Online archiv

Michala Šmikmátorová Brno, Computer Press 2005, 60 s.

Gabriela Marková, Computer Press, Brno 2006, 112 s.

Irena Gálová, Zdeňka Krejčová Plzeň, Fraus 2006, 72 s.

Michele Guillaud Praha, Portál 2006, 96 s.

Většina školních družin nabízí svým žákům pestrou skladbu činností, a to nejen zájmová zaměstnání podle týdenní skladby, ale i výjimečné akce vztahující se k různým příležitostem.

Loňská zima byla taková, jaká má správná zima být. Toho opět využilo pár nadšenců a dobrovolníků, kteří ve svém volném čase proměnili hřiště u Základní školy v Křenově v pěkné kluziště. Vydováděli se zde malí i dospělí. A měli jsme zde dokonce karneval. Stačil jen nápad a maškarní bál byl na světě! Na výběru masek si děti za pomoci rodičů daly opravdu záležet. Mohli jste zde spatřit krásnou princeznu, tajemného čaroděje, myslivce i masky, na které jste se podívali a „tuhla vám krev v žilách“! Ale o strach bylo postaráno, nad vším totiž bděla ruka zákona v podobě sličné policistky a jejího šarmantního kolegy. Tak vidíte sami, že my za karnevalem nemusíme jezdit až do dalekého Ria, ale máme ho přímo za humny. A že jste nikde nepoznali našeho pana učitele, který byl jedním z pořadatelů našeho karnevalu? Je to přece ta kráska s ohnivými vlasy!

Spolupráce českých a německých mateřských škol probíhají na různých úrovních. Naše mateřská škola se dohodla s mateřskou školou v Eichrabenu na vytvoření společného projektu „Já a ty na jednom hřišti“, jehož náplní je nejen integrace dětí s postižením do běžného života, ale i vzájemné poznávání národních kultur a jazyka. Od března loňského roku dochází tedy již k pravidelným setkáním dětí i pedagogů na předem plánovaných akcích. Například sílu a obratnost si změřily na sportovní olympiádě, ozdobily velikonoční kraslice a upletly si pomlázky. Poslední uskutečněnou akcí bylo setkání na trojzemí. V květnu se děti sešly na ranči Malevil při hipoterapii. O prázninách si své znalosti o přírodě prověřily na naučné stezce v Lückendorfu a nový školní rok jsme zahájili společnými hrami na Práchni. Následovalo poděkování za úrodu v eichrabenském kostele. Líbilo se nám, jak si děti vyzkoušely manuální zručnost na návštěvě v učební dílně v Oderwitzu. Zatím poslední plánovaná akce proběhla na Práchni a děti se při ní setkaly s Mikulášem a čertem. Projekt nezapomíná ani na rodiče a pedagogy různými přednáškami a společnými vzdělávacími akcemi. Vzhledem k dosavadní úspěšnosti a zájmu rodičů a dětí bychom chtěli na tento projekt navázat i v dalším roce a pokračovat tak ve sbližování českých a německých dětí. Projekt „Já a ty spolu na jednom hřišti“ je podpořen z Fondu malých projektů INTERREG IIIa prostřednictvím Euroregionu Nisa a je spolufinancován z ERDF.

I obyčejná návštěva obchodu se může stát příležitostí k tomu, aby se děti naučily něčemu novému a procvičily si své znalosti a vědomosti. Proč ji tedy nezařadit do výchovného programu. Návštěvu obchodu můžeme navíc docela dobře skloubit s rámcovým vzdělávacím programem. Nejde tedy jen o samoúčelný program, který nemá další opodstatnění. Děti si při nákupu ověří, jak už umějí počítat, a rozšíří si svoji slovní zásobu. Také využijí své získané praktické dovednosti a smyslové vnímání. Budou se snažit vyhledávat informace a získají různé užitečné poznatky. Navíc se naučí spolupracovat s kamarády a získají přehled o cenách zboží. Důležité je i to, že si uvědomí, jak se mají chovat během nákupu a jak mají komunikovat s prodavači. V říjnu se „naše“ děti ze ŠD při ZŠ v Prostějově společně s dětmi, které navštěvují kroužek německého jazyka, vypravily na nákupy do specializovaného obchodu s dětským zbožím. Cílem bylo ověření matematických dovedností v praxi a procvičování slovní zásoby v německém jazyce. Po dohodě s vedoucím prodejny dostaly děti příležitost vyzkoušet si nejen sčítání a odčítání, ale měly možnost prohlédnout si veškerý sortiment obchodu, porovnávat ceny zboží, zahrát si na obchodníky a nakupující, seznámit se a diskutovat s velmi ochotnými prodavači této prodejny, kteří jim po celou dobu návštěvy vždy a velice ochotně odpověděli na veškeré dotazy a nejasnosti. Příjemné odpoledne v obchodě završila laskavost jeho prodavačů, kteří dali každému dítěti na rozloučenou nafouknutý balónek.

V loňském školním jsme se rozhodli, že pro děti ze školní družiny ZŠ T. G. Masaryka v Písku uspořádáme rekreační pobyt na horách. Snažili jsme se, abychom nemuseli jet moc daleko, aby v místě pobytu byla sjezdovka pro lyžaře a aby si zde také užili sáňkaři a bobisti. V neposlední řadě jsme dbali i na výběr hezkého okolí a přírody. Vybrali jsme si hotel v Horní Vltavici na Šumavě. Měli jsme docela obavy, jak budou pobyt snášet malé děti, přihlásilo se nám totiž osm prvňáčků. Jak jsme se bavili a jak to všechno dopadlo? Pro děti jsme připravili celotáborovou hru ve znamení olympijských kruhů, protože právě probíhaly olympijské hry v Turíně. Každý den na děti čekal jeden úkol – střelba na branku, sjezd volným způsobem nebo na bobech, saních nebo lyžích, stavby ze sněhu, plavání v plaveckém bazénu a vyvrcholením byla turistická túra za účelem honby za pokladem. To se malí zlatokopové do své role opravdu vcítili. Bořili se totiž po kolena do sněhu, stoupali do prudkého vršku, kdy se museli přidržovat kmenů stromů, a vzápětí opět klesali hluboko dolů. Nikdo však honbu za pokladem nevzdal a na všechny děti čekala při nalezení vytouženého pokladu sladká odměna. Při splnění jednotlivého úkolu si děti mohly vybarvit jeden olympijský kruh na tričku a při večerním hodnocení dne všichni, kdo úkol splnili, obdrželi Tudorku v barvě splněného kruhu. Každý si mohl tričko vyzdobit, jak se mu líbilo. Někdo si na ně namaloval maskoty zimních olympijských her v Turíně, jiný volil potisk námětů autíček, kytiček, vrtulníků nebo si namaloval obrázek podle svých představ. Ani podpisy na památku na bílých tričkách nechyběly. Děti, které uměly lyžovat, si celý týden užívaly na sjezdovce, ostatní zase na bobech nebo saních. Jednoznačně největší úspěch měla u dětí jízda na gumách neboli snowtubing. To si dítě sedlo dovnitř gumového člunu, vlek ho za řemínek vytáhl na kopec a už se jelo, letělo nebo svištělo připravenou dráhou. To byla ale rychlost! Děti se nemohly této atrakce nabažit. Protože v době, kdy jsme měli s dětmi tvořit stavby ze sněhu, byl sníh kyprý a nelepil se, našli jsme náhradní řešení. Děti si vzaly lopatky na písek, někdo dokonce lopatu na sníh a dlabaly, kutaly, prostě se snažily do vysokých sněhových krajnic lesní cesty vytvořit roztodivná zvířata. Ani večer se nikdo nenudil. Děti soutěžily, zpívaly, jeden večer je čekala pyžamoparty, kde si všichni rádi zatančili. Největší úspěch měly tzv. ploužáky. Ve škole na diskotéce se děti na pomalé písničky tancovat stydí, ale na naší diskotéce děvčata naháněla kluky a naopak a dostat je na parket se většinou povedlo. Docela jsme se báli, aby nás nepotkal nějaký úraz, ale naštěstí zůstalo jen u strachu. Všechny děti jsme domů dovezli zdravé a se spoustou zážitků. Možná to letos zkusíme zase.

V loňském roce se naše MŠ zapojila do programu „Adoptujte si zvířátko.“ Oslovila nás Záchranná stanice volně žijících živočichů Pasíčka v Boru u Skutče, jejímž hlavním posláním je péče o poraněné či oslabené volně žijící živočichy na území Pardubického kraje a zčásti i kraje Vysočina. Existence této neziskové organizace závisí hlavně na sponzorech, a proto jsme se rozhodli pomoct. Z nabízených trvale handicapovaných živočichů byla nám i dětem nejbližší veverka. A to rozhodlo. S velkým nadšením se do projektu zapojily nejen děti a učitelky, ale přidali se i rodiče a vypukla „veverkovská mánie“. Děti veverkou žily – vyprávěly si o ní, lepily, stříhaly, kreslily a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Připravené pokladničky na pomoc zraněné veverce se brzy zaplnily dobrovolnými příspěvky. Veverka byla naše, což oznamovala i tabulka umístěná před voliérou. Také bylo okamžitě rozhodnuto, kam se letos pojede na výlet. No přece za veverkou do Pasíček. Všichni jsme se těšili. Poslední květnový den jsme vyrazili spolu s pamlsky pro veverku i ostatní zvířátka. Prohlídka s výkladem byla poutavá, ale naše veverka spala v pelíšku a nechtělo se jí ven. Byla jí asi zima stejně tak jako nám. Zahřála nás až horká polévka v naší školce, kam jsme se spokojeni a plni dojmů vrátili. Na památku nám zůstalo několik krásných snímků, které jsme u zvířátek pořídili a které nám nyní slouží jako didaktický materiál.

Kresba rozvíjí osobnost dítěte. Vývoj dětské kresby odráží vyspívání osobnosti dítěte a proto bychom měli sledovat, jak se dětská kresba postupně zdokonaluje. Postupné zakládání prací se stává „deníkem dítěte“, ve kterém mohou rodiče, učitelky a třeba i psycholog „číst“ a sledovat vývoj osobnosti dítěte. My učitelky bychom nikdy neměly zapomínat na význam kresby pro rozvoj osobnosti dítěte. V současné době, kdy nás obklopují nabídky knih, časopisů, programy televize, různé zájmové organizace s nabídkou netradičních výtvarných nápadů a technik, nesmíme opomíjet nutnost kresby zvláště v MŠ. Vždy a ve všem hledejme určitou vyváženost. Seznamujme děti se zajímavými novými technikami, pracujme na velké formáty papíru a tím rozvíjejme fantazii a představivost. Z vlastní zkušenosti z různých výstav a soutěží dětských prací vím, že moderní techniky převládají. Je to dobré, ale je nutné si uvědomit, jak je potřebné u dětí s přibývajícím věkem vytvořit smysl pro detail, propracovanost, promyšlenost, upevňování správného držení tužky, zjemnění a zpřesnění tahů pro nácvik psaní tak důležitých pro vstup dítěte do ZŠ. To vše dětem skýtá právě kresba. Nezapomínejme s dětmi kreslit, vždyť kresba může být i zajímavou a netradiční výtvarnou činností – kresleme různými nástroji – tužkou, pastelkou, pastely (suchými, voskovými, rudkou…), barevnými křídami, perem, fixem, dřívkem, tuší, lepidly (klovatina). Využívejme různých druhů podkladů ( papír, sklo, keramika, hedvábí, dřevo, kov). Kresbu můžeme roztírat, rozmývat, odkrývat, patinovat, lavírovat, fixovat…kreslit do podkladů vlhkých, barevných, lazurovaných apod.. můžeme kreslit v přírodě (beton, asfalt, písek, hlína sníh…). Obrazné myšlení, které se vytváří hlavně kresbou v předškolním věku, je základem logického myšlení v pozdějším věku. Proto by kresba měla zůstat v MŠ vždy hlavní výtvarnou činností.

Každý podzim sbíráme kaštany a žaludy, které v zimě nosíme zvířátkům ke krmelci. Na podzim děti poznávají nejen stromy a jejich plody, ale i básničky a písničky o podzimu, zvířátkách, o lese.