Online archiv

V Indii jsem strávila svoji tříměsíční odbornou praxi v rámci studia sociální a humanitární práce na Vyšší odborné škole sociální v Olomouci. V průběhu pobytu v Indii jsem navštívila tři indické státy – Maháráštru, Karnataku a Gou – a utvrdila jsem se v tom, že „jiný kraj, jiný mrav“.

V posledních letech se můžeme stále častěji setkat s dětmi, které do školky docházejí jen občas a nepravidelně. Předškolní zařízení vychází vstříc specifickým potřebám rodičů, i když je takový režim pro učitelky organizačně náročnější. Jak náročná je nepravidelná docházka pro děti samotné?

Každý, komu se alespoň jednou v životě stalo, že ho někdo přesvědčil k aktivitě, ke konkrétnímu činu pouhými hezkými slovy, si dokáže uvědomit, jak mocný nástroj je citlivá a vnímavá komunikace. Určitě má také zkušenost, že laskavá slova, která zazní z okolí, i u zkušeného a kritického člověka způsobí vnitřní radostné zatetelení, byť je ani v nejmenším nepřeceňuje a tváří se, že má od nich rezervovaný odstup.

Jasná pravidla potřebujeme všichni. Soukromé školky a jesle nejsou výjimkou. Otevřít si soukromou školku či jesle není až zas tak obtížné a situace směřuje k ještě většímu uvolnění. Je stanoven počet čtverečních metrů potřebných pro jedno dítě, ale jak kvalitní bude výchovně-vzdělávací práce zařízení, to nikdo neřeší.

Co by dítě mělo umět a znát k završení úspěšného startu do první třídy? Zápis je předběžný krok k začínající nové etapě života dítěte. Když se ze školkového dítěte stane školák, změní se život jemu, ale i celé rodině.

Společnost, rodina i děti procházejí společenskými proměnami. A spolu s nimi by se měla proměňovat i mateřská škola, aby nezůstala pozadu a odpovídala potřebám dnešních dětí a jejich rodičů, domnívá se Eva Opravilová z katedry primární pedagogiky na PedF UK.

Pomohlo tomu jedno loňské lednové odpoledne, strávené ve školní družině, na které se školáci svědomitě připravili. Ještě před zápisem do první třídy pozvali starší kamarádi budoucí prvňáky z místní mateřské školy. V kruhu na koberci se všichni přivítali. Starší děti pověděly, co nejraději dělají ve školní družině a co je zajímá. Předškoláci se všem nahlas představili. A protože venku vládla „Paní Zima“, šikovní třeťáci připravili hádanky a závody tučňáků. Byl to pro všechny pěkný zážitek, který nikdo nečekal. V tu dobu za námi přišli z oběda ostatní školáci. Nachystali u stolečků potřebné věci, ujali se menších kamarádů a pomohli jim vyrobit si papírového sněhuláka, obléknout převlékací panenky, postavit kuličkovou dráhu nebo kouzelný domeček z molitanových kostek. Většina dětí si vyzkoušela všechny zábavy s velkým úspěchem a nadšením. Balancování na gymnastických míčích a prolézání tunelem dobré nálady i s velkým míčem završilo krásné odpoledne v naší družině. Spokojené tvářičky a oči dětí zářily veselou náladou.

V předminulém čísle se Petra Klapáková z MŠ Smíškov ptala, kdo ponese zodpovědnost za nepřipravenost budoucích školáků. Kritizované miniškolky ale podle Kateřiny Nedělové mnoha rodičům „vytrhnou trn z paty“.