Online archiv

Když jsme pana profesora Možného zvali na jednu z konferencí Občanského institutu (bylo to tehdy v Čejkovicích), přiznám se, že ve mně trochu hlodalo. Je to už starý pán, asi se mu nebude chtít,“ říkal jsem si. Ale pan profesor chtěl. A přijel. A nepřijel žádný stařík, ale muž, ve kterém se ctihodnost stáří a šíře zkušeností snoubila s obdivuhodnou svěžestí ducha. Čišela z něj ona noblesa a elegance lidí, kteří toho prostě vědí neskonale víc než všichni okolo, ale přitom se chovají tak nenuceně a přátelsky, jako kdybychom spolu odjakživa chodili na pivo. Možná k tomu přispělo i to, že nebyl celoživotním akademikem. Začínal jako novinář a za normalizace pracoval mimo univerzitu – ve výzkumu a jako manželský poradce.