Online archiv

Rádi bychom touto cestou poděkovali paní Ireně Vaidlové, bývalé vychovatelce školní družiny při ZŠ generála Klapálka v Kralupech nad Vltavou. Bezmála 41 let pracovala s dětmi a předávala jim svým laskavým způsobem dovednosti a zkušenosti. Podněcovala děti k tvůrčímu myšlení, rozvíjela jejich výtvarné cítění, snažila se u každého dítěte nalézt nějakou dovednost, která stála za uznání.

Semináře pořádá nakladatelství Portál.

Učitelky mateřských škol mohou mít značný vliv na vývoj dítěte. Uvědomují si přitom nepřebernou škálu okolností, které dítě utvářejí. Je dobré, když soustředí maximum energie a umu na ty faktory, které mohou samy ovlivnit, a příliš se nezabývají těmi, které pedagogickými prostředky přímo výrazně ovlivnit neumíme (např. dědičnost, fungování mozku, zdravotní problémy v předcházejících obdobích). Takovým ovlivnitelným faktorem je rovněž skutečnost, jak se dítěti daří plnit požadavky okolí a jak toto okolí reaguje na činy dítěte i na dítě samotné. Úspěch je mocný hybatel budoucí činnosti. Pokud se dítěti daří, má tendenci činnosti opakovat, a když se setká s nezdarem, příště se podobné situaci vyhne. Populární psychologická literatura samozřejmě zmiňuje, že je žádoucí dítě chválit a povzbuzovat, aby mělo pocit, že je úspěšné. Mnohem méně se uvádí, že dítěti je možné rovněž pomoci, aby činnost samo zvládlo, aby dosáhlo slušného výsledku. Ten je pak povzbudí ještě víc než samotná chvála. Musíme ovšem počítat s tím, že dítě není úplně naivní a leckdy pozná, že je chváleno za úplné samozřejmosti, nebo dokonce že je chváleno za nepoměrně horší výkon, než podaly ostatní děti. Takže první zásada zní - chvalme dítě za reálné výsledky. Jenže u některých dětí je výsledek trvale slabý, nedaří se mu, výrazně zaostává za svými vrstevníky. Takže v té chvíli nastupuje druhá zásada. Nemusíme chválit jen za výsledek, ale i za cestu, kterou konkrétní dítě jde a kterou případně již urazilo. Psychologické výzkumy přesvědčivě ukazují, že je dokonce mnohem efektivnější, když chválíme dítě právě za snahu, úsilí, trpělivost, vytrvalost, výdrž, soustředění na práci, nasazení, ochotu vnímat rady a připomínky okolí, využívat nabízenou pomoc, než když chválíme pouze za výsledek (povedlo se ti to) nebo za vlastnosti, které dítě nemůže ovlivnit (ty jsi tak chytrý). Toto chválení zaměřené na proces současně výrazně chrání dítě před nepříznivými následky budoucího selhání. Pomáhejme tedy dětem v tom, aby se snažily a aby to dokázaly, a pak je oceňujme za jejich úsilí.

Do denního režimu mateřských škol neodmyslitelně patří polední odpočinek. Děti, které nejdou "po o" domů, se převléknou do pyžamek a hajdy na lehátko.

říká psycholožka Václava Masáková, s níž jsme mluvili o tom, jak předejít vyčerpání při práci s dětmi.

V čísle 6/2006 časopisu Informatorium 3-8 mne mimo jiné zaujal článek o fungování mateřských škol o prázdninách, o tom, jak děti zvládají letní provoz. Přivedl mne k poznání, že je nutné se problematice pobytu dítěte v cizí školce věnovat daleko více a zainteresovaněji. Protože jsem věčný optimista, pevně věřím, že se náhradní školka snaží příchozím dětem poskytnout co nejlepší přijetí a prostředí a že učitelky nejsou nevrlé, protože prázdninový provoz padl právě na ně. A co dítě? Ten človíček, o kterého nám jde především?Asi je trošku zmatený, trošku nejistý, ale nějak to překousne a nakonec zvládne. Myslím, že by nebylo na škodu, kdyby školky s prázdninovým provozem udělaly pro "prázdninové děti" a jejich rodiče krátkou odpolední exkurzi školkou. Děti i rodiče by si mohli prohlédnout prostory MŠ i zahradu, promluvit s učitelkou či se ubezpečit, že hračky a hry, které zde na děti čekají, stojí za to. I když by odpoledne v cizí školce dítě ubezpečilo jen o tom, že dětské záchody jsou tam a tam a že si svou panenku může vzít i do této školky, byla by to pro dítě určitá jistota, která stojí za to. Vím, je to další práce pro pedagogy navíc, je toho už tak hodně - vysoké počty dětí, přísné normativy, málo peněz... Ale stojí to za to!

V říjnu minulého školního roku jsme pro děti a jejich rodiče i prarodiče uspořádali zábavné odpoledne - drakiádu. Společně jsme se vydali na louku pouštět pestrobarevné draky vyrobené z různých materiálů. Sluníčko nám svítilo a bylo nám spolu pěkně, jediné, co nám chybělo, byl vítr. A tak se drakům do oblak moc nechtělo. My jsme ale byli připraveni. Každý zúčastněný obdržel pro všechny případy papírový větrník, který tolik větru nepotřebuje. A tak jsme si pohráli a poběhali s ním. Z louky jsme odcházeli s úsměvem na tváři a doufáme, že letos nám pan vítr ukáže, co umí.