Online archiv

Máme za sebou již desátý ročník cvičení rodičů a dětí, které probíhá pravidelně každou středu v tělocvičně základní školy a je určeno všem dětem z celého okolí. Musíme si však postesknout, už to vypadalo, že se hodina propředškolní děti zruší pro malou účast. A tak jsme hledali něco nového a originálního, co by maminky, ale hlavně děti do tělocvičny nalákalo. Nakonec jsme vymysleli báječnou věc. Každý obdržel na začátku první hodiny kartičku,která je rozdělena na malá okénka. Do těchto okének pak děti při každé hodině dostávají natištěný obrázek, který si mohou doma vybarvit. Aby nemohlo dojít k omylu či švindlování, obrázky se nikdy neopakují. Při konečném součtuobrázků vyhrává rodina s největším počtem a stává se tak"Sportovní rodinou roku"a předškolní děti"Sportovcem roku". To byste nevěřili, co to naše soutěžení vyvolalo nejen mezi dětmi, ale i mezi maminkami.Nezůstaly pozadu ani babičky. To víte, hra je hra. Přece to těm svým dětem nemohou udělat, aby jim soutěž zkazily jenom proto, že se jim zrovinka nechce nebo nemají čas. A tak jsme spokojené, že máme opět tělocvičnu plnou dětíi rodičů. Děti si chodí do tělocvičny zacvičit, setkat se se svými kamarády. Naučí se zde mnoho nových her a získají nové dovednosti. Za tím vším však stojí maminka, která bedlivým okem sleduje celé jejich sportovní počínání.

Děti z mateřské školy Čtyřlístek v Trhových Svinech se v říjnu 2003 zúčastnily výuky na dětském dopravním hřišti v Českých Budějovicích. Tuto akci pořádá pro mateřské a základní školy našeho regionu odbor dopravy krajského úřaduve spolupráci s ÚAM. Odbor dopravy poskytuje příspěvek na přepravu dětí na dětské dopravní hřiště. Cílem programu je seznámit děti se základními znalostmi o dopravních předpisech, první pomoci, motivovat je ke kázni v dopravnímprovozu a tím snížit množství úrazů a úmrtí dětí na silnicích. Výuka se skládala ze dvou lekcí. V první části každé lekce pracovaly děti v učebně, v druhé části pak probíhala výuka na hřišti. V úvodu, vedeném Mgr. FrantiškemŠpalem, byly děti v učebně motivovány prostřednictvím videozáznamu. Starší děti se potom zapojily do debaty - pokládaly otázky a podělily se o své první zkušenosti s dopravním provozem. Hlavním cílem bylo vštěpovat dětempravidla pro bezpečný pohyb v dopravě. Děti se dozvěděly, jak správně přecházet, jak se správně pohybovat na ulici. Pro cyklisty začátečníky byla důležitá informace o používání helmy, vybavení kola a bezpečném pohybu nakomunikaci v doprovodu dospělé osoby. Děti byly seznámeny i s důležitostí používání bezpečnostních pásů a autosedaček při jízdě automobilem. Na teoretickou část navazovala část praktická. Na dopravním hřišti přivítal děti panČestmír Cílek. Děti si zopakovaly pojmy pravá a levá strana. Dozvěděly se, po které straně jezdí dopravní prostředky. Poznávaly základní dopravní značky. Potom už jen stačilo nasadit helmu a vyjet na kolech, koloběžkách ašlapacích autech. Děti si vyzkoušely i roli chodců. Touto zkušeností však dopravní výchova dětí nekončí. V mateřské škole navazujeme na získané znalosti a dovednosti v každodenní práci - při pobytu venku, při výtvarných ipracovních činnostech či rozhovorech. Takovouto soustavnou výchovnou prací už od raného dětství vytváříme u dětí zodpovědný přístup k dopravě a k bezpečnému a ohleduplnému chování.

Článek Modelování děti baví z Informatoria 3-8 č. 9/03 přinesl mnoho zajímavých inspirací k tvořivé činnosti s dětmi. A jak modelujeme v naší mateřince? Plastelína i modelína je dětem volně k dispozici. Mohou si ji zapůjčovat vprůběhu hrových aktivit pro vlastní hry a experimenty. V nabídce jsou i různé doplňky - špejle, špachtle (lékařské lopatky), plastové nože, válečky, drobné plastové prvky na otiskování či vykrajovátka. Osvědčilo se nám i slanétěsto a samotvrdnoucí hmota. Tyto výtvory využíváme jako dárky k různým příležitostem. Zde jsou naše tipy: I obyčejnou plastelínu můžeme využívat bez obtíží. Zakoupíme několik balení plastelíny (postačí pět balení). Jednotlivéšpalíky rozdělíme podle barev, vždy po pěti kusech. Z těchto kusů jedné barvy vytvarujeme kouli. Koule uložíme do plastových kelímků od jogurtů. Takto se nám barvy nesmíchají, děti mají dostatečně velký kus plastelíny namodelování v jedné barvě. Můžeme zakoupit i různé doplňky pro modelování. Nám se na válení a rozvalování modelíny či plastelíny osvědčily větší obaly od sprejů (např. od laku na vlasy). Malým dětem se s nimi dobře manipuluje.Důležité je, aby nádobky byly zcela prázdné. U nás platí dohoda, že spreje neotvíráme, nesmíme s nimi stříkat. Děti rády využívají vykrajovátka na cukroví či perníky. V obchodech s hračkami lze zakoupit i plastová vykrajovátka,která jsou velmi bezpečná. Oblíbené je i otiskování drobných předmětů ze stavebnic a korálků, silnějších provázků, krajek apod.

Prostředí mateřské školy vychovává a výrazně ovlivňuje každé dítě. Změna ročního období, nový školní rok, malování tříd či přestěhování nábytku motivuje učitelku k nápaditosti a dovednosti s cílem, aby se nám v mateřské školevíc líbilo. Umně vyvedené malby po stěnách, zavěšené barevné výrobky z různých materiálů, koutky všeho druhu. Té radosti, když si toho děti a rodiče všimnou a řeknou:"Jéje, to je pěkné. Z čeho to je a jak Vás to napadlo?To jsme ještě nikdy neviděli."Radost je oboustranná a inspiruje k dalším překvapením. Figurky ze zbytků látek, kulisy města z obalového papíru, vázičky se záclonovým vzorem, stromečky ze suchých květin, ryby v síti,stánek ze dvou rolí od koberce, pec s ježibabou, postavičky z košťat, divadlo ze staré skříně, drak z obalů od vajíček, větve se sovičkami a ptáčky. Všechny ty krásné věci a věcičky na nás dýchnou atmosférou již při vstupu dobudov a tříd našich mateřských škol. I toto rodiče a děti oslovuje, i toto je jedním ze závažíček, která se přikloní k rozhodnutí:"Ano, sem chceme chodit, tady se nám líbí!"Každá jsme šikovná na něco jiného: jednazorganizuje akci s rodiči, druhá se úspěšně zúčastní s dětmi Mateřinky, třetí vede kroužek, čtvrtá zahraje bez not poprvé slyšenou písničku, pátá vyráží s dětmi na prima výlety, šestá vyzdobí chodby vlastnoručně vypěstovanými ausušenými květinami, sedmá napíše o zdařilé akci článek. Každá jsme nadaná na něco jiného, ale každou z nás nadchne cokoli výtvarně provedeného z dostupných materiálů. V bývalém koutku přírodnin se s novým školním rokemuprázdnilo místo. Místo zbytečné a nevděčné, přímo pod schody. Co sem dát, když tu zbyla vrbička, plůtek a kůra s rákosem? Ideální místo pro doškovou chaloupku a tři malá prasátka. Vím, že něco takového nevyrobím ani do konceškolního roku, ale česká učitelka si musí vědět rady, i když postrádá výtvarnou dovednost. Malý slunečník (z vlastní chalupy), plastový stoleček a čtyři židličky (koupené za peníze z vlastnoručně vydávaného školního časopisu),letní hračky do vody (od vlastního příbuzenstva), čtyři dosluhující plyšáci ze všech koutů školky a jablíčka na stromek od kolegyně z výtvarného kroužku. Skleničky a brčka z kuchyně, brýle a kšiltovky od další kolegyně. Dvamedvědi a dvě opice drží svorně siestu v horkých dnech loňského září. S příchodem října se koutek změnil, letní hračky zmizely. Na zdi visel drak, pod ním stál košíček s jablíčky. Medvědi a opice si nasadili pletené čepičky. Vrohu přibyla postýlka pro medvídka, který se chystá narodit. Vrba byla ozdobena jeřabinami, plyšáci hráli Člověče, nezlob se a popíjeli čaj. Za čas jeřabiny vystřídaly vrány od šikovnějších kolegyň, plyšáci nasadili rukavice ašály a připravili si sáňky. Těšili se na vánoční cukroví a zabalené dárky. Na vrbě pak byly dárky pro ptáčky na zimu, ořechy a slaměné ozdoby. I zcela obyčejný koutek s obyčejnými věcmi má své kouzlo a je lehce proměnitelný.Dělá radost malým i velkým a všem nám připomíná, jak ten čas od podzimu do jara v mateřské škole utíká.

Naše mateřská škola byla požádána vedením základní školy Bílovecká o zapojení do přípravy programu, který škola vytvářela pro přátele z Polska a Německa. Spolupráce těchto škol je již tradicí. Paní učitelky třídy"Motýlek"(Šárka Vaňková a Dana Svobodová) se pustily do práce. Nejdříve bylo nutno vybrat téma, které by bylo poutavé pro všechny hosty. Zvítězila píseň skupiny Turbulens Vařila myšička kašičku, na kterou paníučitelka Dana Svobodová vytvořila pohyb s velkou vařechou. Společně se všichni dali do nacvičování vaření, tančení. Maminky zajistily svým dětem šedé oblečení a velkou vařechu. Ještě nasadit myší čepice, přišít ocásky,namalovat fousky a myšky byly jako živé! Protože se vařila kašička pro velký počet jedlíků, byl potřebný také velký hrnec. Ale to již nebyl problém, protože často pracujeme s kartonem - ten nám posloužil i tentokrát. Společnějsme jej natřeli, vylepili ornamenty a hotovo! Na hrnci byla velká poklice, pod kterou jsme ukryli překvapení. Děti-myšky okolo hrnce tančily, rejdily a vařily. Po dovaření kaše se najednou zvedla poklice a z hrnce vyskočilakočka (převlečená holčička), která svým zamňoukáním všechny myšky vyplašila. Kočka popadla hrnec za uši a odběhla také. Tím vystoupení skončilo. Děti byly velice roztomilé a jejich snažení bylo odměněno bouřlivým aplausem všechpřítomných.

Černé hodinky bývaly v dřívějších dobách bez elektřiny častým zpestřením zimních večerů. I ve školní družině se můžeme vrátit ke zvykům našich předků.

Zima s sebou přináší více času na pohádkové příběhy, které děti tak rády poslouchají. Do kouzelného světa pohádek se přeneseme i během výtvarných činností.

Občas v zimě napadne tolik sněhu, že pokryje louky, hřiště, plácky, cesty a jiná volná prostranství. Tyto bílé plochy lze chápat také jako obrovské malířské plátno.

Již devátým rokem zprostředkovávám korespondenci dětí mateřské školy v Okříškách s mateřskou školou v městě Chateauroux ve Francii. Naším společným jazykem je esperanto.

Při svém působení učitelky v mateřské škole jsem se vždy snažila, abych měla s dětmi alespoň malý záhonek na školní zahradě. Bylo tomu tedy tak i na mém novém pracovišti. Na podzim jsem záhony s pomocí ochotné maminky zryla. Sdětmi jsem pak hovořila o tom, proč se na podzim půda kypří a čím. Pojmenovali jsme ještě další zahradní nářadí a některé děti přidaly své zkušenosti a postřehy ze zahrádek u prarodičů či z chalup. Pak jsem děti"zklamala"tím, že sázet se bude až po zimě. Vysvětlila jsem jim, že podzimní deštík půdu svlaží a sníh záhonky přes zimu zakryje sněhovou peřinou. Teprve zjara budeme sázet. Klíčení semínek řeřichy a hrachu jsme sivyzkoušeli na okenním parapetu ve třídě. Konečně přišlo jaro a s ním příznivé počasí k sázení. Za přihlížení dětí jsem udělala na zkypřeném záhonu řádky. Při rozdělování semínek se ke mně natahovaly dychtivě dlaničky dětí, abytaké mohly sázet. Byla jsem úplně naměkko, jak opatrně braly do prstíků hrášek a kladly do řádků. V očích se zračila radost, ale i obava:"Tak, paní učitelko?"Sázely samozřejmě všechny děti. Pak následovalo přikrytísemínek peřinkou z hlíny. Průběžně jsme záhony sledovali a zalévali. Nejprve jsme si pochutnali na ředkvičkách a i hrášek uzrál před prázdninami. Sázeli jsme tehdy na jaře i mrkev, petržel, později jsme dosadili pažitku zkvětináče, kterou používají kuchařky. Mrkev jsme společně sklidili a každý si jednu odnesl domů. Brambory jsme vyryli při podzimní akci s rodiči - shrabování listí na školní zahradě. Poté jsme si na ohýnku brambory opekli. Předprázdninami jsem s dětmi udělala ptačí pítko. Na naší školní zahradě jsem vyryla hlínu do kruhu a vsadila nepotřebné umyvadlo z plastu. Kameny přiměřené velikosti mi děti ochotně pomohly najít na školní zahradě. Rovněž je samyumístily okolo umyvadla. Několik kamenů jsme dali přímo do umyvadla (pítka), aby na nich mohli ptáčci stát při koupání. Své dílo jsme ukázali i dalším našim třídám a vysvětlili, že to není voda na hraní pro děti, ale jen a jenpro ptáčky. Takže velmi oblíbenou činností dětí je pravidelné doplňování pítka vodou. Ptáčky pozorujeme celý rok. A tak není divu, že k ptačímu krmítku přibylo i ptačí bydlení - budka. Seznamuji děti s jednotlivými druhy ptáčkůa všichni máme radost, objeví-li se nějaký jiný druh. Je až dojemné, jak děti vyžadují pro ptáčky vodu a semínka do krmítka v zimě. V obou případech vzbuzuji zájem dětí o tolik potřebnou, důležitou a krásnou přírodu, vedu je kekladnému vztahu k ní a k ekologickému cítění.

Mnoho dětí, zvláště z města, se dnes málokdy setká s přírodou neponičenou moderní civilizací. Vybudování školní zahrady proto chápeme jako částečný návrat k přírodě.

Často k nám do Domu kněžny Emmy - domova důchodců v Neratovicích docházejí děti z místních mateřských škol. Připravují si svá vystoupení k různým příležitostem - zpívají, tancují, recitují. Potěší tak naše obyvatele, ale samyzažijí také radost z obdarování. Tyto mezigenerační kontakty jsou velkým přínosem jak pro seniory, tak pro děti, ale rovněž pro učitelky MŠ či zaměstnance našeho domova. Velmi nás těší, když za námi děti docházejí, ale pak násnapadlo, že bychom vše mohli také otočit. Že by senioři přišli za dětmi do MŠ. A tak jsme začali vše připravovat. Nejprve jsme během léta v rámci pracovní terapie vyráběli hračky pro děti do tří mateřských škol, se kterýmispolupracujeme: skřítky z látek, pletené kočičky, dřevěný vláček, panáčky z navlékacích dřevěných kroužků, skládací kostičky či dřevěné maňáskové divadélko. Poté jsme vybrali tanečky, které naši klienti tancují vsedě na židlíchv rámci taneční terapie při skupinovém rehabilitačním cvičení. Dále jsme nacvičili písničky s kytarou. Nechtěli jsme, aby to bylo naše vystoupení, ale společné setkání, tentokrát však na půdě MŠ. Postupně jsme tak navštívilizmíněné tři mateřské školy se svým programem. Nejprve jsme dětem pověděli, že senioři také rádi tancují, jen mají už bolavé nohy a tak tancujeme vsedě. Vysvětlili jsme jim a ukázali příběhy jednotlivých tanečků, které jsme paktancovali společně s dětmi - rukama, nohama a také třeba mávali šátečky. Rovněž jsme si řekli, jak budeme zpívat. Jednu písničku s pomocí obrázků a druhou pomocí gest. Poté nám zase děti zpívaly svoji písničku a my s nimi. Nazávěr jsme dětem předali vyrobené hračky. Radost dětí byla obrovská a o nic menší nebyla radost seniorů, kterým se v očích leskly slzy, když viděli, jak se hračky dětem líbí. Dojetí se odráželo v srdcích všech generací. Vidělijsme, jak velkým přínosem bylo, že naši senioři mohli přijít do prostředí MŠ. Oni byli těmi, kdo přišli a něco dětem přinesli. Také již samo prostředí MŠ bylo velmi milým dárkem vyvolávajícím řadu vzpomínek. Pro děti bylo zasevelmi dobré, že ony byly v domácím prostředí a těmi, kdo je navštívili, byli přece ti dědečkové a babičky, za kterými chodívají do domova důchodců. S láskou a dojetím vzpomínáme na tato společná setkání a těšíme se, až navštívíděti z MŠ zase nás v domově důchodců.