Online archiv

jsou základ nových nápadů

Černé vrcholky hald, nad nimi šedé nebe. V podivné měsíční krajině se dole v údolí otevírá pohled na několik oplocených domů. Příbramská věznice. Je lehce po osmé hodině ranní a na první bráně vytírá jeden z vězňů. Za druhou branou jdou jiní vězni v šedých mundúrech seřazení v tichém průvodu na snídani.

Čtenáři nám často píší o kontakty na psychology. Tato servisní rubrika vám může napovědět, na koho se ve svém regionu obrátit.

Balintovské skupiny v sebekoučování

Psychologie by se neměla zabývat jen problémy, poruchami a defi city, ale i kladnými aspekty osobnosti, života člověka a společnosti - takové úvahy psychologů v čele s Martinem Seligmanem vedly k rozvoji oboru nazývaného pozitivní psychologie.

Stres, propocená záda, třesoucí se ruce, zadrhávající hlas. Pracovní pohovor - stejně jako zubař - nepatří mezi oblíbené způsoby trávení času. Bojíme se vět, které naznačí, že jsme nepotřební. Máme strach z personalistů, kteří jsou školeni k tomu, aby jako rentgen projeli naše slabosti a schopnosti. Ale pokud chcete práci, nemáte na výběr a tuto psychickou gilotinu musíte podstoupit. Rozhodli jsme se projít několik pracovních pohovorů za vás, abychom přímo v praxi zjistili, jestli je možné udělat z pohovoru snesitelnou záležitost, a pokud ano, tak jak na to. Taky jsme oslovili dva zkušené personalisty, kteří nám prozradili něco ze svých „tajných“ metod, kterými odhalují „lidstvo“. Jak vlastně personalisté vybírají člověka pro konkrétní pracovní pozici? „Je to složité. Lidé se často staví do různých póz a rolí. Dokážou hrát na začátku úžasné divadlo,“ vysvětluje František Boudný ze společnosti PŘEDVÝBĚR. CZ. „Proto je dobré, aby nový člověk prošel více kol pohovoru a vidělo ho více personalistů. Teprve pak se společně rozhodnou, zda se po všech stránkách přibližuje našim představám,“ dodává Boudný.

Pozor: uvolňujeme se

V úterý 13. března večer havaroval v tunelu ve švýcarském kantonu Valais autobus školáků z Belgie, kteří se vraceli z lyžařského zájezdu. Při nehodě zemřelo 28 lidí, z toho 22 dětí. Zbývajících 24 pasažérů utrpělo zranění, někteří z nich velmi vážná. Jak taková tragédie ovlivní život lidí, jichž se dotýká, a jak jim pomoci? Na to jsme se zeptali Petry Ďáskové, vedoucí Krizového centra Ostrava, která má osobní zkušenost s krizovou intervencí po vlakovém neštěstí u Studénky v roce 2008.

francouzský filozof, sociolog a etnolog Lucien Lévy-Bruhl