Kdy se z našeho mozku stal instamozek?

Koupit na e‑shopu

Nikdy v dějinách lidstva jsme nezměnili chování tak překotně jako za poslední desetiletí. Ale nezměnili jsme jen své digitální návyky. Zároveň zažíváme i jinou formu stresu, než tomu bylo dřív, a k tomu méně spíme a vedeme sedavý způsob života. To všechno způsobuje, že se náš mozek ocitl v neznámém světě. Kniha renomovaného švédského psychiatra Anderse Hansena INSTAMOZEK vypráví o tom, jaké to pro nás má následky, zabývá se dopadem „digitálního věku“ na fungování našeho mozku.

Autor nabízí „první pomoc“ v podobě tipů, jak významně změnit životní styl ve svůj prospěch, uvádí nejnovější poznatky výzkumníků této oblasti a v závěru se zabývá úvahami o tom, zda se náš mozek dokáže na změněné podmínky adaptovat.

Ze švédského originálu Skärmhjärnan přeložila Helena Stiessová.

K dostání také jako e-kniha 

Ukázka:

Mobil – naše nová droga

Jak dokážeme pohltit co nejvíce vašeho času a vědomé pozornosti? Využíváme zranitelného místečka v lidské psychologii. Nabízíme vám dopaminový šťouch.

Sean Parker, bývalý generální ředitel Facebooku a člen představenstva

Nemáte-li svůj mobil na dosah ruky, jsem přesvědčený o tom, že víte, kde ho máte. Jinak byste se pravděpodobně nedokázali na tento text soustředit. Ráno hned po probuzení se ze všeho nejdřív natáhneme po telefonu, a než večer usneme, odložíme si ho na noční stolek. Svého mobilu se dotkneme víc než 2600krát denně a saháme po něm průměrně každých deset minut – po celou dobu, kdy bdíme. A někdy nám dokonce ani bdělé hodiny nestačí, jeden ze tří lidí (v případě osob od osmnácti do čtyřiadvaceti let celých 50 %) se na mobil podívá minimálně jednou i v noci.

Mohlo by vás také zajímat: Umění uměřenosti - o výhodách skromnějšího, uměřeného, nikoli na spotřebu zaměřeného života, který není založen na individualismu zahleděném do sebe a chrání jedince před manipulací agresivního trhu. Poukazuje na nereálnost nutkavé honby za štěstím, typické pro pozitivní myšlení prezentované v mnoha příručkách pro osobní růst, dokládá svou teorii množstvím zajímavých myšlenek moderních i starších filozofů, psychologů a sociologů a neotřelých termínů.

Pokud o mobilní telefon přijdeme, zhroutí se nám svět – 40 % z nás všech by radši na celý den přišlo o hlas (ano, je to tak!) než o mobil. Stačí se kolem sebe rozhlédnout: ve městě, v kavárnách, restauracích, v autobuse i u večeře – ale třeba i v posilovně – všichni zírají do mobilu. Ať už si o tom myslíme cokoli, vypěstovali jsme si zkrátka závislost! Ale abychom pochopili, jak se mobilním telefonům a displejům podařilo očarovat celý svět, musíme se znovu podívat do mozku.

Úkol dopaminu

Pokud by chtěl někdo napsat knihu o některém z neuropřenašečů, stálo by za to vybrat dopamin. Je to zároveň dobrá volba, chceme-li pochopit, proč je mobil tak neodolatelný. Dopamin se často popisuje jako hormon odměny, ale není to úplná pravda. Nejdůležitějším úkolem dopaminu není udělat nám dobře, ale přimět nás, abychom si vybrali, na co se budeme soustředit. Dopamin je náš motor.

Když máte hlad a někdo postaví na stůl jídlo, stoupne vám hladina dopaminu už jen při pohledu na talíř. Dopamin vám tedy nestoupá ve chvíli, kdy se do jídla pustíte, nýbrž vás přiměje jídlo chtít a nařídí vám, že „na tohle se teď budete soustředit“. Ale pokud nás dopamin spíš motivuje k různým činnostem, než aby v nás vzbuzoval následné pocity blaha, odkud se tedy berou? V tom mají pravděpodobně prsty endorfiny,„náš vlastní morfin“. Dopamin na vás působí, abyste si chtěli vzít to dobré, co leží před vámi, ale endorfiny způsobí, že vám to chutná.

Dopamin hraje v našem mozku důležitou roli v systému odměn, který se stejně jako stresový systém vyvíjel několik milionů let. A pro oba tyto systémy je dnešní společnost něco jako španělská vesnice. Systém odměny nás navádí k různým činům, které nám pomáhají přežít a předat dál naše geny. Jinými slovy, není vůbec divné, že jídlo, soužití s druhými – důležité pro stádního živočicha, jako je člověk – a sex zvyšuje hladinu dopaminu. Rovněž mobilní telefon umí vybudit hladinu dopaminu, a to je důvod, proč cítíme silné nutkání po něm sáhnout, když nám přijde esemeska. Skutečnost je taková, že náš mobil se dovede nabourat do řady zásadních mechanismů našeho odměnového systému. Podíváme se na to blíž.

Milujeme novinky

Z evoluční perspektivy není nic divného na tom, že my lidé žízníme po informacích. Jak se učíme znát to, co nás obklopuje, zvyšujeme svoje šance na přežití. Ten, kdo ví, jak změny počasí ovlivňují chování lva nebo v jakých situacích jsou antilopy nejvíc roztěkané, takže se dá tiše přikrást až k nim, má větší šanci uspět při lovu a zároveň se nestát něčí kořistí.

Následek faktu, že „čím víc toho víme o svém okolí, tím spíš přežijeme“, je ten, že nás příroda vybavila instinktem vyhledávat nové informace. Už jste určitě uhádli, která látka v mozku má ten instinkt na povel: samozřejmě dopamin! Když se dozvíte něco nového, mozek uvolňuje dopamin, ale dopamin zároveň způsobuje, že nám učení lépe leze do hlavy.

Nenechte se vyrušit - jak žít a pracovat uvědoměle, jak se nenechat vyrušit a jak dosahovat lepších výkonů.

Mozek ovšem nelační jen po nových informacích, chce i novinky ve formě nových prostředí a událostí. V mozku existují buňky produkující dopamin pouze v reakci na nové podněty. Pokud vidíte něco známého, třeba ulici, kde bydlíte, buňky nereagují. Zato pokud spatříte něco nového, třeba neznámý obličej, buňky se rázem aktivují. Stejné je to v případě, že spatříte něco s citovým nábojem.

Existence dopaminových buněk, které jsou jako divé po nových informacích – a nových prostředích –, znamená, že mozek odměňuje to, co je nové. Už od narození máme silně zakódovaný pud po nových a neznámých věcech, který posléze přispívá k naší touze cestovat na nová místa, poznávat nové lidi a honit se za novými zážitky. Tento pud nejspíš představoval způsob, jak motivovat naše předky, aby zkoumali nové možnosti ve světě, kde byl nedostatek jídla a zdrojů.

Teď se vrátíme o sto tisíc let zpátky a podíváme se na dvě ženy, které se snaží rozlousknout věčnou patálii se sháněním potravy. Jedna z nich má nutkání objevovat nové věci – zkoumat nová místa a prostředí –, zatímco ta druhá ho nemá.

Myslím, že prvně jmenovaná žena má větší pravděpodobnost, že najde něco k snědku. Čím víc se člověk přesouvá z místa na místo, tím víc roste možnost, že najde něco jedlého.

Mohlo by se vám také líbit: Mediální mámy a digitální tátové – rádce pro rodiče, jednoduchým a srozumitelným způsobem seznamuje čtenáře s tím, jaký vliv mohou mít současná média na naše děti.

Přetočíme čas kupředu až sem k nám. Mozek je v hlavních rysech nezměněný, takže hlad po nových věcech v nás zůstává, ale projevuje se jinak než jen jako touha navštívit nová místa. Vede zároveň k touze po nových vědomostech a informacích, které nám servírují naše mobily a počítače. S každou novou stránkou v počítači nebo v mobilu mozek produkuje dopamin a následkem toho nás baví proklikávat se dál. A zdá se, že „další stránka“ se nám líbí mnohem víc než ta, na které se právě nacházíme. Téměř pětině všech internetových stránek věnujeme méně než čtyři vteřiny pozornosti. Pouze čtyřem procentům se věnujeme víc než deset minut.

Když získáváme nové informace – protože právě to v zásadě děláme, ať už brouzdáme po zpravodajských serverech, v e-mailu, nebo na sociálních sítích –, aktivuje se systém odměny stejně, jako když naši předkové viděli nová místa a prostředí. Ve skutečnosti leží centrum odměny (reward-seeking) v mozku tak blízko centra vyhledávání informací (information-seeking), že je často obtížné je od sebe odlišit.

***

Knihu INSTAMOZEK zakoupíte na našem e-shopu, také jako e-knihu.