Mozek, duše a tělo - čtivá neurobiologie psychosomatiky a psychoterapie

V němčině již páté, v češtině první vydání knihy Mozek, duše a tělo ilustruje, jak je u nás povědomí o psychosomatice stále v počátcích. Systém vzdělávání lékařů stále dbá na úzkou specializaci, místo rozšiřování pole poznání o psychosociální souvislosti. Johann Caspar Rüegg, emeritní profesor fyziologie, napsal knihu, která čtivě a srozumitelně přibližuje obor psychosomatiky, aniž by vyžadovala od čtenáře detailní znalosti anatomie či biochemie. Mozek, duše a tělo se obrací k nejširšímu okruhu čtenářů a v neposlední řadě ke studentům psychologie a medicíny, kteří se o biologickou psychosomatiku zajímají.

Bio-psycho-sociální přístup není zjednodušující ani snadnou cestou k vyléčení. Nabízí ale porozumění v případech, kde běžná biomedicína stojí před záhadným stonáním či chronickými obtížemi bez zjevných příčin. Naučí-li se ten, kdo léčí, brát v potaz širší souvislosti, než jen ty biologické, bude mít pro pacienta a jeho situaci větší porozumění a změní to i sám způsob ptaní a intervencí.   

Psychosomatika pro rodiče. Úryvky z knihy Když děti často stůňou

Začtěte se i vy anebo rovnou zakupte svému lékaři.

Knihu přeložili Jaromír Kabát a Kristýna Lucáková. 

Ukázka:

Fyziologie a psychosomatika chronických bolestí

Ve Sněmovně reprezentantů Spojených států amerických se před několika málo lety při příležitosti jedné z tiskových konferencí diskutovala otázka, má-li stát v budoucnu více podporovat výzkum alternativních postupů v léčbě bolesti včetně akupunktury. Senátor John Porter návrh obhajoval a argumentoval působivým líčením svého uzdravení z velmi bolestivých potíží se zády. Tři chirurgové mu diagnostikovali výhřez meziobratlové ploténky a chtěli jej okamžitě operovat. Porter odmítl a léčil se sám. Během jednoho měsíce došlo k úzdravě, a to díky klidu a duševnímu odpočinku.

Když člověk z ničeho nic dostane panický záchvat a ze samého strachu, že nebude mít dostatek vzduchu, jej ovládne dušnost a začne hyperventilovat, jde o urgentní psychosomatický případ. (s. 44)

Není tedy divu, jak silně poté senátor věřil v léčivou sílu psychiky u bolestivých tělesných obtíží. Stejně tak mohou strach a stres obtíže se zády zhoršovat. I pro to existují přesvědčivé důkazy. Herrman et al. (1996a) vzpomínají na „epidemii“ takzvaného revmatismu měkkých tkání, která propukla v polovině srpna 1956, po tragédii v belgickém dole Marcinelle: „Strach seděl horníkům za krkem (jak praví lidové rčení) a způsobil svalovým napětím epidemii těžkých bolestí.“ Svalové bolesti, takzvané myalgie nebo fibromyalgie, jsou často podmíněny stresem. Psychické napětí ovlivňuje bolesti zad, ramen, krku, šíje a nezřídka také takzvané tenzní bolesti hlavy, které jsou často doprovázeny bolestí kloubů dolní čelisti (mandibular joint pain).

Co z vědomí zaplašíme (konflikt), začne (jako symptom) v těle působit, a co do vědomí přivedeme, to ztratí na své tělesné síle. (s. 42)

Dobrým příkladem psychosomatického procesu je bolestivá artróza čelistního kloubu, která může vzniknout parafunkční aktivitou svalů v této oblasti. U tohoto onemocnění se objevuje bruxismus a zvýšené napětí žvýkacích svalů, přicházející především ve spánku. Dá se ale zaznamenat, a tím i objektivizovat pomocí elektromyografických metod (Solberg et al. 1975). Silnými svalovými kontrakcemi se čelistní kloub přetěžuje. Často tak vznikají vystřelující chronické bolesti obličeje, hlavy a také bolesti zubů a svalové bolesti. Návyky podobné nočnímu skřípání zubů jsou podle nových poznatků podmíněny stresem. Pacienti s myofasciálním bolestivýmsyndromem reagují na stres zvýšeným napětím žvýkacího svalstva (Mercuri et al. 1979) a tyto myofasciální bolesti stres znovu zvyšují. Vzniká tak bludný kruh, circulus vitiosus, u kterého často není jasné, co je příčinou a co následkem. Na tomto obrazu nemoci se zjevně podílejí i faktory psychosociální. Neboť tyto obtíže, včetně nočního skřípání zubů, mohou vymizet po sugestivním podání placeba. Skřípání zubů je do určité míry naučené u lidí, kteří neumějí správně nakládat se svými emocemi.

Možná byli v dětství naučeni, že se při bolesti a ve stresových situacích musejí zatnout zuby. Obrazně řečeno se naučili životem prokousat. Psycholog může pomoci toto chování zkorigovat. Pacient by se měl naučit, i v přeneseném slova smyslu, toho méně skousnout a být také méně napjatý a „zaťatý“. To samé pomáhá i u tenzních bolestí hlavy, které stejně jako bolesti čelistního kloubu vznikají tím, že stavy vegetativního napětí vedou k zesílenému napětí svalstva v obličeji a šíji.

Knihu Mozek, duše a tělo zakoupíte na našem e-shopu