Online archiv

Klasické vyprávění o zlé maceše a dvou dcerách nás může inspirovat, abychom si povídali o tom, co je správné a co není, i o tom, jak se správně chovat k druhým lidem.

V březnu možná sice ještě zalezeme za kamna a zůstaneme za nimi až do dubna, to nám však nezabrání v jarním, velikonočním tvoření. Velikonoce jsou svátky nového života, příroda se probouzí a mění se doslova před očima. Naše kamarády i příbuzné jistě potěší, když je obdarujeme vlastnoručně vyrobenou velikonoční dekorací. Veselý velikonoční zajíček, který nese v košíčku barevná vajíčka, potěší malé i velké koledníky. Budeme potřebovat ruličku od papírových utěrek, provázek, tužší papír, děrovačku, nůžky a lepidlo. Ruličku opatříme na jednom konci dvěma protilehlými zástřihy, hlubokými asi 2 cm. Do zástřihů nasadíme vystřižený tvar uší. Na ruličku nalepíme fousky z provázku a oči vystřižené kancelářskou děrovačkou. Kolem zajíčka rozmístíme vajíčka ozdobená mašličkami ze stejného provázku. A teď už jen stačí počkat, až se za dveřmi objeví koledníci.

Jaro pomalu, ale o to usilovněji ťuká na okno – vše kolem nás pučí a rodí se nový život. K jaru neodmyslitelně patří mláďata všeho druhu. Kuřátka, jehňata, ba dokonce i malé žabky v potoce na nás vesele mrknou.

Jak vypadá dánská školka? „Představte si přízemní rodinný dům s kuchyní a jídelnou, několika obývacími pokoji, malými ložničkami…,“ popisuje předškolní zařízení v Dánsku Eva Olsen.

Člověka dělá člověkem mimo jiné i řeč. Povídáme si spolu o tom, co prožíváme, sdělujeme si potřebné informace i to, čemu se říká drby (i když to nás, pravda, moc nešlechtí). Pro učitele je hlas ještě něčím navíc – je to jeden z jeho pracovních „nástrojů“.

V první polovině 18. století byly zvláště chudé děti jen levnou pracovní silou, již čtyřletí, pětiletí caparti chodívali navzdory zimě a dešti žebrotou a vzdělání bylo výsadou bohatších. V dějinách pedagogiky najdeme Jana Jindřicha Pestalozziho, kterému osud chudých a nevzdělaných dětí opravdu ležel na srdci.

Přestože se pobyt ve škole v přírodě počítá spíš na dny než na týdny, pro některé děti je to první vícedenní odloučení od rodičů. Obavy nemívají jen kluci a holčičky, ale často i jejich mámy a tátové. Naštěstí máme šanci změnit strach z neznámého na společné těšení se.

„Tak jsme už byli u toho psychologa,“ oznamuje maminka pětiletého Honzíka učitelce. Honzík vypráví, co všechno viděl v ordinaci, a maminka vytahuje z kabelky papír, na kterém je zpráva z vyšetření.

Ladislava Špačka známe nejen jako mluvčího bývalého prezidenta Václava Havla, ale především jako propagátora a učitele společenského chování. Povídali jsme si o tom, proč se věnuje právě etiketě a proč bychom měli znát pravidla chování ve společnosti.

Spolupráce s rodiči má u nás dlouhou tradici. Každý rok pořádáme akce pro děti a jejich rodiče. Nejčastěji jde o tematicky laděná odpolední setkání, která si každá třída plánuje sama. Například v modré a zelené třídě učitelky využily vánoční besídku, kterou nepojaly v ryze tradičním duchu, ale z vánočního pásma plynule přešly k dílně s vánoční tematikou. Než byly děti s prací hotovy, objevily se pod vánočním stromkem ve třídě dárky. Žlutá třída pořádala odpolední setkání s rodiči na podzimní téma. Oranžová třída na jaře pozvala rodiče na odpolední výlet do přírody za město a použila klasickou hru na stopování po trase s nalezenou odměnou. Trasa za pokladem byla samozřejmě pečlivě volena, aby ji mohli absolvovat i rodiče s kočárkem (s naším budoucím klientem). Už tradičním se stává velikonoční odpoledne, které skýtá nepřeberné množství námětů na zpracování. Využíváme také masopust, svátek matek a den dětí. Ze společných akcí jsme za léta pořádali sobotní odpolední výlety do bazénu, také výlet parníkem po Vltavě, byli jsme v Itálii… Obvyklou společnou akcí je každoroční rozlučka s předškoláky, do které se pomocí různých soutěží snažíme rodiče také aktivně zapojit. Na všechny akce s dětmi vyrábíme osobní pozvánky, což dětem umocňuje prožitek (prodlužuje těšení). Tyto pozvánky děti samy doručí, navíc v šatně třídy je pozvánka společná, podobně i ve vstupní hale školy, kde jsou po každé akci vyvěšeny i fotografi e, jež pořizují zaměstnanci školy a mnohdy také rodiče, kteří nám je potom rádi poskytnou. Kromě osobních a společných pozvánek využíváme také dotazníky a každodenní osobní kontakt.