Online archiv

Jarmila HouškováPraha, Unicornis 2004, 64 s.Výtvarné projevy malých dětí vypovídají o úrovni kognitivních procesů, senzomotorické koordinace nebo vizuální percepce; můžeme z nich odhadnout stupeň vývoje nebo emoční vyladění dítěte. Výtvarná a pracovní činnost také tvořívelkou část aktivit v mateřské škole a školní družině. Vychovatelky ŠD a učitelky MŠ by proto měly volit ty postupy, jež stimulují fantazii a vývoj dítěte. Náměty k výtvarné činnosti i k zamyšlení nad vývojem dětské psychikynabízí knížka J. Houškové Tvoří celá rodina s podtitulem Výtvarné techniky pro předškoláky, starší i dospělé. Autorka se v úvodu zamýšlí nad vztahem výtvarného projevu a psychického vývoje dítěte. Už velmi malé děti mají radostz toho, že mohou na papíře zanechat svou stopu. Rozvíjejí tak své vnímání, myšlení a představivost. Výtvarné projevy úzce souvisejí s vývojem řeči, dítě si pomocí kresby uvědomuje, co právě prožilo nebo vidělo. Kresba malýchdětí odráží i jejich představy o světě. Autorka upozorňuje na to, že je nevhodné dětem předkreslovat nebo je peskovat, pokud kresba nevypadá podle představ dospělého. V praktické části publikace autorka nabízí náměty navýtvarné tvoření s malými dětmi. Zdůrazňuje, že by děti měly mít možnost seznámit se s tím, co budou kreslit. Zaujme např. vyprávění o pokusu, jehož cílem bylo pomoci tříletým dětem nakreslit květinu. Děti zasely fazole,pozorovaly jejich růst a všímaly si i dalších květin ve svém okolí. Projekt završilo kreslení květiny pro maminku. Při výtvarné činnosti nevystačíme s jednou technikou. Kniha obsahuje popisy jednoduchých, ale atraktivníchzpůsobů kresby, malování a vyrábění, jako je např. plastická kresba do kovové fólie, rozfoukávání tuše, hra s kaňkou, kolorování kresby, malování na sklo, koláže, tisk bramborovými tiskátky, tisk grafických listů, monotyp,tupování. Obsahuje také možnosti trojrozměrné tvorby z přírodnin a práci s pískovcem. Publikace potěší všechny vychovatele, kteří se nespokojí jen s krásným obrázkem, ale záleží jim na rozvoji celé osobnosti dítěte.

Ze zkušeností dětského psychologaVáclav MertinPraha, Scientia 2004, 178 s.Máte starosti se svými dětmi? Obáváte se, aby nepropadly alkoholu či drogám, aby nezkusily záškoláctví? Ale nemusejí to být tak"dramatické"starosti - možná vám"jen"připadá, že vaše dítě nemá žádnékamarády. Nebo vás trápí, že nechce chodit do mateřské školy? Že se vaše děti pořád perou? Máte spory s babičkou a dědečkem o to, co dítěti povolit a co ne? Pak právě vám je určena knížka renomovaného dětského psychologa stéměř třicetiletou praxí v pedagogicko-psychologické poradně PhDr. Václava Mertina"Na co se často ptáte". Jak napovídá podtitul, vychází autor ze svých zkušeností s dětmi a jejich rodiči. Nabízí konkrétní, stručné,věcné odpovědi na otázky, které si občas klade každý rodič. Témata jsou řazena abecedně (Alkohol; Automatizace; Dril; Citové vydírání; Čtení; Dětské krádeže; Dětské lži; Domácí příprava; Domácí vzdělávání atd. až po Vztekání aZáškoláctví). Každý rodič má o svém dítěti nějakou představu - jak by mělo žít, co by mělo dokázat. A věnuje hodně energie tomu, aby dítě tuto představu naplnilo."Za téměř třicet let práce v dětské psychologické poradnějsem se setkal s mnoha rodiči, kteří se při naplňování snu o svých dětech potřebovali na chvíli zastavit a zamyslet,"říká v úvodu autor."Někde se jim něco zaškobrtlo, pokazilo, ale často jen hledali nejlepšívariantu z dobrých. Tato knížka vznikla z diskuzí s nimi a z dotazů, které kladli. Je trestuhodné propásnout roky dětství našich dětí. Utečou jako voda a už je nikdy nemůžeme dohonit. Přitom si je můžeme docela pěkně užít."

Aleš Kaplan, Dušan Bartůněk, Jan NeumanPraha, Portál 2003, 152 s.Kniha je plná her a praktických námětů pro pohyb na hřišti i v místnosti. Popsané aktivity rozvíjejí základní pohybový fond dětí od 5 do 13 let. Publikace poslouží jako dobrý pomocník učitelům, sportovním instruktorům, rodičům,vychovatelům a všem, kdo pracují s dětmi a mládeží. Autoři vnímají pohybový deficit dnešních dětí a příčinu vidí ve stále pohodlnějším trávení volného času a v rozvoji pasivní zábavy. Přitom tělesná zdatnost a její psychicképrožívání mají velký význam pro utváření dětské osobnosti, jak o se tom zmiňuje např. psycholog prof. Zdeněk Matějček. Publikace chce nabídnout radost z pohybu všem dětem, nejen těm pohybově nadaným. Proto jsou hry založenépředevším na individuálním prožitku každého účastníka a na osobním zlepšení. To je obvykle působivější motivace než závody, které mohou mít jen jediného vítěze. Hry jsou založeny na modifikacích základních pohybových dovedností(běh, skok, chůze, hod...), které byly dříve běžnou součástí života, ale dnes jsou čím dál víc vytlačovány na jeho okraj. Kniha je rozdělena na dvě části: pohybové a atletické hříčky. V první části autoři předkládají 86 námětůna hry a pohybové aktivity. Najdeme zde málo známé honičky, skupinové hry i osobní výzvy, jako je chůze po špalcích nebo koordinace pohybů při kreslení různými končetinami. Některé činnosti lze využít i v práci s pohybově velmimálo nadanými dětmi. Druhá část vychází z atletických disciplín, ale hry jsou kontrastem k výkonnostnímu pojetí sportu a zaměřují se na prožitky aktérů. Formu zábavných tréninků lze využít jak v hodinách tělesné výchovy, tak vesportovních kroužcích a klubech. Na závěr autoři navrhují náročnější sportovní projekty, které lze využít např. při organizaci sportovních dnů na škole v přírodě. U každého námětu je uvedeno jeho zaměření, seznam potřebnýchpomůcek, podrobný popis hry a případné přípravy, u některých ještě další varianty. Výběr her usnadňují grafické ikony, které upřesňují možnosti využití aktivity udáním věku, od kterého je hra vhodná, dobu trvání hry, počethráčů a stupeň obtížnosti. Náměty lze využít v pohybových blocích v mateřských a základních školách, ve školních družinách, v aktivitách pro volný čas i ve chvílích volna.

Loni v červnu jsme přemýšleli, jak zpestřit našim předškolákům den, na který se dlouho těšili. Tablo bylo vystavené v obchodě na náměstí a z fotografií z třicátých let se na nás usmívalo 32 dětí v kloboučcích. Jeden z tatínkůudělal z těchto fotografií všem na památku nástěnný kalendář. Každý měl podle znamení zvěrokruhu vymyšlené omalovánky s pohádkovými motivy a den svátku a narozenin byl označen srdíčkem. Na titulní straně poznal každý sám sebe,uvnitř byla fotografie mateřské školy. V určený den přišly všechny děti z naší třídy"Berušek"oblečeny v červených tričkách s černými puntíky a tykadly na hlavě. Vydali jsme se i s našimi kamarády ze"Včeliček"napříč mateřskou školou, abychom se písněmi včelích medvídků rozloučili s mladšími dětmi. Poté jsme zamířili k městskému úřadu. Pan místostarosta všechny přivítal a společně s paní ředitelkou pronesli kdětem pár vět s krásným přáním do dalšího života. Následovalo pasování na školáky s předáním šerpy, knížky a již zmíněného kalendáře. Na závěr jsme si za varhanního doprovodu zazpívali píseň Na rozloučení, která měla upravenésloky pro tuto příležitost. Z městského úřadu jsme odcházeli špalírem, který vytvořili mladší kamarádi a pro štěstí na nás házeli lístečky růží. Ve školce nám kuchařky připravily nazdobené zmrzlinové poháry. Den byl pro všechnynáročný, ale za léta ve školce se nám poprvé stalo, že se dětem při zpěvu písničky draly do očí slzičky s přáním:"Já bych ještě zůstala ve školce". A to bylo pro nás tou nejkrásnější odměnou.

V březnu pořádala školní družina pro žáky prvního stupně tradiční maškarní karneval. Po vyučování zavládl v odděleních ŠD čilý ruch. Z žáčků se za vydatné pomoci vychovatelek i některých rodičů stávaly pohádkové postavy, filmovíhrdinové či skvělé pochutiny. Po patřičné úpravě se všech 110 dětí přemístilo do tělocvičny, která byla karnevalově ustrojena do spousty balónků, lampiónů, fáborků. Na zahájení bylo připraveno malé překvapení. Kroužek divadélkaŠD zahrál dvě krátké pohádky, jedna se jmenovala Pokličková a druhá Vílová. Pak pozval všechny masky na taneční promenádu, při níž porota pečlivě vybírala. Největší úspěch měly tři masky: dort, indián a lidožroutka. Mezi dětise přišly podívat i paní zástupkyně a pan ředitel školy, který jim popřál příjemnou zábavu. Poté začalo karnevalové soutěžení. Sladké drobnosti čekaly na vítězné"soukače","prohazovače"či"lžičkovépřeborníky". Kdo se uměl pohybovat se zavázanýma očima a poslepu si odstřihnout svou odměnu, měl také vyhráno. Mezi jednotlivými soutěžemi si děti zatančily na"šmoulí diskotéce"a na závěr každý dostal balónek,který předtím zdobil tělocvičnu.

První tři měsíce nového roku ve třídách předškoláků Zajíčků a Soviček probíhaly ve znamení příprav na divadelní představení pohádky"O dvanácti měsíčkách". Pohádku zahrály děti svým mladším kamarádům, ke Dni učitelů ataké rodičům. Divadelní představení nacvičily děti za režijního vedení pí učitelky Minářové a Vágnerové. Inspirací pro nácvik se stala oblíbená pohádka Boženy Němcové. Autorky scénáře se držely dějové osnovy, ale text jepřizpůsobený projevu předškolních dětí. Vzhledem k flexibilitě rámcového programu se paní učitelky dostávaly k nácviku s dětmi jedenkrát nebo dvakrát v týdnu. Ostatní dny byly záležitostí nácviku písní, básniček a tanečníchkreací, přípravy kulis, kostýmů, plakátů a pozvánek. Realizace představení byla náročná a vyžadovala nemalý organizační talent obou učitelek. Podařilo se jim totiž zapojit do děje všechny děti z obou tříd. Každé dítě mělo svoudůležitou roli, která vyžadovala jeho herní projev, soustředění a bystrost. Díky scénáři vzniklo mnoho dalších postav, například travička, kopretina, pampeliška, paní Zima apod. Je třeba poděkovat realizátorům divadla, hercům,tanečnicím i rodičům, protože se zapojili do dění s chutí. Největší dík patří třídním učitelkám, kterým byly odměnou rozzářené oči dětí a bouřlivý potlesk malých i velkých diváků.

Na školní zahradě naší mateřské školy se loni usídlil indiánský kmen Čipervavové. Kdo jsou indiáni a jak žili, jsme zjistili z knih, které jsme si vypůjčili v Městské knihovně. Vymyslet název kmene nebylo vůbec těžké. Ve školcejsou samé čiperné děti, tak proto Čipervavové. Na indiánský oděv byla použita bílá trička, která jsme batikovali. Legrační byla i jména malých indiánů - Veselý úsměv, Ranní záře, Letní sen, Rychlý běžec, Rudé ptáče, Řvoucílev, Huňatý medvěd. Každý den před odpoledním spaním jsme si četli z knížky"Malí indiáni"a postupně jsme se učili porozumět jejich řeči. Věděli jsme, co je vigvam, tomahavk, kanoe, grizzly, kaňon, týpí, mokasíny.Další dny jsme vyráběli z papíru, vlny, korálků, peříček, prutů a provázků různé"lapače snů"a luky se šípy. Na dřevěné kulatiny přišila paní učitelka s maminkami stará prostěradla, různě pomalovaná barvami. Sluncea geometrické tvary pomáhaly malovat i děti. Holčičky stany ozdobily korálky, které navlékaly na silon. Na zahradě se objevoval jeden stan za druhým, až byla postavena celá indiánská vesnice. Děti trénovaly točení lasem,střílení z luku, plížení, dorozumívání se posunky, hod měšcem, který byl naplněn zlatým pískem, a chůzi po dřevěné lávce. Nebezpečným úkolem bylo projít"hadí stezkou". V trávě číhali hadi, které děti vytvořily zpapíru a drátků. Před oslavou svátku dětí se u vrat zahrady objevila velká cedule"Vítáme vás v indiánské vesnici". Přišly se podívat rodiče, děti z jiné školky, ale i lidé, kteří šli okolo. Na vlastní oči viděli vcentru města týpí a veselé indiány, kteří tancovali okolo totemu za dunění bubnů. Pro všechny odvážné, kteří strčili ruku do tlamy medvěda grizzlyho, i když byl jen namalovaný, byla připravena sladká odměna. Večer některé dětiodcházely domů s rodiči, ale naši stateční indiáni poseděli u ohně a vyprávěli si zážitky. Dětem se ani nechtělo jít spát do postýlek. Ale přespání ve školce je také dobrodružství. Nad hlavami jim visely"lapače snů",a tak se všem spalo moc hezky.

Součástí školního vzdělávacího programu v naší mateřské škole je také poznávání významných míst i budov v místě bydliště dětí i v blízkém okolí, poznávání a spolupráce s významnými lidmi z obce a okolí, exkurze na pracovištělidí. Děti tak vlastní zkušeností poznaly místní truhlářskou dílnu a viděly, jak se vyrábí ze dřeva. Od pánů"truhlářů"děti obdržely dárek - dřevěnou vařečku pro maminku a krmítko pro ptáčky do mateřské školy. Dalšíexkurze byla do místní firmy Agrokontakt (prodej zemědělské techniky). Děti si prohlédly novou techniku s odborným komentářem a mohly se svézt v malé pojízdné sekačce. Navštívili jsme poštu, konzum, obecní úřad a pana starostu,místní knihovnu, kde děti čekalo pěkné povídání o dětské knize. Poznali jsme také práci v zahradnictví v Broumově, prohlédli si obchody. Pěknou besedu o rybářství a rybách, o lese a přikrmování zvěře nám přednesli v MŠ dvamístní občané.

O školní družinu v Uhlířských Janovicích je každoročně velký zájem. Navštěvuje ji 80 dětí při odpoledním provozu a 40 dětí při ranním dozoru. Během roku pořádáme několik akcí, např. výstavky velikonoční, vánoční, oslavu Dnematek, oslavu Dne dětí, nacvičujeme program na školní akademii, jezdíme do blízkého Kolína do kina. Mimo to chodíme na vycházky, hrajeme hry, soutěžíme a je nám spolu moc dobře. Každé ze tří oddělení školní družiny sipřipravilo program na setkání s rodiči k oslavě Dne matek. První oddělení vystoupilo s básničkami a přáníčky maminkám k svátku a dovádivými tanečky, které s dětmi připravila pí vychovatelka Trávníčková. Druhé oddělení s pívychovatelkou Nouzákovou nastudovalo pohádku o Sněhurce a třetí oddělení s pí vychovatelkou Coubalovou nacvičilo na hudbu Antonína Dvořáka vystoupení se stuhami. Pro maminky děti vyrobily malé dárečky - sluníčko s přáníčkem akvětinu. My vychovatelky jsme byly rády, že si rodiče našli čas na naši besídku. Přišli v hojném počtu, celkem se sešlo asi 80 - 90 rodičů a babiček. Děti i vychovatelky měly příjemný pocit z potlesku a poděkování.

Profilace naší mateřské školy vychází z alternativního programu Začít spolu. Školní vzdělávací program Spolu za poznáním byl utvářen tak, aby odpovídal úrovni vývoje všech dětí v jednotlivých třídách, jejich individuálnímpotřebám, zájmům a stylům učení. Hlavní důraz klademe na individuální přístup k dítěti, rozvoj a podporu přání dítěte učit se po celý život. Velmi důležitá je úzká spolupráce s rodiči, a proto pravidelně pořádáme společné akcerodičů s dětmi, tzv. Tvořivé dílny. Kromě tradičních vánočních a velikonočních dílen jsou to dílny na různá témata: jablíčkové odpoledne, bramborové odpoledne, pohádkové odpoledne, zimní tvoření apod. Při těchto společnýchsetkáních vyrábíme zajímavé výrobky (draky, loutky) a pohoštění (štrůdl, pečené brambory, bramboráky, pudink, boží milosti, perníky, cukroví). Své dovednosti ukazují rodiče dětem a děti rodičům. Využíváme také profesníchdovedností rodičů. Mezi děti přicházejí rodiče a seznamují je s praktickými činnostmi své profese (zdravotní sestra, kadeřnice, maminka s miminkem atd.). Rodiče nám umožňují také exkurze na různá pracoviště (hasičská zbrojnice,prodejna knih, nádraží, výstavní prostory muzea). O činnosti a práci MŠ jsou pravidelně informováni v časopise Kamarád. Většina rodičů tento způsob spolupráce vítá, řada z nich přichází s vlastními náměty a nápady do tvořivýchdílen. Je to jedna z cest, jak se navzájem lépe poznávat a vytvářet přátelské vztahy. Doufáme, že vzájemná spolupráce s rodinou bude i nadále ku prospěchu nás všech, hlavně dětí.

Již se stalo v naší jednotřídní MŠ tradicí, že v prvních červnových dnech se v rámci oslav MDD promění naše školka v"indiánskou osadu"a děti zde prožívají svůj"indiánský týden". Již od prvního dne je tadyrušno - vyrábějí se kožené i korálové náhrdelníky či náramky, šperky z přírodnin, zdobí se kožené čelenky i papírové terče na střelbu z luků. Také luky a šípy, které dětem vyrobili tatínkové, se musí řádně vyzdobit"indiánskými"motivy. Nechybí ani dýmka míru zdobená peřím. Na zahradě děti přivítá totem s ohništěm, u kterého se scházíme ke zhodnocení dne. Každodenní oblečení vystřídá"indiánský"oděv, který našimindiánům zhotovily šikovné maminky a babičky. Samozřejmě ani paní učitelky nechodily v civilu - obě mají bohatě zdobený indiánský oděv i čelenky. Ani naše paní školnice s paní kuchařkou nezůstaly v ničem pozadu. Každý bojovníkdostal své"indiánské jméno", na které byl patřičně hrdý. A hned byl z živého Deniska"Rychlý šíp", z hnědooké blondýnky Terezky"Hnědoočka", z černovlasé Míši"Černý vlas", z droboučkéLianky"Bílý kvítek"a z mudrlanta Karolínky"Chytrá liška". Jméno každého dítěte vyjadřuje jeho vlastnosti, charakterové rysy či povahu. O zdárný průběh se velmi zasloužily také paní školnice"Rychláruka"a paní kuchařka"Pilná vařečka". Na malé bojovníky každý den čekalo nějaké překvapení. Nejdříve se za přísných bezpečnostních opatření naučili střílet z luků, aby se mohli vypravit na"elektrickémkoni"(trolejbusem) do lesa na"lov medvěda". Cesta byla značena papírovými"medvědími stopami"a"medvědími chlupy"z hnědého krepového papíru. Cestou děti házely šišky do vymezenéhoprostoru, poznávaly rostliny a stromy apod. Po vystopování byl medvěd uloven a lov se oslavil indiánským pokřikem, zpěvem a tancem. Dalšími indiánskými hrami byly např."Stezka nad propastí", kdy děti se zavázanýmaočima hledaly hmatem cestu vytvořenou z molitanových podložek a dek nebo"Hra se špalíky", při které si malí bojovníci vyzkoušeli sílu nohou vykopáváním dřevěných špalíků do dálky nohama v lehu na zádech. Staršíbojovníci absolvovali některé hry a závody již s bravurou. Proto byly zařazeny nové soutěže, např."Přelévání jezer". Děti s radostí soutěžily v přelévání vody z vaniček do sklenic pomocí lžic. Probíhala"zkouškačichu", kdy se zavázanýma očima indiáni poznávali různé suroviny ve vyzdobených lahvičkách a při"zkoušce hmatu"poznávali hmatem přes látku různé předměty denní potřeby uložené v plátěných sáčcích. V rychlosti apostřehu se indiáni procvičili při"lovu zvěře", kdy v daném časovém limitu museli posbírat co nejvíce obrázků zvířat volně poházených v lese nebo na školní zahradě. Na děti čekalo ještě foukání pírek, skoky vpytlích, prolézání pavučiny apod. Při posezení u ohně jsme vždy odměnili nejlepší bojovníky a společně jsme zakončili každý den zpěvem indiánských písní. Všichni si odnesli domů kromě zážitků i mnoho vlastnoručně vyrobenýchpředmětů a vzpomínkový diplom.