Psychosomatika pro rodiče. Úryvky z knihy Když děti často stůňou

Znají to všichni rodiče – nikdy není vhodná doba onemocnět a děti si zvolí tu nejnevhodnější. Bezmocné jsou pak nejen děti, ale i rodiče, když rychlá pomoc zábalem či tabletkami nepomáhá. Hans Hopf na spoustě příkladů z vlastní praxe v knize Když děti často stůňou ukazuje, že dítě často nemocí vyjadřuje konflikt v sociálním prostředí nebo si neví rady s problémem, jak něco říct či udělat. Kniha je dobrým vodítkem pro situace, kdy prostě stačí být k dítěti vnímavější či zvolit citlivější přístup.

Ukázky:

Najednou se rozlétnou dveře do ložnice. Před trochu vykolejenými rodiči stojí čtyřletý Torsten a plačtivým hlasem říká: „Mami, já nemůžu usnout! Smím k tobě do postele?“ Smí. Vzteklý a zklamaný pan G. se odkulí na svoji stranu postele. Místo něj se teď s potěšením k matce tulí Torsten. „Ty děti nás úplně vysají, ani v posteli nemá člověk chvíli klidu,“ myslí si hořce pan G…Rodičovská postel nebo postel vedle rodičovské postele může pro nemocné dítě nebo dítě procházející těžkou krizí představovat ochranu proti strachu. Pro nás rodiče je důležité, abychom si ujasnili vlastní potřeby. Jedná se skutečně o potřebu dítěte? ... I rodiče potřebují svůj vlastní prostor a mají rovněž své potřeby.

* * *

Autor knihy Dr. Hans Hopf se narodil roku 1942 v Teplicích. Jako psychoanalyticky orientovaný terapeut pracuje s dětmi a mládeží. Je vedoucím Terapeutického centra Osterhof, působí jako supervizor při Psychoanalytických institutech ve Stuttgartu, Freiburgu a Würzburgu.

„Dětské potíže, které se stávají základem nemoci, se vyznačují tím, že se s nimi děti nejsou schopny samy vyrovnat jinak: jde o očekávání, jimž nemohou dostát, nebo „zlé“ pocity, jejichž vyslovení není v daném rodinném prostředí možné.“

* * *

„Právě bolest hlavy a bolest břicha jsou často tělesným vyjádřením strachu a úzkosti, zejména v případech odloučení. V nejhorším případě se tímto způsobem může rozvinout školní fobie, kdy dítě vůbec nechce chodit do školy – již Sigmund Freud psal o „útěku do nemoci“.“

* * *

„Nadměrnou konzumací jídla děti „zpracovávají“ konflikty nejrůznějšího rázu. Hilde Bruchová zjistila, že ze zhruba třetiny tlustých dětí vyrostou „normální“ dospělí a že diety u dětí jsou z dlouhodobého hlediska spíše neúspěšné….Měli bychom myslet na to, že tlusté děti trpí nejen samotnými symptomy obezity, ale i nepřátelstvím a odmítáním svého okolí.“

* * *

Knihu Když děti často stůňou si můžete koupit na našem e-shopu