Online archiv

Platové poměry zaměstnanců

Předškoláky z naší školky navštívily tři studentky zdravotní školy. Zábavnou formou předvedly dětem správnou techniku čištění zubů. Využily pohádkovou postavu zlobra Shreka, který o své zuby nedbá, a vysvětlily dětem, jaké následky ho čekají. Děti si pak mohly vyzkoušet čištění zubů na velkých plastových modelech chrupu. Důležitý byl zejména krouživý pohyb při čištění a použití mezizubního kartáčku. Děti si pak se studentkami povídaly o zdravých a nemocných zubech, o správném stravování, o tom, co je zubní kaz a jak se kazy léčí. Od návštěvy děti dostaly na rozloučenou dárek - balíček, který obsahoval dva kartáčky na zuby (pro děti i pro dospělé), mezizubní kartáček, pastu na zuby, knížku s pohádkou o zoubkové myšce a letáček s postupem správného čištění zubů. Předškolákům se návštěva moc líbila.

Děčín se může pochlubit moc hezkou zoologickou zahradou, která je umístěná v lesoparku. Každým rokem se nám zdá hezčí a hezčí, protože se o ni dobře starají. Je v ní mnoho zvířátek a naše MŠ si jedno z nich adoptovala - roztomilou opičku makaka chocholatého. Co taková adopce znamená? Na podzim vždy vybereme od rodičů dětí dobrovolný finanční příspěvek, který pak do Děčínské Zoo odevzdáváme. Tam za vybraný obnos mohou nakoupit zvířátkům to, co potřebují, nebo jim vylepší obydlí. Kromě příjemného pocitu z pomoci získáváme pro naše děti volný vstup do zahrady. Prohlédneme si tam zvířátka, navštívíme samozřejmě to „naše“ a nenecháme si ujít také dětský areál s průlezkovým hradem a dobrodružnou lanovou dráhou. Snad stojí ještě za zmínku, že každá třída naší školky nese název nějakého zvířátka (máme třídu slůňátek, tygříků, medvídků a opiček). V příštím roce oslavíme již 15. výročí naší adoptivní činnosti.

Davídek a Terezka docházejí do naší školky. Už od září všude chodili spolu, drželi se za ruce a měli se moc rádi. A tak jsme jednoho dne s kolegyní dostaly nápad, že jim vystrojíme svatbu… Myšlenka to byla opravdu bláznivá, to nám tvrdil každý, komu jsme naše sladké tajemství sdělili. Pečlivě jsme se na den „D“ připravili. Nejprve jsme rozeslali svatební oznámení do všech tříd, kuchařkám i uklízečkám a na svatbu jak se patří všechny pozvali. A pak nadešel svatební den. Od rána bylo co dělat. Připravili jsme s dětmi stoly na hostinu (do tvaru písmene „T“ jako na opravdové svatbě) a ozdobili je květinami. Na každý stůl jsme pak položili několik talířků se svatebními koláčky a nechyběl ani svatební dort. Na koberci pak děti z molitanových kostek a dřevěné stavebnice postavili oltář. Když ráno přišel ženich do školky, chlubil se, že přinesl nevěstě krásnou květinu. Kupodivu nezapomněl ani na prstýnky. Prstýnek, který byl pro nevěstu, byl s motýlkem a jeho kroužek byl ozdobený autíčkem. Po chvilce vešla ze šatny do třídy nevěsta. Měla na sobě krásné dlouhé bílé šaty, na hlavě bílý věneček a zářila jako sluníčko. My s kolegyní už jsme tuto legraci pomalu začaly brát vážně a oblékly jsme se do slavnostních dlouhých šatů. Všichni svatební hosté byli také připraveni, a tak jsme mohli začít s obřadem. Nevěsta se ženichem došli za tónů svatebního pochodu k oltáři. Naši malí snoubenci se představili, navlékli si prstýnky, a dokonce si dali i pusu. Nastalo úplné ticho a poté následoval bouřlivý potlesk. Po obřadu jim šly všechny děti ze školky popřát, a také dokonce předat nemálo svatebních dárků. Všechny byly moc zajímavé. Nechyběly hrníčky se jmény, čokoládová bonboniéra, obrázky, svatební blahopřání ani sošky nevěsty a ženicha pro štěstí. Najednou se před snoubenci rozestoupila cestička a všichni ztichli. Následovalo rozbíjení talíře. Ženich dostal do ruky lopatku, nevěsta koště a šli uklízet střepy pro štěstí. Všechny děti se ale přece jenom nejvíc těšily na svatební hostinu. Novomanželé usedli ke stolu, rozkrojil se svatební dort a hostina začala. Svatební oslavu jsme zakončili sólem ženicha a nevěsty a vlastně takovým velkým hromadným diskotékovým tancem. Věříme, že svatební oslava se všem moc líbila a že děti i jejich rodiče budou mít na tento den krásné vzpomínky.

Jedno odpoledne před Velikonocemi jsme pozvali do školky rodiče, prarodiče a sourozence dětí, které k nám docházejí. Na všechny čekalo společné zdobení velikonočních vajíček. Děti i naši návštěvníci si vyzkoušeli malbu na papírová vajíčka, stříhání velikonočních kraslic z papíru, kresbu tuší nebo barvou na vyfouklá vajíčka, starší děti se pustily do ubrouskové techniky. K Velikonocům patří i pletení pomlázek - i to si děti mohly vyzkoušet. Součástí odpoledne bylo i vystoupení dětí. Malé děti předvedly rodičům hry a tanečky, starší děti si připravily zvyky postních nedělí a Pašijového týdne v hrách, písničkách, tanečcích a říkadlech. K večeru jsme odcházeli spokojeni nejen my, ale i rodiče. Nás potěšilo, že se do zdobení kraslic zapojili kromě babiček a maminek i tatínkové. Rodiče měli radost ze svých dětí a děti měly radost z výrobků, které si odnášely domů. Celé odpoledne se vyvedlo a my již v současné době připravujeme podobné odpoledne i letos.

Zahradu se zeleninovými záhony, ovocnými stromy a koutkem sloužícím k odpočinkové činnosti dětí jsme se v roce 2005 rozhodli rozšířit o vybudování suché zídky a jejího protipólu - zahradního jezírka. Vznikl tak prostor k porovnávání vzájemných vztahů mezi organismy ve výuce a k pozorování změn v přírodě v průběhu roku. Vodní motivy jsou samy o sobě významným estetickým prvkem, umožňují rozšířit sortiment pěstovaných rostlin a obohatit tak zahradu. K vodě často přilétají ptáci, aby se napili, ale také vážky a jiný vodní hmyz, který zahradu oživuje. Stejně jako jezírko se také suchá zídka stává útočištěm drobných živočichů, které jsme doposud na zahradě nezaznamenali, a škvíry mezi kameny vytvořily ideální prostory pro rostliny přežívající v extrémním suchu. Budování suché zídky bylo pro žáky novou a velmi zajímavou činností. Starší žáci vybrali na zahradě stanoviště a pod dozorem vyučujících zahájili práci. Stavba je zaujala natolik, že si domlouvali odpolední hodiny a zídku stavěli ve volném čase. Použili jsme kámen z nedalekého lomu ve Bzové, a tak žáci mohli sledovat strukturu kamenů a druhy hornin v našem regionu. Při budování zahradního jezírka jsme využili rady zkušenějších a odbornou literaturu. Na realizaci projektu pracovali společně děti, učitelé i někteří rodiče. Úpravu zahrady uspíšilo vyhlášení grantu OŠMS Zlínského kraje. Projekt „Suchá zídka“ a jeho protipól „Vodní mokřadlo na školní zahradě“ byly podpořeny a díky finanční dotaci jsme veškeré práce dokončili v termínu. Naši žáci již měli možnost v jezírku pozorovat rybky, vážky sedající na orobinec a další drobný hmyz, který se u vody objevil. Školní zahrada se tak postupně stává tím, o co jsme stáli - učebnou i místem odpočinku a relaxace. Přesto, že nás ještě spousta práce a další úpravy školní zahrady čekají, jsme rádi, že díky podpoře Zlínského kraje jsme s proměnou školní zahrady v přírodní učebnu vůbec mohli začít.

Naše třída nese jméno Rybičky, a proto nás samozřejmě zajímalo, jak si rybičky povídají, jak se pohybují a jak dýchají. Vypravili jsme se vše zjistit k jednomu chovateli v našem městě. To byla podívaná! Mezi těmi všemi různými druhy plavala samozřejmě i jedna rybička zlatá, která vyslyšela naše přání, a my už máme ve třídě vlastní akvárium. Uklidňující podívaná je pro nás nyní každodenní inspirací. Ve výtvarné práci jsme použili vodové barvy, prstové barvy, barevný píseček, kousky vlny, lepidlo - a dílka jsou nepřehlédnutelná. Umíme ale také jako rybky třeba našpulit pusinky do trubičky nebo utvořit ze rtíků osmičku. Procvičujeme si tak obratnost mluvidel. Než se uskuteční malý třídní minivýlov, oblečou předškoláci v grafomotorickém cvičení rybičky do barevných šupin. Malé děti pro změnu dovedou nakreslit velikou kulatou bublinu. My starší si mezitím povíme o vzduchových bublinách a ukážeme si je na jednoduchém pokusu. Foukáme brčkem do vody a je nám samozřejmě všem jasné, že slova písně Zdeňka Svěráka „Zpívati si pod vodou nejde ani náhodou; z hlubiny, z hlubiny vyšly by jen bubliny“ jsou pravdivá.

Zima, která je už za námi, nás překvapila smutnými barvami. Proto jsme se v naší školce společně rozhodli, že si uděláme barevný týden. Každý den v týdnu jsme si určily jednu barvu, která rozveselila celou mateřskou školu. V pondělí se školka rozzářila do červené barvy, v úterý do modré, ve středu do zelené barvičky, ve čtvrtek se u nás v mateřské škole konal karneval a v pátek jsme byli všichni pruhovaní. Barevný týden jsme si skutečně užili, děti se vždy oblékly do aktuální barvy a celá školka se nám hned rozzářila. Při modrém dni se děti proměnily do krásných princů a princezen a při zleném dni jsme zase měli školku plnou zelených žabiček. V pátek nám do školky místo dětí přišli samé zebry. Děti se tak naučily poznávat barvy zábavnou a hravou formou a všichni jsme se pěkně pobavili.

V naší domácnosti už nejednou vzplál boj o staré časopisy. Moje děti nosí vyřazený tisk do školního sběru a pravidelně tak soutěží o polárkový dort. Já zase časopisy využívám pro hrátky s kolážemi. Koláže jsou vděčné pro děti různého věku. Těm menším stačí nalepovat vystřihané ústřední motivy na papír a pozadí domalovávat. Postavičky jsou jako živé a děti přímo provokují k dokreslování a zasazování do různých fantazijních příběhů. Starší děti už si mohou postavičky před vystřihnutím podlepit kladívkovou čtvrtkou a stejně tak i další různé „oblečky“, kterým ale vždy nechají po obvodě několik malých čtverečků. Tento přesahující kousek bude totiž sloužit po jeho ohnutí k oblékání časopisových lidiček. Práce s podlepenými postavami, ale i dalšími motivy z časopisů dostane jiný rozměr, když do hry vstoupí různé druhy nýtů a zapínacích galanterních patentek. Každý výtvor je potřeba nejprve rozkouskovat na jednotlivé části a v místech, kde bude kladívkem přitlučen spojovací nýt ustřihnout ještě u každého dílku přesah pro možnost křížení. Do míst, kde má být spoj pohyblivý použijte klasický brašnářský nýt a ke spojování čtvrtky doporučuji ten nejkratší a nejmenší. Jde například o ramenní a kyčelní klouby, osy kol od automobilů, osy - středy různých hodin, orlojů, ročních kalendářů znázorňujících jednotlivá roční období. Místa, kde se díly nebudou pohybovat, ale lze je například spojovat, natlučte nýty galanterní - takzvané druky. A ti nejzručnější si mohou ještě podle nákresu pohrát s pohyblivým mechanismem na zadní straně postavičky. Spojte celé tělo nýty. Každý pár končetin svažte nejprve buď provázkem nebo gumičkou a pak ještě propojte navzájem dlouhým provázkem, kterým uvedete celou postavu do pohybu.

Jak to udělat, abychom v lese s lesními zvířátky mohli být každý den, pozorovali je, hráli si s nimi a ještě se o nich něco zajímavého dozvěděli? Nápad byl na světě raz dva - co takhle mít les ve třídě!

Pokud máte pocit, že opravdových sladkostí bylo už dost, zkuste si s námi připravit vizuální delikatesy pro váš stůl. Nikdo po nich neztloustne a jejich příprava není nijak složitá.

S jarem se znovu probouzí příroda. Raší zelená tráva, barevné kvítky, slyšíme opět zpěv ptáků. Na louce zahlédneme třeba i zajíčka nebo broučka, na zahrádce kohoutka se slepičkou i kuřátky.