Online archiv

* Jakým způsobem koncipujete testy k přijímacím zkouškám?

Novela školského zákona přinesla změny týkající se i uchazečů o středoškolské vzdělání. První změna se týká vyrozumění o výsledku přijímacího řízení. Ředitel školy ukončí hodnocení uchazečů do tří pracovních dnů po termínu stanoveném pro přijímací zkoušky a oznámí výsledky přijímacího řízení.

Čekají vaše dítě přijímačky na střední školu? V této příloze každý měsíc najdete průvodce krok za krokem přípravou na zkoušky.

VELIKONOCE

Český skepticismus pojímá víru v Boha asi jako dětskou vyrážku a utilitární „víra na Ježíška“ s tím dokonale koresponduje. Jenže ani ta nejskeptičtější škola nemůže prostě učit, že miliardy věřících jsou zaostalí pitomci, kterým rodiče zapomněli říct, že Ježíšek není. K tomu nám slouží všelijaké „vědecké“ uvádění symbolů na pravou míru – dvanáctiletý syn nedávno přišel ze školy s udivující novinkou, že se člověk vyvinul z opice. Umím si představit ten humbuk, kdyby paní učitelka hlásala, že člověka stvořil Bůh! To by byl aspoň prověřený mýtus, takhle je to jen vědecky znějící nepravda. „Pozor, ještě věří na Ježíška,“ důrazně špitají rodiče a tváří se přinejmenším jako strážci svatého grálu. Musíme tedy předstírat, že plyšové hračky nosí Jezulátko, oblíbený kumpán oveček a andílků. Nic proti tomu, dokud si neuvědomíme, že růžolící český Ježíšek má úžasnou specialitu – nikdy nevyroste. Nestane se Ježíšem Nazaretským, jedním z nejvlivnějších náboženských vůdců všech dob, a unikne pesachovému utrpení. Běžné dítě nedostane šanci konfrontovat se s židovsko-křesťanskou mytologií a Velikonoce navždy zůstanou oslavou jara a čokoládových zajíčků. V rodině bez vyznání je setkávání s „vyzkoušenou transcendencí“ redukováno na nejvýznamnější body katolického kalendáře, ovšem pohodlně vykastrované: Ježíšek se narodí, ale Ježíš nezemře. Dostávat dárečky „za nic“ je fajn, ale zamýšlet se nad smyslem života a přijímat svoji smrtelnost už takové terno není. Ježíšova smrt je navíc poněkud stresující, a to se pro dnešní děti nehodí – ty se přece neberou ani na pohřby vlastních prarodičů! Věřit v dobro, které stojí mimo nás a jež nelze zničit sebevětší špatností, je zásadní psychickou potřebou a oslava Ježíškova narození je jejím pěkným naplněním. Jenže nejpozději o Vánocích ve druhé třídě nastane čas, aby dítě dostalo rozum a dozvědělo se to, co už stejně dávno ví, že totiž dárky nosí rodiče. A tím to hasne, odteď si poraď, jak umíš. Malé české děti věří na malého Ježíška a velcí čeští lidé věří na velké nic.

Šílenství a panika, kterou rozpoutal azbest, překvapila zřejmě všechny. Ze škol, kde azbest je, mají rodiče strach. A školám, které hlásí, že tam žádný azbest nenaměřili, nikdo nevěří. A nejen to. Azbest změnil i každodenní režim mnoha rodin a hodně zatočil s životy většiny ředitelů škol.

Rozhovor s Evou Měřínskou se točí spíše kolem skautingu než kolem ní samé. Prozraďme tedy, že kromě skautingu se v uplynulých letech zabývala také problematikou úrazů a poškození mozku a v roce 2010 získala titul dobrovolník roku od sdružení CEREBRUM. Ráda cestuje, přede na kolovratu a věnuje se knihařskému řemeslu.

Nejoblíbenějším učitelem Česka pro letošní rok se stal Michal Mikláš z Gymnázia ve Zlíně. Učitel informatiky, kterého jeho žáci kvůli společným historkám označují za školního „Chucka Norrise“, si získal i dětskou porotu a vysloužil si také titul Dětský Ámos 2012. „V kruzích žáků a absolventů naší školy je asi takovým pojmem jako Chuck Norris. Jenom Michal Mikláš umí psát binárním kódem s dvojkou. Jenom Michal Mikláš odpoví na telefonní hovor předtím, než ho přijme,“ uvedli studenti Gymnázia ve Zlíně v nominaci svého oblíbeného učitele. Učitel informatiky vytvořil dva nové semináře z informatiky a počítačové grafiky a snaží se studenty naučit věci, které mohou prakticky použít. Ke kantořině se nejoblíbenější učitel roku dostal až poté, co vyzkoušel jiná zaměstnání, třeba i v komerční sféře. „Ale čím dál více mě táhlo to, že jsem schopen lidem různých věkových skupin vysvětlit, jak s počítačem pracovat,“ řekl.

Studuji pedagogiku – společenské vědy na UK, ale vím, že to dělám jen pro ten „kus papíru“, pro zkratku Mgr. před jménem. Nic z toho ze mě lepšího učitele neudělá. Pokračuji v „rozjímání“ nad svým studiem: 14. února jsem ukončila zimní semestr. Úspěšně! Kdyby nebylo ekologie, můj studijní průměr by byl 1. Ale usiluji o to? Ne! Chci však psát o ničem jiném. Došlo mi, že náročnost svého studia nesmím srovnávat s jinými univerzitami. Došlo mi, že nemůžu diskutovat se svými přáteli, kteří studují (ba i kombinovaně) nějaký obor na jiných fakultách, protože mě to opravdu „rozohní“! Sleduji situaci v Plzni, ale to je jen střípek toho všeho. Mí přátelé, známí, kteří studují v Ústí nad Labem, Hradci Králové nebo na podobné škole v Praze, mě nechápou nebo mi nevěří. „Tolik zkoušek?!“ Měla jsem čtyři zkoušky, dva klasifikované zápočty a šest neklasifikovaných zápočtů. Toto všechno v nedostatečném počtu kreditů 29 ze 30. Podle informací, které se ke mně dostaly, na jiných školách mají maximálně 3 zkoušky a hotovo. Jak je to možné? Jak je to možné? Jak je to možné? A kromě toho moje výstupy mě stály nemalé úsilí. Uvedu alespoň jeden příklad: na Univerzitě J. A. Komenského (UJAK) v Praze studuje má známá v navazujícím studiu speciální pedagogiku. Titul Bc. si vystudovala na univerzitě J. E. Purkyně – jakési odpady. Tím slovem „jakési“ nemám v úmyslu tento obor znevážit, jen je paradox, že se poté rozhodla být učitelkou. Zjišťovala si možnosti navazujícího studia a vzhledem ke všem okolnostem se rozhodla pro UJAK v Praze. Když jsme spolu diskutovaly při přípravách na zkoušky, nevycházela jsem z údivu. Na zápočet jí stačila účast, ale já vypracovávala sáhodlouhé seminární práce často na nesmyslná témata. Zkouška z českého jazyka byla u ní formou diktátu, který bych považovala vhodný pro 8. ročník ZŠ. A tak bych mohla pokračovat dál… Může se mi někdo divit, že mě to nebaví?