Dívka pod hladinou jsou příběhy z psychoterapie dospívajících

Koupit na e‑shopu

Psycholožka Jana Růžičková je členkou týmu Psychoterapie Anděl a jejími klienty jsou děti a dospívající. Kniha příběhů z jejich terapie Dívka pod hladinou umožní nahlédnout do osudů některých z nich. Matyáš, který zemřít, ale smrt zažije z úplně jiného úhlu, Sára potýkající se s cystickou fibrózou a rozvodem rodičů, Helena a její nezdravé hubnutí…není to jen prosté převyprávění kazuistik, ale čtení obohacené poznatky o průběhu terapie nebo širším kontextu popisovaných problémů. Potkáte se s poruchou příjmu potravy, duševní nemocí, krizí identity, fyzickým handicapem, ale také rozvodem rodičů, vztahy se sourozenci či spolužáky…a uvidíte je optikou dospívajících.

Autorka a mj. absolventka výcviku v rogersovské psychoterapii ukazuje, jak někdy jen akceptující přístup mění otevřenost klientů o svých krizích promlouvat. Pro své 

Síla nevysloveného - příběhy z terapie dětského psychologa Petera Potheho

klienty má hluboké pochopení a soucit ve chvílích, kdy jejich nejbližší si nevědí rady a sami leckdy bojují s vlastními emocemi – snad právě to je největší hodnota jejího pohledu. Dívka pod hladinou je čtivé a fakty obohacené vyprávění o psychoterapii dospívajících s linkou vinoucí se pod všemi příběhy. Včas vyhledat pomoc mimo rodinu a přátele znamená možnost najít opěrný bod, možná poslední, který vás podrží i v čase krize. Protože pořád zbývá někdo, komu na vás záleží a kdo vám naslouchá.

Jak říká sama Jana Růžičková v úvodu knihy:„Mnohé z příběhů, se kterými se ve své praxi setkávám, mě jako člověka hluboce oslovují. Inspiruje mě odvaha, se kterou lidé, kteří se u mě v ambulanci objevují, čelí svému životu. S každým usednutím člověka do terapeutického křesla se začne odehrávat dobrodružný příběh, který mě a člověka naproti mně mnohdy zavede do netušených končin krajiny duše.“

Ukázka:

Život mezi koly

Volající žena zněla v telefonu mile. Věcně konstatovala: „Dobrý den, potřebovala bych psychologické vyšetření pro svou dceru. Sháním vyjádření odborníka, jestli je schopna pobývat během týdne na internátu. Předávkovala se totiž inzulinem a není jisté, zda se jednalo o sebevražedný úmysl, anebo o protest vůči tomu, co se jí nelíbí… A ještě něco, dcera se pohybuje pomocí invalidního vozíčku, bude možné se k vám bez problémů dostat?“

Holka, kterou nechtěli - román Torey Hayden o terapii malé Jessie 

Zakázka vzbudila můj zájem. S podobným příběhem slečny, která je upoutána na vozík, jsem se dosud nesetkala. Téma možného suicidálního jednání u dospívajícího člověka se v mé praxi objevilo opakovaně, ovšem příběh i okolnosti byly nové. S vyšetřením dcery jsem souhlasila. Vysvětlila jsem ženě cestu a ujistila ji, že ambulance je i pro vozík dobře dostupná. Uvažovala jsem o tom, co dívku mohlo vést k předávkování. Mé úvahy a představy měly být brzy konfrontovány s realitou. Na setkání s dívkou upoutanou na vozík jsem byla zvědavá a postupně jsem se na ni začínala těšit. Napjatě jsem očekávala, kdo se v domluveném termínu za dveřmi objeví. Ten den nadešel.

Objevila se v doprovodu dvou dospělých – ženy a muže. „Pravděpodobně jsou to rodiče,“ pomyslela jsem si. Brzy jsem však zjistila, že se nejedná o jejího biologického otce, ale o druhého manžela maminky. Rozhodla jsem se promluvit nejdříve se ženou, zatímco dcera čekala za dveřmi s matčiným druhem. Časem jsem zjistila, že ho také oslovuje „tati“, stejně jako svého biologického otce. Byla svěřena do péče matky a svého biologického otce navštěvovala podle možností jeho i svých. Přes týden pobývala na internátě.

Zázrak tří květin - metoda terapie při práci s dětmi a dospívajícími

Žena byla velmi hezky upravená, vyjadřovala se srozumitelně, vystupovala sebevědomě, kompetentně. Celkově vzbuzovala profesionální dojem ženy, která ví, co chce. Podprahově jsem však u ní vnímala frustraci. Postupně jsem pochopila, že svou roli na matčině rozpoložení hraje pravděpodobně také dlouhodobé vyčerpání a stres. Napadlo mě, že ji dcera svým předávkováním nejspíš rozzlobila. Svou domněnku a dojem jsem si v průběhu setkání mohla ověřit přímým dotazem. Matka si přála, aby dcera pochopila závažnost svého jednání a přijala za něj zodpovědnost, připadala jí lehkomyslná. Následoval rozhovor s Terezkou, která skutečně působila spíše rozverně a svůj počin hodnotila jako jednání bez rozmyslu. Zmínila také, že předávkování nehodlá opakovat a že si přeje dále pobývat na internátu.

Společně s matkou i s dívkou (a také za pomoci diagnostických nástrojů, které mám jako psycholožka k dispozici) jsme poté zkoumaly, co se to s Terezkou děje, zda je, či není suicidální nebo depresivní, jak její čin může souviset s událostmi, které předcházely návštěvě ambulance, jak vše maminka i dívka (také otec, tedy spíše otcové) vnímají a co s tím. Měla jsem možnost s nimi hovořit zvlášť i dohromady a situaci tak podrobně „prozkoumat“ a vyhodnotit. 

Mgr. Jana Růžičková, B.A., vystudovala psychologii na University of New York in Prague a na Univerzitě Palackého v Olomouci. Absolvovala výcvik v rogeriánské psychoterapii a ukončila předatestační přípravu v oboru klinická psychologie. V současné době působí jako součást týmu v soukromém zdravotnickém zařízení Psychoterapie Anděl, kde se věnuje převážně diagnostice a terapii dětí a dospívajících.

Ze vzájemných interakcí bylo zjevné pochopitelné matčino rozčarování, ale také skutečnost, že se žena o svou holčičku bojí a chce jí, vzhledem k jejímu onemocnění, v životě všemožně odlehčit. Chovala se vůči ní předvídavě tak, aby dcera co nejméně pociťovala svůj handicap oproti ostatním a nemusela si připadat hloupě. O tématu jsme v průběhu spolupráce hovořily.

Svého jednání si byla vědoma a činila tak z vlastní vůle. Cítila se dotčená po intervenci jiného odborníka, který jí doporučil, aby počkala, až ji dcera o pomoc sama požádá. Jednala podle svého citu, někdy ale pochybovala, zda jedná správně.

V místnosti jsem snahu a ochotu matky pozorovala záhy např. v tom, že dceři za asistence manžela automaticky otevírala dveře nebo sundávala stupačky od vozíku, aniž by si dcera o to musela říct. Bylo patrné, že oba jsou zvyklí jednat sehraně. Její jednání jsem chápala a vnímala jsem je jako přirozené – maminka reagovala prozíravě na základě lásky a soucitu s dcerou, její manžel především pak z lásky ke své manželce, které chtěl pomoci. Jejich interakce mi připadaly vzájemně „vyladěné“. Zvídavý čtenář se nyní možná táže: „Jak se to stalo, že se dívka ocitla na vozíku?“ Pokusím se tedy situaci ozřejmit…

Knihu Dívka pod hladinou koupíte na našem e-shopu