Online archiv

Vydání: 10/2009

Do skauta se nechodí, skautem člověk je nebo není

Maki Těthalová, 10/2009
Zdeněk Prančl sedí v čele největší výchovné organizace u nás, Junáka – svazu skautů a skautek ČR. A jako dlouholetý skautský vedoucí ví, co přesně skautská výchova znamená.

Co se děje ve školách

10/2009
Kohezivní výjezd šesté třídy

Mediální kurz osmáků den po dni

Pavel Wojnar, 10/2009
Jak moc ovlivňují média naše životy? Co je dobré o médiích vědět, abychom médiím lépe rozuměli a uměli se jejich tlakům bránit ve svém profesním i běžném životě? Nepatří mediální gramotnost mezi zásadní životní dovednosti, ke kterým bychom měli efektivněji vést i své žáky? To jsou jen některé z otázek, kvůli kterým mediální výchově věnujeme na ZŠ Mendelova v Karviné – Hranicích velkou pozornost již řadu let.

Graffiti – umění nebo delikvence?

Helena Dvořáková, 10/2009
Nepochopené umění nebo odsouzeníhodný vandalismus? Náhledy veřejnosti i odborníků z různých odvětví na graffiti jsou velmi rozdílné. Jisté je, že o jejich autorech míváme často velmi mylné představy. V našich žácích však vždy budou vzbuzovat obdiv a touhu po nápodobě.

Reforma na SOŠ je, když…

Zoja Franklová, 10/2009
Střední školy si samy začaly připravovat své osnovy. Aby to bylo možné, museli se učitelé napřed naučit, jak se to dělá. Pro nezúčastněného to vypadá jako vnitřní záležitost školy, o kterou se nemusí zajímat. Opak je ale pravdou. Když se změny podaří uskutečnit, vydělají na tom žáci - získají modernější vzdělání a perspektivu lepšího uplatnění. A navíc je bude škola víc bavit.

Přerůstají děti učitelům přes hlav u?

Romana Melicharová, 10/2009
Podle statistik násilných trestných činů stoupá agresivita dětí a mládeže. Pokud bychom se ohlédli za atmosférou škol před několika desítkami let, tak lze vysledovat velký rozdíl v kázni školáků. Starší pedagogové tvrdí, že si dříve děti vůči kantorům nedovolili to, co dnes.

Inspirace : Mezigenerační dialog na Zš Lerchova

Stanislava Peřinová, 10/2009

Děti versus stáří

Tatiana Welchová, 10/2009
Ve školách nám zapomínají říct jednu důležitou věc, a sice že jednou zestárneme. V dávnějších časech spolu běžně žilo několik generací v jednom domě, dnes tomu tak není, a tak se stále více soustřeďujeme jen sami na sebe ve svém vlastním čase. Proměnlivost života s jeho generačním cyklem si uvědomujeme daleko méně.

Profesoři před kamerou

Barbara Hansen Čechová, 10/2009
Kdo by to byl řekl, že přednášky univerzitních profesorů mohou mít u diváků zvyklých na povrchní publicistiku úspěch. Americká televize ted.com ukazuje, že profesoři se stávají novými celebritami.

Rodiče i učitelé stále jednou nohou v bílém plášti

Václav Mertin, 10/2009
Často se dostávám do diskuzí, k čemu nám je, že máme velmi specializované odborníky na nejrůznější výchovné problémy, když v praxi je nejdůležitější, jakými dovednosti disponují rodiče a učitelé. I když stráví dítě dejme tomu hodinu týdně u psychologa, podstatné pro přínos terapie je to, co se bude v mezičase odehrávat v rodině a ve škole.

Ukradla mi peníze

10/2009
Dobrý den, můj dotaz sice nespadá do oblasti rodinných vztahů, ale do problematiky vztahů na pracovišti. Již šest let učím na základní škole. Chtěla bych se v práci cítit dobře, ale brání mi v tom kontakt s jednou kolegyní. Na začátku minulého školního roku jsem vybírala mezi žáky peníze do třídního fondu na divadlo. Když jsem peníze vybrala, dala jsem je do obálky a položila na její stůl ve sborovně a byla spokojená, že je věc za mnou. Tato kolegyně má totiž na starosti kulturní akce. Druhý den mě uháněla o peníze, které jsem jí údajně nepředala. Vadí mi to, že mám spolupracovat s člověkem, který si takto přivlastnil peníze. Celou sumu jsem pak musela uhradit ze svého. Od té doby se spolu nebavíme. Už jsem řekla několika dalším učitelkám, jak mě okradla, říkala jsem to i řediteli, a ten se mě nezastal. Představte si, že se mi dodneška neomluvila a naopak tvrdí, že žádné peníze ode mne nemá. Já moc dobře vím, jak se to stalo, nemám však na to svědky a nikdo se mě v tomto nechce na škole zastat. Vladimíra, České Budějovice

Skryté poselství suplovaných hodin

Jan-Michal Mleziva, 10/2009
Není téměř dne, kdy by ve škole nevznikla potřeba nahradit nepřítomného učitele ve výuce některým z kolegů. A ačkoliv se to tak na první pohled vůbec nejeví, představují pro žáky právě suplované hodiny chvíle, během nichž si učitelé před nimi nalévají čistého vína a vystupují sami za sebe. Na řádnou vyučovací hodinu můžeme nahlížet jako na hru řízenou jistými pravidly, při níž si především učitelé nasazují rolovou masku. Suplované hodiny stojící mimo rámec hry – „hry na vážnou školu“ – dávají prostor k oddychu a odložení pracovní masky, čímž se žákům naskýtá úžasná příležitost k porovnání učitelovy tváře bez masky a tváře s ní. Nejčastěji nabývá suplovaná výuka podobu volné hodiny, jejíž zadání se nese ve známém duchu: „Dělejte si svoji práci, určitě máte nějaké úkoly z jiných předmětů.“ Takový pokyn se žákům vesměs zamlouvá. (Samozřejmě úplné odpadnutí hodiny by přineslo podstatně více potěšení.) Avšak v nitru žákovské duše, skrytě před zraky všech okolo, probíhá proces zcela opačného ladění, proces bolestný: nepojmenovaný prožitek nezájmu a odmítnutí člověkem, který teď v tuto chvíli zde má být pro mě, aby mě rozvíjel, aby mi byl vzorem. Možná působí tato slova podivně či přehnaně, ale jsem přesvědčen o tom, že se dotýkají samotné podstaty učitelského povolání a poslání.