Online archiv

Vydání: 5/2010

Vážím si učitelů svých dětí

5/2010
Sympatického herce Studia Ypsilon možná znáte ze seriálu Ulice, hrál ve filmech Amerika, Mazaný Filip, Eliška má ráda divočinu, Učitel tance nebo Vyhnání z ráje. Je všímavým i vnímavým otcem čtyř dětí a své postřehy publikuje každý měsíc v časopise Děti a my. Zastihla jsem ho v předpremiérovém čase, přesto si našel chvíli a alespoň na pár otázek mi odpověděl.

První zvonění

Jana Jirošová, 5/2010
Na pražskou Základní školu Petřiny – sever jsem nastoupila vloni na jaře jako učitelka prvního stupně. Do procesu jsem se dostala rychle bez dlouhého rozmýšlení. Složila jsem státní závěrečné zkoušky a pak se náhodou uvolnilo místo učitelky v nedaleké škole. Program Začít spolu, podle kterého se vyučuje na prvním stupni naší školy, mě oslovil, tak jsem nabídku bez velkého váhání přijala. Naskočila jsem tak trochu do rozjetého vlaku, jelikož bylo krátce po pololetí a hned jsem se stala třídní učitelkou třetí třídy.

Hrnec plný poezie

Hana Prchlíková, 5/2010
Když jsem kdysi předem avizovala, že příští hodinu budeme pracovat s poezií, obličeje deváťáků se protáhly jak nad hrachovou kaší. Od té doby, co na poezii používám hrnec, žáci nejenže poezii čtou, ale taky veršují.

MÝM JAZYKEM JE ČEŠTINA, I KDYŽ NE TAK DOCELA

Blanka Gruntová, 5/2010
Paříž, Londýn, Berlín, Mnichov, Brusel, Sydney. Všude tam pomáhá ČESKÁ ŠKOLA BEZ HRANIC vychovávat děti, jež mají k češtině blízko, ale jejich nejsilnější jazyk to není. Obdobně i v českých školách přibývá žáků, kteří naši národní řeč neovládají na úrovni rodilých mluvčích. Ať už jde o děti českého původu žijící v zahraničí, nebo o cizince vyrůstající v České republice, smekáme obvykle před jejich umem přirozeně se pohybovat v několika kulturních a jazykových prostředích, a mučíme se otázkou, kterak jim umožnit, aby si naši mateřštinu pěstovaly a rozvíjely. Zkušenosti z francouzské metropole přinesou snad inspiraci i učitelům v Česku. Jak se malí kosmopolité mohou učit kultivovaně vyjadřovat v řeči našich předků?

Co se děje na školách

Eva Stejskalová, 5/2010
Zdravá hravá změna jídelníčku

Extravert a introvert ve třídě

Šárka Miková, 5/2010
DÍL II: Co o nich říkají někteří učitel é?

Co se čtyřkaři?

Jan Michal Mleziva, 5/2010
Tak jako se celá společnost neustále potýká s předsudky a klišé, nezůstávají těchto zjednodušujících postojů prosty ani naše školy. Osobnost dítěte a mladého člověka se v nich proto posuzuje obvykle jen na základě prospěchu a kázně. Žáci studijně nadaní a poslušní jsou vítaní, žáci se slabšími učebními výsledky a se sklony k neposlušnosti jsou naopak coby nežádaní zatracováni. Přitom skupina prvně jmenovaných by se bez školy více méně obešla, neboť v sobě nese potenciál k samostatnému vzdělávání. Kdežto právě druhá skupina, osobnostně jinak založená, pro své vzdělávání potřebuje pedagogicky fundované odborníky.

Jak vám klape spolupráce se zřizovatelem ?

Sylvia Jančiová, 5/2010
Co si o tomto aktuálně diskutovaném problému myslí ředitelé škol?

Snachy mají přednost

5/2010

Učitelské standardy: pomoc nebo hůl na pedagogy?

Hana Košťálová, 5/2010
Na Slovensku přišli po prázdninách učitelé do škol a standard zaměřený na sbírání kreditů za další vzdělávání byl hotov. Čeká snad české učitele totéž překvapení a tytéž chyby? Ze zkušeností v Holandsku vyplývá, že mají-li standardy učitelům pomoci zlepšovat práci, je lepší, když se podílejí na jejich tvorbě a když pak sami mohou porovnávat kritéria uvedená ve standardu se svou vlastní výukou.

Na všechno nové ať si děti přijdou samy

Nina Rutová, 5/2010
Blanka Staňková zrušila ve své třídě diktáty a učila děti psát správně česky zábavněji. Učí nyní didaktiku českého jazyka na pedagogické fakultě, přestože jí kdysi na gymnáziu doporučili, ať se češtině vyhýbá. Rozhovor je také o budoucích učitelích a o tom, jak je těžké naučit je diskutovat a objevovat informace samostatně.

Být jen tak chvíli sama doma …

Martina Hanzlíková, 5/2010