Jeden den v MŠ
Michaela Svobodová, Jihlava, 7/2004Patnáctý červen - den jako každý jiný? Pro mě tedy rozhodně ne! Díky vstřícnému přístupu pedagogických pracovnic MŠ Riegrova v Jihlavě se mohu po téměř 30 letech"vrátit"do školky a prožít zde jeden den. Ránopřicházím se svými dvěma dětmi ještě jako"běžná"maminka, po vstupu do třídy se však stávám rázem někým jiným. Novou paní učitelkou? To rozhodně ne, na to mi chybí nejen potřebné odborné znalosti, ale hlavně tenúžasný přehled, s jakým paní učitelky zvládají dvacet (i více) malých človíčků při několika činnostech najednou. Nebo jsem nestranným pozorovatelem či cizím rušitelem běžného"školkového"života? Nevím, ale souděpodle spontánních reakcí dětí, z nichž některé mě dokonce oslovovaly"teto", jsem snad do jejich kolektivu"zapadla". A tak jsem v rámci ranní volné činnosti s Martínkem a Vítkem vytvářela z plastelínynádobí, s Nikolkou a Simonkou jsme skládaly puzzle, Sabinka mi ukázala koš plný prádla, které musí vyžehlit, Ríša s Fildou se pochlubili svými supervozidly z Lega a jiné děti se zatím proměnily v malé Vincenty van Goghy a svýmištětci vyčarovaly krásné slunečnice, které svými jasnými barvami prozářily celou třídu. Další skupinka dětí si v ložnici (teď přeměněné na tělocvičnu) zatancovala i zahrála"fotbálek". A při tom všem stihly všechnyděti posvačit. Po svačince následovalo protažení tělíček při cvičení s relaxačními míči. Protože nám počasí přálo, mohli jsme si zacvičit venku na terase. Pak nastal čas pro zklidnění a mohli jsme se věnovat"řízenévýchovné činnosti". Dnešní téma bylo dáno blížícími se prázdninami, a tak jsme si povídali o tom, kam v létě pojedeme a co si s sebou vezmeme. Žasla jsem, jak se i ti nejmenší dokáží zklidnit, poslouchat své kamarády aneskákat jim do řeči. Děti také popřály a společně zazpívaly Vítkovi k jeho dnešnímu svátku (přála bych vám ta originální, upřímná přáníčka slyšet). A už nastal čas jít se proběhnout na zahrádku. Ta hodina venku mi utekla jakovoda, snad proto, že děti mě zaměstnaly stavěním hradů, tunelů i přehrad z písku; děvčata mi vařila kafíčko a pekla bábovku, kluci předvedli, co všechno jejich tatrovky a bagry dovedou, a když paní učitelka zavelela"Uklízíme!", všichni ukázali, jak dobře jim to uklízení jde. A poté - hurá na oběd!"Čekání na jídlo si zkrátíme zpěvem,"rozhodla paní učitelka. A tak jsem se mohla přesvědčit, že v téhle třídě jsou kroměmalých van Goghů a Rembrandtů i malí Carusové a Destinnové. Mezitím výtah přivezl oběd, děti si popřály dobré chutnání a po jídle honem do pyžamek a odpočívat! Po přečtení pohádky, za zvuků klidné relaxační hudby se všechnyděti (i předškoláci) odebraly do"říše snů". Vůbec se jim nedivím, vždyť toho mají tolik za sebou. A před sebou ještě víc! Třeba hned na zítřek se chystá slavnostní vyřazení předškoláků ze školky a poté táborák provšechny děti a rodiče. Už se moc těšíme! A Vám, milé děti a paní učitelky, zkrátka celému III. oddělení MŠ Riegrova, děkuji, že jste mně tak krásně přijaly mezi sebe.
