Online archiv

Vydání: 6/2012

Dobrovolník

Jana Kárníková, 6/2012

Proč se handicapovaní bojí vrátit do práce?

(red), 6/2012
Pokud jsou lidé s postižením, po nemoci či úraze dlouhou dobu doma, ztrácejí sebedůvěru, pracovní návyky i motivaci k práci. Občanského sdružení Logo se v rámci svého poradenského programu pokusilo vrátit tyhle schopnosti čtyřem desítkám z nich.

Podváděli ve škole. A co v práci?

Marek Preiss, 6/2012
Podvádění ve školách je na vzestupu. Dokládají ho výzkumy i konkrétní kauzy. Na rozdíl od škol jsou zaměstnavatelé schopni vyčíslit ztráty, které jim způsobí nečestné jednání zaměstnanců. A tak není divu, že sílí obavy, jak se budou lidé, kteří podváděli při studiu, chovat v práci.

Deprese. Nenechte radost odejít!

Jaroslav Brzák, 6/2012
Chci se s vámi podělit o pocity, které mě během těžké depresivní fáze potkaly, a tím vám pomoci v případě, že se přiblížíte k jejím branám.

Hop nebo trop: Máme šanci si dobře vybrat psychoterapeuta?

Zbyšek Mohaupt, 6/2012
Hádáte se s partnerem? Trápí vás obavy? Nerozumíte si s kolegy? Hledáte nové pracovní uplatnění? Možná si s takovou situací nevíte rady a potřebujete poradit. Kdo vám ale pomůže a jak si vybrat toho pravého odborníka? Nabízíme vám vodítka i stručné desatero, jak se při volbě v oblasti psychoterapie, poradenství, osobního a odborného rozvoje dobře orientovat.

Kámen hovoří o myšlení pravěkého člověka

Jiří X. Doležal, 6/2012
Nálezy kamenných štípaných „výrobků“ z pravěku mohou říci až překvapivě mnoho o psychice a myšlení jejich výrobců. Vše ukazuje, že nejen neandrtálci, ale už i jejich předchůdci byli lidmi v plném slova smyslu.

Produktivita: zázrak, který vás dostane na vrchol

Eva Tomková, 6/2012
Pracujete od rána do večera, jste unavení, okolí vás považuje za dříče, a stejně máte pocit, že nestíháte svou práci? K úspěchu vám chybí jedno - produktivita. Buďte v práci méně a zvládněte víc - odborníci na duševní práci doporučují strategie, jak zdánlivého paradoxu úspěšně dosáhnout.

Nešpor/n/oviny

Karel Nešpor, 6/2012
Experiment s hráči

Život v komunitě jako naděje pro přežití?

Andrea Sladká, 6/2012
Komunita, společenství rodičů a dětí, přirozená vzájemná pomoc, pochopení, sdílení, ohleduplný přístup k bohatství Země. Návrat zpátky? Novodobé bláznovství? Psycholožka a speciální pedagožka Daniela Kořínková to považuje za jedinou šanci pro budoucnost.

Kalendárium

6/2012
11. června 1967 zemřel ve věku 80 let americký psycholog německého původu Wolfgang Köhler. Narodil se 21. ledna 1887 v estonském Revalu, nynějším Talinu. V šesti letech se rodina přestěhovala do německého Wolfenbütelu v jižním Sasku. Po středoškolských studiích se zapsal na universitu v Tübingen pokračoval v Bonnu a Berlíně, kde získal titul PhD. Na Psychologickém institutu ve Frankfurtu se setkal s Maxem Wetheimerem a Kurtem Koffkou. Právě před 100 lety (roku 1912) společně založili nový obor, který nazvali Gestalt psychologie, známý též jako tvarová nebo celostní psychologie. Podle gestaltistů je celek více než jen souborem částí. Uznávali, že sice mohou existovat prvky, které jsou vůči sobě nezávislé, jako např. v aritmetice, kde existují tzv. čisté sumy, ale ty jsou abstrakcí, zatímco v konkrétnosti přírody a života jsou vzácností: sluneční systém je celek, Gestalt, poněvadž pohyb každého tělesa je ovlivněn přítomností dalšího. Stejným příkladem je točící se mlýnské kolo: pohyb každé části záleží na formě jako celku. A když se jen nepatrně poruší mýdlová bublina, celá struktura splaskne. Během první světové války vytvořil Köhler své nejvýznamnější dílo. Mezi lety 1913 a 1917 působil jako ředitel Stanice pro studium antripoidů Pruské akademie věd na ostrově Tenerife. Studoval šimpanze, kteří v té době nebyli typickými subjekty psychologického zkoumání: Pavlov studoval psy, Thorndike kuřata a kočky, Skinner holuby, Tolman krysy. Köhler byl jedním z prvních psychologů, který přijal za svou Darwinovu myšlenku o člověku jako součásti kontinuity života. Právě proto zkoumal naše nejbližší žijící příbuzné ve snaze porozumět člověku a jeho duševním procesům. Usiloval o nalezení toho, v čem jsou si lidé a opice podobní a v čem se liší. Köhlera nejvíce zaujaly otázky vhledu jako projevu inteligence a způsobu učení, na rozdíl od Thordikea a Pavlova, podle nichž je učení výsledkem asociací, pokusů a omylů. Hlavním cílem Köhlerových pokusů bylo ukázat, že lidoopi řeší problémy vhledem, že jejich chování neprobíhá podle slepého pokusu a omylu a řešení není dílem náhody. Vhled defi noval jako učení náhlým pochopením vztahových souvislostí mezi prvky přítomnými v dané situaci. Hlavní práci vykonal již během prvních šesti měsíců na ostrově a výzkumnou zprávu dokončil roku 1917. Po první světové válce se Köhler vrátil do Německa a stal se ředitelem Psychologického institutu Berlínské univerzity. Podnikl několik přednáškových cest po amerických univerzitách. Ve třicátých letech se stal jako patrně jediný nežidovský psycholog otevřeným kritikem německé Národně socialistické strany a roku 1935 byl nucen trvale přesídlit do USA, kde působil na řadě univerzit. V roce 1956 se stal prezidentem Americké psychologické společnosti APA. Od jeho smrti letos uplyne 45 let.

Výchova, nebo předurčení?

Stanislav Komárek, 6/2012
PODOTEKY STANISLAVA KOMÁRKA

Smích léčí

Radkin Honzák, 6/2012
Deset minut hurónského smíchu potlačí bolest na dvě hodiny.