Kdo se směje, nepláče! Leda smíchy a to je fajn.

Do nového školního roku jedině s úsměvem a bez slziček! S tím vám určitě pomohou naše nové pohádkové příběhy s náměty k aktivitám, které vznikly s radostí a pro radost nejen předškoláků.

Kdo se směje, nepláče; pohádkové příběhy, pracovní listy, sociální kompetence, Markéta Mlčochová, Patricie KoubskáPráce s pohádkovými příběhy patří k nejoblíbenější a nejosvědčenější motivaci a inspiraci při plánování vzdělávacích činností pro předškolní děti. V knize Kdo se směje, nepláče vám Markéta Mlčochová nabízí 12 jedinečných příběhů, které můžete využít jako motivační téma každého měsíce v průběhu roku. Jsou tradičně přizpůsobené ročním obdobím - jsou o změnách v přírodě, vedou děti k chápání souvislostí a jevů (co by se stalo, kdyby…), o lidech a zvířátkách, která se tak trošku po lidech „opičí“. Za každým textem najdete tři pracovní listy s popisem, jak s nimi pracovat a tím správě rozvíjet grafomotoriku, prostorovou orientaci, předmatematické dovednosti, serialitu, vyjadřovací dovednosti a fonematický sluch atd.
Kromě toho mají příběhy ještě jednu velkou přidanou hodnotu - pomáhají v dětech rozvíjet sociální kompetence a to v podobě uvědomění si a pojmenování vlastních pocitů, ale i schopnosti vcítit se do druhého, jak pomoci kamarádovi, bránit sebe i ostatní před nespravedlností, postavit se na správnou stranu, jak se chovat k přírodě a okolí.
Přestože je kniha určená pro práci s předškolními dětmi, mohou ji využít i pedagogové v nižších ročnících základní školy.
Slovo autorky:
Některé úkoly půjdou dětem lépe, jiné budou náročnější a vy díky tomu zjistíte, „kde vás tlačí bota“ a co je třeba dopilovat. Věřím, že vás hned napadnou možnosti dalšího využití pracovního materiálu. Prosím, nechejte se vést vlastními nápady.
Mým velkým přáním je, aby malí i velcí při čtení zapomněli na přítomnost a dívali se aspoň chvíli na svět dětskýma očima.
Markéta Mlčochová

Markéta Mlčochová je učitelkou na ZŠ, výchovná poradkyně a speciální pedagožka se specializací logopedie, psychopedie a etopedie. Řadu let učila ve speciálně-pedagogickém centru. V Portále vydala Šimonovy pracovní listy 1, 2, 3, 10Neobyčejný rok předškoláka a pracovní sešit Povídám, povídám pohádku.
Knihu ilustrovala Patricie Koubská.

UKÁZKA

PAVOUČÍ
Za devíti kůlnami plnými prastarých, velkých pavučin je louka a tam se schovává náš malý kamarád. Nepotřebuje velkou a těžkou pavučinu. Je doopravdy hodně malý a také lehoučký. To je důvod, proč si může žít celý život v jemné síti a houpat se, kdy se mu zachce. Ta vydrží všechny jeho lotroviny a stále pevně drží, neprotrhne se.
Pavouček má osm nožiček. Když schováte na každé ruce jeden prst a obě je hezky dáte k sobě, tak to je přesně osm. Ale hlavně umí něco moc báječného. Chtěli by to umět všichni, já také, ale on má štěstí a opravdu to umí. Možná mi ani nebudete věřit, umí létat.
Že to není žádné létání, ale jenom takové nějaké poletování? A pavouci se vám nelíbí? No to snad ne! Už to slyším! Někteří dokonce křičíte: „Fuj, pavouk!“ A vy si myslíte, že pavoukům se lidé líbí? Zeptejte se jich. Ať vám to řeknou sami!

Povídám, povídám pohádku, Markéta Mlčochová, rozvoj vyjadřovacích dovedností, vyprávění podle obrázkůPovídám, povídám pohádku a vy ji převypravujte podle obrázků.
Markéta Mlčochová

„Haló, pane pavouku! Prosím na slovíčko! Líbí se vám lidé?“
To jsem zvědavá na odpověď. A už ji tu máme: „Těžká věc. Ale podívejte se na vás našima pavoučíma očima, vždyť jste takoví neohrabaní, když se pohybujete, tak sebou házíte, pořád halekáte, někteří se valíte jako soudek, jiní se můžete při běhu přelomit, plést umíte jenom někteří… No, popravdě, co je na vás pěkného? Ale víte, my, pavouci nekřičíme: ,Fuj, Standa!‘ Nebo: ,Fuj, Eva! Vyžeňte je, ať tu s námi nejsou!‘
Mám jednoho kamaráda, který se musel odstěhovat z kouta v obýváku, protože se mu paní, která bydlela pod jeho pavučinou, opravdu doslova motala do života. Nebo vlastně do pavučiny. Špatně se mu s ní bydlelo. Měla takovou hloupou tenkou tyčku, které na konci rostly strašně huňaté vlasy. Určitě byla cvičená, protože ji poslouchala na slovo. Kam si paní domácí usmyslila, tam se tyčka vrhla a to neměla dělat, protože do těch huňatých vlasů se jí zamotaly všechny pečlivě utkané sítě. Byla potom celá špinavá a paní se na ni asi zlobila, protože s ní cloumala, mávala a klepala, až tyčka byla zase čistá. A tak to dělala pořád.
No, tyčka byla nepoučitelná, a tak se ten můj pavoučí kamarád raději přestěhoval. Dlouho nemohl nic najít.
Potom se na něj usmálo štěstí a on si vybral králíkárnu. Tam měl klid a na ušáka si brzy zvyknul. Je pravda, že tam byl randál, protože králíci pořád jenom dupou a dupou, ale lepší, než žít v nejistotě.
To byl ovšem ojedinělý případ. Tak to nebývá často.
My chceme s lidmi vycházet v dobrém, proto se snažíme vyhovět a být skromní. A moc se nestěhujeme. Víme, že se máme respektovat. Neubližovat jeden druhému, neklást všelijaké pasti, nenadávat si. Prostě: respektovat.
kdo se směje, nepláče, Markéta Mlčochová, pracovní listy, Patricie Koubská

Pracovní list číslo 22:

  • Představ si usměvavého pavoučka z našeho povídání. Myslíš, že má pravdu a lidé by se měli ke všem, včetně zvířat, chovat hezky?
  • Nemusí se nám všechna zvířátka líbit, ale proto jim přece nemůžeme ubližovat. 
  • Jsou zvířata, která mají lidé v oblibě více, jiná méně. Které máš rád ty? A která naopak nevidíš rád?
  • Jak je to mezi lidmi? Musí být všichni přátelé? To přece ani není možné. Přátele si vybíráme, ale těm ostatním neubližujeme.
  • Pavouček nám říká, abychom se respektovali. Co to znamená?
  • V pohádce paní domácí uklízela pavučiny tyčkou s huňatými vlasy. Co to bylo?
  • ÚKOL: S naším pavoučkem bude legrace: vymaluj mu podkolenky podle značek: trojúhelníky červeně, čtverce modře, obdélníky zeleně, kruhy žlutě.

Pracovní list číslo 23:kdo se směje, nepláče, Markéta Mlčochová, pracovní listy

  • Co je to pavučina? Kdo na ní žije? Jaká zvířata se do pavučiny chytají?
  • Pavoučí vlákno je velmi zajímavé. Víš v čem? (Silné, dlouhé, tvoří jej pavouci ze svého těla.)
  • Jak vypadá pavučina? Můžeme si ji udělat!
  • Následující můžeme využít jako hru ke spolupráci a k seznámení. Děti se postaví do kruhu a jednomu z nich dáme do ruky klubíčko vlny. Děti si jej mezi sebou podávají, každé dítě vždy vezme, odmotá kousek, drží vlnu a klubíčko podá dalšímu, u posledního zůstane klubíčko. Všichni mají vlnu držet a nepustit. Nakonec motáme zpět. Napřed začneme s malým počtem děti, aby všichni pochopili pravidla.
  • ÚKOL: Prohlédni si opravdovou pavučinu. Tady se pavouček teprve učil, jak pavučinu udělat. Pečlivě pozoruj vzor, namaluj druhou pavučinku, potom třetí.

Pracovní list číslo 24:

  • Pavouků máme mnoho druhů a velikostí. Můžeš si prohlédnout obrázky v knížkách. Pavouk ale nemusí být jenom zvíře, může to být třeba upínací guma. Podívej se na ni na pracovním listě, co myslíš, proč se jí říká „pavouk“?
  • Znáš ještě jiná slova, která stejně znějí, ale znamenají něco jiného?
  • ÚKOL: Na obrázku máš několik vícevýznamových slov (pavouk, zub, kohoutek, hřebínek, koruna, list, kolínko, oko). Najdi je a spoj. Samozřejmě si je můžeš vymalovat.kdo se směje, nepláče, Markéta Mlčochová, pracovní listy

Knihu Kdo se směje, nepláče koupíte v našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru