Monogamie není romantika, ale výhodná strategie
5/2015Diskuse o tom, jestli je pro člověka „přirozené“ žít monogamně, nebo střídat partnery, případně udržovat více paralelních vztahů, často nabývají velmi emocionálních podob a prakticky pokaždé na sebe narážejí dvě různé roviny. Monogamii jsme totiž zvyklí chápat jako záležitost sociální, která se odvíjí od morálních zásad a přikázání víry - podle toho sbírá kladné body od zastánců tradičních hodnot a záporné od těch, kteří se cítí být svazováni konvencemi a omezováni v možnosti svobodného nakládání s vlastním životem. Na promiskuitu, nevěru a krátkodobé partnerské soužití se díváme pro změnu racionální optikou přírodních věd. Tady se kladné body získávají mnohem snáz, protože se opírají o určité v současné době populární poznatky z oblasti biologie a evolučních teorií. A navíc obhajují chování, které je mnohdy pohodlnější, příjemnější a společensky akceptovatelné. Protiargumenty typu „nejsme přeci jenom jako zvířata“ vypadají proti nim jako zastydlé moralizovaní.
