byla poskytována psychologická intervence (poradenství), druhá absolvovala pouze psychologická vyšetření. Účastnice výzkumu odpovídaly na otázky týkající sejejich emočního stresu, sociálního fungování a životosprávy (zdravého životního stylu). Ukázalo se, že ženy, kterým bylo poskytováno psychologické poradenství, uváděly v průměru lepší náladu a nižší míru prožívaného stresu.Uváděly, že cítí větší podporu ze strany svých přátel a rodiny. Autoři studie analyzovali také vzorky krve všech účastnic. Při sledování hladiny krevních markerů, které souvisejí s imunitním systémem, se ukázalo, žepsychologické poradenství objektivně vedlo k posilování imunitního systému (změny byly zjištěny s odstupem přibližně 6 měsíců).

Článek K. Brejchové a J. Klimeše Sexuálním zneužíváním trpí dívky i chlapci (Psychologie dnes 4/2004) vzbudil pochvalnou reakci amerického psychiatra českého původu George O. Krizka (Psychologie dnes, 7-8/2004), chválil za věcnýpostoj k sexuálnímu násilí. Ve Spojených státech to prý se zdůrazňováním zneužívání a jeho důsledků přehánějí, každý se tím ohání. Vidí tu podobnost situace v současných Spojených státech se situací v Československu v doběautorova mládí, kdy se každý musel zaklínat Pavlovem. Zdá se, že autor leccos z 50. let pozapomněl. Krizek pak referuje poměrně obsáhle o medializovaném případu ze Spojených států, který vyvolával podle autora nepřiměřenérozhořčení. Učitelka měla sexuální styk s dospívajícím žákem a z tohoto vztahu měla dítě:"Leč všemi litovaný nedospělec, ubohá oběť pohlavně úchylné učitelky, všechny zvědavce odmítl a nikomu se nepodařilo jej přimět kvýkřiku: Paní učitelka mne znásilnila', naopak, při zmínce okolností, za nichž došlo ke zplození dětí, se na jeho tváři vždy rozhostil výraz hrdosti a vzpomínky na prožité sexuální blaho ..."V závěru vzpomíná Krizekvlídně na svého amerického kolegu, rovněž původem z Čech, a cituje pobaveně jeho výrok:"Ženský, která by byla ochotna to dělat se čtrnáctiletým klukem, tý bych zaplatil."Nevím, kde a kdo by ve Spojených státechtakový text Georgi O. Krizkovi otiskl. Zdá se mi nejen morálně neúnosný a pokleslý, ale také nebezpečný. Implikuje totiž, že sexuální vztahy s dospělými si děti leckdy užívají, a tím jim tedy neškodí. To je ovšem scestnáargumentace. Ovšemže jsou děti sexuální bytosti, dokonce v mladším věku nežli v dospívání. Ovšemže dospívající chlapec je biologicky schopen oplodnit ženu a může být na to pyšný. Dospělí však mají legální a morální povinnostpsychologicky a sociálně nezralé dítě před takovou zkušeností chránit. O to víc, když jsou vůči dítěti ve zvláštní pozici moci a odpovědnosti, jakou představuje učitelství. Z tohoto hlediska opravdu byla paní učitelka úchylná.V referovaném případě došlo nejen k legálně a kulturně předčasnému začátku koitální sexuality, ale také k rodičovství dospívajícího chlapce. Jaký z něj byl asi otec a partner? Nevím, zda si G. Krizek položil otázku po kvalitětakového rodičovství. Ať už bychom morální normy jakkoli relativizovali, G. O. Krizek zlehčuje legální normu, a to je nepřípustné. Kladu otázku, proč časopis Psychologie dnes takový příspěvek přijal?

StručněVědci z Colorado University zjistili, že neurotransmiter dopamin je mimořádně významnou látkou, která pomáhá lidem dělat taková rozhodnutí, která vedou k dobrým výsledkům. Studie, kterou vedl Michale Frank, byla publikována včasopise Science. Původně byli v rámci výzkumu sledováni pacienti trpící Parkinsonovou chorobou, kteří užívali léky podporující tvorbu dopaminu. Parkinsonova choroba, degenerativní onemocnění mozku, ovlivňuje mentálníschopnosti, ne vždy však v negativním směru. Pacienti se zpravidla zhoršují v kognitivních úlohách, které jsou založeny na učení na základě pozitivních a negativních reakcí (odměn a trestů). Tito pacienti se dokáží učit nazákladě trestů (resp. negativní odpovědi). Při podávání léku zvyšujícího tvorbu dopaminu u nich došlo ke zlepšení schopnosti učit se na základě odměny. Podobně jako zdraví lidé pak byli lépe schopni předvídat důsledky svéhochování (budoucí odměnu). Léky ovlivňujícími tvorbu dopaminu bylo u sledovaných pacientů možno zvýšit jejich citlivost na pozitivní odpovědi (odměny) a snížit citlivost na reakce negativní (tresty). To u některých z nich vedlok epizodám hráčské vášně.

StručněPokud se člověk naučí druhý jazyk, vede to ke změnám v mozku, konkrétně v části mozkové kůry, která souvisí s verbální fluencí. Zjistili to britští vědci z University College v Londýně. Pomocí zobrazovacích metod prokázali, že ubilingvních lidí je rozvinutější šedá kůra mozková ve spodní části levého temenního laloku. Nejvýraznější změny byly zjištěny u lidí, kteří si druhý jazyk osvojili v předškolním věku. Čím později se jazyk učili, tím byly změnymozkové kůry méně výrazné. Výzkumu se účastnilo 25 Britů, kteří hovoří pouze anglicky, a stejný počet těch, kteří jsou bilingvní již od předškolního věku. Dále bylo do studie zahrnuto 33 Britů, kteří si druhý jazyk osvojili vevěku 11 až 15 let.

StručněDánští vědci provedli výzkum, v němž zjišťovali, jak souvisí index BMI (Body Mass Index) mužů s kvalitou a počtem jejich spermií. Výzkumu se účastnilo 1558 mužů (průměrný věk 19 let). Výsledky prokázaly, že nejvyšší hustotu apočet spermií mají muži, jejichž hmotnost a BMI se nacházejí v pásmu průměru (BMI 20-25). Muži s vyššími hodnotami BMI (s nadváhou) měli v průměru o 21,6 % nižší počet a o 23,9 % nižší hustotu spermií. U mužů s výrazněpodprůměrnými hodnotami BMI byl zjištěn o 28,1 % nižší počet a o 36,4 % nižší koncentrace spermií. Podle autorů studie je možným vysvětlením to, že BMI souvisí s celkovou kvalitou životního stylu lidí, a ten může ovlivňovatkvalitu a počet spermií.

StručněVýsledky nového výzkumu, který byl publikován v říjnu v časopise Annals of Neurology, ukazují, že mozky autistických chlapců s poruchou řečového vývoje se významně liší od mozků chlapců s normálním řečovým vývojem. Rozdíly sekonkrétně týkají Brockova řečového centra v čelním laloku mozkové kůry. Ukázalo se, že autističtí chlapci s řečovými problémy mají odchylky v mozkové struktuře velmi podobné těm, které byly identifikovány u neautistickýchchlapců trpících poměrně vzácnou specifickou poruchou řeči (Specific Language Impairment - SLI).

StručněJeště před nedávnem se odborníci domnívali, že depresivní onemocnění nemůže postihovat děti v předškolním věku. Ukazuje se však, že u dětí, které již např. ve věku 3, 4 či 5 let uvažují o sebevraždě, může o depresivní onemocněnískutečně jít. Psychiatra Joan Luby z Washington University School of Medicine publikovala v roce 2002 v časopise Journal of the American Academy of Child and Adolescent Psychiatry jednu z prvních studií na toto téma (PreschoolMajor Depressive Disorder). Kromě deprese byly v posledních letech u předškolních dětí identifikovány i jiné duševní poruchy, které byly dříve přisuzovány jen dospělým.

StručněVýznamem smíchu v průběhu psychoterapie se zabývali vědci z Massachusetts General Hospital. V rámci svého výzkumu, který publikovali v říjnovém čísle časopisu Journal of Nervous and Mental Diseases, zaznamenali a analyzovali 10individuálních psychoterapeutických sezení. V jejich rámci identifikovali 145 epizod smíchu, přičemž v některých se smáli současně jak pacient, tak terapeut. Pacienti se v průměru smáli dvakrát častěji než terapeuti. Nejčastějibyl smích pacientů reakcí na jejich vlastní komentáře. Pokud se smáli pacient a terapeut současně, zvyšovalo to podle autorů studie pocity vzájemného porozumění.