Online archiv

P. Kopřiva, J. Nováčková, D. Nevolová, T. Kopřivová Kroměříž, Spirála 2006, 286 s.

Isabelle Gunzburger, Marco Overzee, Catherine Teissandier, Valérie Videau, Praha, Portál 2006, 68 s.

Loni v říjnu jsme na zahradě naší mateřské školy Ponětovice uspořádali okresní kolo soutěže rodin „Krása každé generace“, kterou vyhlásila OSN k příležitosti Roku rodiny. Počasí nám přálo - právě vrcholilo babí léto. Přihlásilo se šest rodinných družstev, které se utkaly ve čtyřech disciplínách. Úkolů se soutěžící zhostili s velkým nasazením a bylo se na co dívat. Porota měla nelehký úkol. Nakonec zvítězila rodina Drlíků ze Šlapanic u Brna a postupovala tak do celostátního kola v Praze, kde zabojuje o titul Rodina roku. Děti, rodiče i prarodiče se bavili celé odpoledne. Po setmění jsme usedli k táboráku a opekli si večeři. Nastal čas rozsvítit dýňové strašáky, které přinesly rodiny z domova jako vstupenku. Pro děti byla vyvrcholením celé akce honba za pokladem - bez sladké odměny neodešlo žádné dítě. V pozdních večerních hodinách jsme se rozcházeli domů s příjemným pocitem z pěkně prožitého dne.

Naši MŠ obklopuje příroda ve všech svých podobách, děti se mohou rozběhnout po loukách, zajít do lesa na houby a lesní plody nebo pozorovat život u rybníka, kterému nikdo neřekne jinak než Veselák. Snažíme se děti seznamovat s lidovými tradicemi, a proto do naší mateřské školy přijel na návštěvu sám svatý Martin. Týdenní svatomartinský projekt jsme nazvali „Svatý Martin na koni podkovami zazvoní“. A jak týden probíhal?

Začal nový školní rok a my jsme přemýšleli, čím dětem pobyt v mateřské škole udělat ještě zajímavější a veselejší. Rozhodli jsme se pro společné hravé odpoledne s rodiči na naší školní zahradě spojené s nocováním v MŠ. Pozvali jsme k nám na návštěvu i prvňáčky, kteří v loňském roce naši MŠ navštěvovali. Na školní zahradě jsme se sešli s rodiči a dětmi již odpoledne. Zatímco jsme s rodiči probírali organizační záležitosti, děti stavěly na pískovišti pěkné hrady. Potom jsme se rozdělili do dvou skupin. První skupina sportovala, a tak mohly děti s rodiči trénovat skoky na trampolíně, hod míčkem na cíl, prolézání strachovým pytlem, procvičit rovnováhu při chůzi po kladině a při přecházení položeného žebříku, prolézání průlezkami i houpání na laně. Při cvičení jsme si užili i spoustu legrace. Druhá skupina se zatím věnovala výtvarné činnosti. Děti kreslily a malovaly zážitky z prázdnin, kde byly a co se jim na cestách nejvíce líbilo. Na výběr měli z několika technik. Mohly kreslit křídami na tabuli nebo na chodník nebo mohly vodovými barvami pomalovat velikánské čtvrtky připevněné na plotě zahrady. Vznikaly moc pěkné obrázky a někteří rodiče nejen přihlíželi, ale nebáli se ani chopit štětce a tvořit spolu se svými ratolestmi. Obě skupiny se po půlhodince vystřídaly. Když jsme již byli všichni unaveni, zasedli jsme kolem ohniště, které nám mezitím připravili a zapálili šikovní tatínkové. Zazpívali jsme si několik táborových písniček. Potom jsme již všichni dostali hlad a připravené buřtíky tak voněly, že jsme se pustili do opékání. Moc jsme si pochutnali. Jeden špekáček sice skončil v ohništi, ale podařilo se ho zachránit a upatlané, ale usměvavé tváře dětí nás přesvědčily o tom, že se odpoledne vydařilo. Ke konci večera na děti čekalo velké rozhodování - jít domů s maminkou, nebo zůstat v MŠ a spát zde i v noci? Většina dětí měla jasno hned a strašně se těšila. Děti se nemohly dočkat večera, protože jim paní učitelky slíbily „večerní stezku odvahy“. Děti neustále nakukovaly do oken, jestli je již dostatečná tma. V tom nás překvapil zvonek. Kdo to může být? Paní učitelka šla otevřít a za chvilku se s ní ve dveřích objevil usměvavý Matýsek ve vojenském oblečení a se zbraní v ruce nám oznámil: „Já vás tady budu hlídat.“ Všichni jsme měli velkou radost - Matýsek původně nechtěl ve školce spinkat a šel na noc domů. Ale to už byla docela velká tma a my jsme se mohli vydat hledat slíbený poklad. Cesta k pokladu byla vyznačena šipkami a osvětlena malovanými lucerničkami. První hrdina vyzbrojený baterkou vyrazil hledat poklad. Ostatní děti stály u dveří a netrpělivě vyhlížely jeho návrat. Za chvilku jsme uviděli probleskovat mezi keři baterku a to se již první hledač vracel a v rukou nesl vítězoslavně krabičku označenou svojí značkou a uvnitř překvapení. Jednotlivě, ve dvojicích nebo s paní učitelkou se vydávali odvážlivci do ztemnělé zahrady, každý pro svůj malý poklad. Když se všichni vystřídali a pomalu jsme se vraceli do školky, uslyšeli jsme volat Lukáše: „Já jsem našel také ještě jeden poklad.“ A přinesl nám ukázat v krabici živého ježka, kterého jsme povídáním na zahradě asi vyplašili. Všichni jsme si ho mohli alespoň zblízka prohlédnout. Když jsme ho vraceli na zahradu, připravili jsme mu tam mističku s mlékem. Po návratu ze zahrady se všechny děti osprchovaly a převlékly do pyžámek. Pohádka na dobrou noc uspala nejprve školáky, potom i ty mladší děti. Určitě se jim něco pěkného zdálo, protože se z ložnice v noci ozývalo slabé hihňání ze spaní. Ráno všichni s veselou vyskočili a nasnídali se. Paní učitelka odvedla školáky na autobus a ostatním začal ve školce další běžný den. Když odpoledne přišli pro děti rodiče, děti vyprávěly zážitky jeden přes druhého. Byli jsme moc rádi, že se nám akce vydařila a rodiče nám vyšli vstříc.

Asi všichni víme, že děti mají rády pokusy, experimenty a zkoumání všeho druhu. Zaberou se do činnosti, která je baví, a ani si neuvědomí,

Inspiraci pro druhý podzimní tematický celek nám poskytlo pouštění draků, činnost, která se líbí asi všem malým i velkým dětem. Program jsme rozdělili do čtyř částí plných her a zábavy, ale také poznávání podzimu.

Výtvarné aktivity v rámci výtvarných řad nebo projektů se mohou stát půdou pro přirozeně tvořivé objevy dětí, a to napříč všemi vzdělávacími oblastmi RVP pro předškolní vzdělávání. Již menší děti jsou totiž schopny přistupovat k tématu z více stran, učí se vnímat, že svět, příroda, věci a vše živé má mnoho rozměrů. Integrovaná výtvarná aktivita umožňuje zpracovat libovolné téma, které pedagog rozkrývá pro naplnění rámcových i dílčích cílů. Výtvarná řada pomáhá přístupnou formou odmotávat nit z klubka tématu, aniž by ztrácela pro děti na přitažlivosti. Není tak rozsáhlá jako projekt, její stručnost a sevřenost nedovolí tématu „utéct“. Výtvarná činnost zde neslouží jako pouhá ilustrace tématu, naopak sama tvoří podnět k přemýšlení, rozhovorům a objevům.

Hana Dvořáková Praha, Raabe 2006, 145 s.

Školní družiny se novým školským zákonem č. 561/2004 Sb., jehož plné znění je „o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání“, zařazují paragrafem 118 mezi zařízení pro zájmové vzdělávání - tedy mezi jiné vzdělávání.

Akce nazvaná Strašidýlka a Strašpytlíci se formovala a připravovala několik dní. Nápad se zrodil v srpnu na vycházce mezi zahrádkami, kde jsme okukovali obrovskou dýni a říkali jsme si: „To by byl bezva strašpytlík.“ A když nadešel čas dýní, začali jsme přemýšlet o vyřezávání strašidýlek. Celý týden jsme střádali ve školce různé přírodniny - barevné větvičky skalníků s červenými plody, červené i černé jeřabiny, uzrálé kukuřice, šípkové větvičky, malá jablíčka, peříčka… V pátek jsme napsali obrovskou pozvánku pro rodiče, aby věděli, kdy a kde se sejdeme a co mají mít s sebou. Nejdůležitější ze všeho byla dýně či meloun - klasický nebo ananasový. Některé děti si dýni připravily (částečně vydlabaly) doma, ale většina rodičů s dětmi zápolila s několikakilogramovými plody až na školní zahradě. Nožíky, dlátka, lžíce i pilky zažívaly koncert. Pod rukama tvůrců vznikla strašidla a strašpytlíci. Některé děti si vzaly dýně domů, nechtěly se vzdát svého nového kamaráda. Ale školáci usoudili, že nechají strašidýlka ve školce. A jak se nám dýňová strašidla povedla? Přesvědčte se sami.