Online archiv

V prosinci se to kouzly, zázraky a kouzelnými bytostmi jen hemží. A mezi významné průvodce kouzelným adventním časem patří také andělé… VÝTVARNÁ AKTIVITA Andělé z plsti

Když pozorujeme dítě, které si soustředěně hraje, vidíme radost, absolutní zaujetí vlastními nápady, nadšení, ale také vážnost a důležitost. Nezáměrnost. Dítě si nehraje proto, aby se učilo ani proto, aby se rozvíjelo nebo někomu chtělo udělat radost. Hraje si, protože si hraje rádo.

Tvrdí to MUDr. Jitka Kytnarová z Kliniky dětského a dorostového lékařství. Účastníkům podzimní konference organizace OMEP, jejímž tématem byla výchova ke zdravému životnímu stylu, vysvětlila, proč je obezita tak nebezpečná.

Mateřské školy stojí v současnosti před zásadní filozofickou otázkou. Chtějí plošně rozšířit svou, i tak velmi rozsáhlou zodpovědnost za zdravý fyzický, psychický i sociální vývoj dítěte o děti dvouleté a o povinný předškolní rok? Jaký díl zodpovědnosti zůstane na přirozených vychovatelích, rodičích? O tom, že je pro společnost příznivé socializovat jedince od nejútlejšího věku, není pochyb? Ale jaký přínos to bude mít pro dítě samotné? Jak pracovat s předškolním dítětem a tím ovlivňovat rodinu, do které jinak nemá nikdo přístup, to byla otázka, kterou si kladla konference OMEPu na téma: Zdravý životní styl předškolních dětí. Co je vlastně zdraví? Ve 20. století byla odpověď na tuto otázku jednoduchá. Nepřítomnost nemoci. V současné době, jak uvedla L. Šprachtová, tento problém nahlížíme celistvěji a interakčně. Jedná se o soubor fyzických a psychických faktorů ovlivněných prostředím. V mateřské škole je neformálním kurikulem zdravého životního stylu vhodně volený časový rámec dne, ve kterém se, podle potřeb dětí, vyskytují volný pohyb, spontánní hra, relaxace doplněné zdravým a pestrým stravováním a zastřešené bezpečným sociálním prostředím. Režim dne. Slovní spojení, které rodiče neradi slyší. Přitom čím menší dítě je, tím pevnější hranice mezi hrou a odpočinkem, pohybem a jídlem, dnem a nocí by měly být. Jen ty jsou pro dítě pevnou oporou a jistotou a dovolí mu jít dál do světa. Školní stravování je upraveno zákonem, což je jistě velká výhoda pro děti. Mnohé se s čerstvě připraveným a teplým pokrmem setkají jen ve škole. Jídelníčky mateřských škol jsou ve většině případů pestré. Jídlo se připravuje z čerstvých surovin. Polotovary ani koření a různá ochucovadla pokrmů se nepoužívají. A kuchařky bez nároků na příplatek a bez odborného vzdělávání připravují i dietní stravu např. pro celiaky. Když ale není zdravé stravování doplněno pohybem, který by se u dítěte předškolního věku, podle H. Dvořákové, měl skládat z 60 minut spontánních a 60 minut řízených aktivit denně, narušuje to nejen tělesný růst dítěte, ale i funkci těla, psychiku a vztahy. To vše dohromady tvoří zdravý způsob života, který je základem pro tvorbu postojů a hodnot. Pohyb pomáhá dítěti adaptovat se a vyrovnávat se s životními změnami. Naopak nezvládnutí vlastního těla, jakási motorická neobratnost, brání dítěti v komunikaci s okolím a v jeho úspěšném začlenění se do společnosti. Mnohdy se pak dítě stahuje do virtuálního světa, který mu nabízí jednoduchá řešení, která ale v reálném životě nefungují.

Takovou zkušenost má výtvarnice Patricie Koubská, jejíž obrázky známe nejen z řady knih, ale také z časopisu Informatorium 3-8.

Emoční inteligence dítěte a její rozvoj

„Já ti to pofoukám, jo,“ říká pětiletá Janička a hladí panenku, která si zrovna „rozbila koleno“. „Stejně ji to nebolí, protože není živá,“ zlobí se Honzík. Panenka je přece hračka stejně jako autíčko, se kterým tak rád bourá do ostatních hraček. Autíčko to vůbec nebolí! Nebo snad ano?

Předškolní dítě není zodpovědné a ani s tím nepočítáme. Jenže někdy se zapomeneme, nechováme se podle této logiky, a když dítě něco provede nebo se nezachová slušně, tak mu zodpovědnost najednou přisoudíme.

Když dítě pomůže kamarádovi bez toho, že by čekalo pochvalu nebo odměnu, vidíme prosociální chování v praxi. To děti nenaučíme dlouhými proslovy, ale vlastním příkladem. Děti se totiž chovají tak, jak to vidí u nás.

Abychom dobře porozuměli smyslu a účinkům prožitkového učení, připomeňme si psychologické zákonitosti dětského vývoje v předškolním období, které pojmenovali významní psychologové, a případná rizika při výchově a vzdělávání..

Využití spontánní hry

Tvrdí to Eliška Suchánková, která nedávno vydala monografii věnovanou právě hře předškoláků. Říká, že ze života současných dětí pomalu mizí svobodná hra, a je to podle ní škoda. Hra je ale činnost tvořivá a není tak složité nechat dětem prostor pro to, aby v ní realizovaly své představy a nápady.