Život v papiňáku. Tak může vypadat vztah s člověkem s hraniční poruchou osobnosti

Tuto knihu nejspíš vezmete do ruky, protože jste ve svém vztahu neustále napjatí, nikdy nevíte, co od nějaké své blízké osoby očekávat, a být jí nablízku je jako žít v papiňáku. I ve chvílích, kdy vztah funguje dobře, s úzkostí čekáte, kdy se věci nepříjemně zvrtnou.

Hraniční porucha ve vztazích psychologie psychoterapie pro laiky život v papiňáku HPO Koupit na e‑shopu

Více než jeden milion výtisků v patnácti jazycích – tolik lidí si koupilo knihu Život v papiňáku od té doby, co v roce 1998 vyšlo její první vydání. V tomto 3. aktualizovaném vydání vám autoři Paul T. Mason, americký klinický psycholog, a publicistka Randi Kreger ukáží, jak porozumět hraničnímu chování – rozlišují konvenční a nekonvenční podobu hraniční poruchy osobnosti (HPO), rozdílné projevy narcistická porucha a odlišnosti projevů HPO u žen a mužů. Také předkládají techniky, jak ve vztahu s člověkem s HPO znovu převzít kontrolu nad svým životem – abyste mohli prosadit své potřeby a udržet si hranice. Důležitými kapitolami v části knihy řešení specifických problémy jsou rady pro rodiče, jejichž dítě má HPO, co si počít se lží a obviňováním a také jak si poradit, stanete-li se obětí domácího násilí, se zvláštním přihlédnutím k mužům jako obětem.

Pokud na některou z následujících otázek odpovíte ano, pak pro vás máme novinu: nepřicházíte o rozum. Není to vaše chyba. A nejste jediní. Tyto věci možná prožíváte proto, že někdo, kdo je vám blízký, vykazuje rysy spojované s hraniční poruchou osobnosti (HPO), narcistickou poruchou osobnosti (NPO) nebo oběma. 

Hraniční porucha ve vztazích psychologie psychoterapie pro laiky život v papiňáku HPONenávidím tě neopouštěj mě - zvládání hraniční poruchy osobnosti

Je tento vztah stále zaměřený na potřeby a touhy vašeho blízkého a nikdy na ty vaše? Začínáte ztrácet přehled o svých vlastních touhách a potřebách? Má váš blízký nerozumné požadavky a stále na nich trvá, až do té míry, že máte pocit, že říct „ne“ za to trápení nestojí? Zkoušeli jste už milionkrát vysvětlit svůj pohled na věc, a nikdy to neprošlo? Je tato osoba natolik neochotna porozumět, až si říkáte, zda je toho vůbec schopna? Nevykazuje váš blízký žádné známky empatie vůči tomu, čím procházíte vy? Chová se před druhými lidmi normálně, ale když jste spolu sami, tak vás uráží, nadává vám a chová se k vám ještě nějak jinak špatně? Když se hádáte, je pro tuto osobu výhra nebo pocit, že má pravdu, důležitější než to, jaké jsou vaše pocity – nebo než samotný problém, o němž mluvíte? Mluví tato osoba v matoucích kruzích, nebo překrucuje to, co říkáte, a obrací vaše vlastní slova proti vám? Utkvěle vás obviňuje a kritizuje? Stává se, že to, co říká, často logicky nedává žádný smysl? Je jasné, že tento člověk ztratil veškerý přehled o tom, kdo vlastně jste? Jste terčem jeho intenzivního, násilnického či iracionálního vzteku velmi neúměrně převažujícího to, co ho podnítilo? Máte pocit, že vámi manipuluje a lže vám, že řekne cokoli, jen aby dostal to, co chce? Potřebuje tato osoba mít neustále nad vším kontrolu? Zhroutí se, když věci nejdou podle plánu nebo není po jejím? Máte pocit, že jednáte s někým, jehož emoční vyzrálost je na úrovni batolete – i když je třeba velmi vzdělaný a v práci zastává vysokou pozici? Cítíte se vyčerpaní, zmatení, přetažení, přepracovaní, deprimovaní, frustrovaní či naprosto nepochopení?

Knihu přeložila Miroslava Kopicová

Ukázka:

TEST: Má váš blízký hraniční poruchu osobnosti?

Co je to hraniční porucha osobnosti?

Při čtení této kapitoly nezapomínejte, že chování, jehož jste u svého blízkého svědkem, je obvykle nevědomé. Jeho účelem je chránit sebe před silnou emoční bolestí – ne ublížit vám. Tyto znalosti vám pomohou oddělit tuto osobu od její poruchy.

Je běžné, že máte potíže pochopit myšlenky, pocity a chování lidí s hraniční poruchou, protože míváme tendenci se domnívat, že lidé s HPO myslí a cítí stejně jako my. Jenže tak to prostě není. Nicméně to může být pochopitelný omyl, protože lidé s HPO někdy vypadají naprosto normální.

Abyste však hraničnímu chování porozuměli, je třeba, abyste opustili svou realitu a vydali se na cestu do hraničního teritoria. A čím lépe tomuto území porozumíte, tím víc možností se pro váš vztah otevře.

Lidé s HPO se v podstatě obracejí k druhým, aby jejich pocity zvládali za ně. Člověk s HPO chce, aby mu druzí poskytli věci, které je pro něj obtížné poskytnout sám sobě, jako je sebeláska, stabilní nálady a pocit identity. Ze všeho nejvíc hledá poskytovatele péče, jehož nikdy nekončící láska a soucit naplní černou díru v jeho nitru plnou prázdnoty a zoufalství.

Rachel Reiland, autorka knihy Get Me Out of Here: My Recovery from Borderline Personality Disorder (Dostaňte mě odsud: mé uzdravení z hraniční poruchy), měla HPO po mnoho let, ale plně se zotavila. V jednom emailu popisuje neslučitelné pocity ležící v základech jejího chování:

Vždycky jsem měla takovou neukojitelnou touhu po čemsi, co jsem nedokázala nijak přesně vymezit, jen to nazvat bezednou potřebou. Děsila jsem se kvůli tomu sblížení s kýmkoli ze strachu, že přijde na to, že jsem zkažená a narušená. Tak jsem rozložila riziko. Přátel jsem měla spoustu, ale s žádným z nich jsme si nebyli příliš blízcí. Kdybych si nedala dost pozor, a jeden přítel by zjistil, jak jsem divná – no, tak jsem měla padesát devět dalších.

Pak do toho ale vstoupil romantický vztah. Když jeden člověk znamená tak moc, je toho v sázce hodně. Tohle je jiné – ten kluk mě taky potřebuje. Takže možná je tady bezpečno. Buď se mnou každý den a každou noc. Dívej se na mě, poslouchej mě. Jsem tady. Ach, to je úžasné! Konečně, ten pravý člověk, který dokáže všechnu tu potřebu zvládnout! 

HPO hraniční porucha osobnosti psychoterapie psychologie příběhy
Známý psychoterapeut Heinz Peter Röhr o hraniční poruše osobnosti

Hej… počkej chvilku! On říká, že se chce v klidu dívat na televizi. A co mám teď sakra dělat já? Jsem otrávená… Zatraceně. Já toho kluka nenávidím! Přestala jsem si dávat pozor – copak neví, jak těžké pro mě je něco takového udělat? Jak si dovoluje koukat radši na telku? Nebo jít s kamarády ven? Jak si dovoluje zjistit, jak jsem nevyrovnaná? Zuřím a je mi neskutečně trapně. Zahlédl tu bezednou hloubku potřeby.

Vyjedu na něj. Dobře mu tak. Rozlítím se. Křičím, dokud se nezhroutím vyčerpáním. A pak se proberu a vidím, jak moc jsem mu ublížila. A nenávidím se. Jsem k smrti vyděšená, protože vím, že půjde. Jsem tak zranitelná. Vůbec nejsem drsná. Prosím, neodcházej. Já tě potřebuju! Jak ti to můžu dát najevo?

Brečím, prosím, říkám mu, jaký je úžasný muž a jak je trpělivý. Měl bys mě nenávidět! Kéž bych radši byla mrtvá. Beze mě by ti bylo líp! Prosím, prosím, dej mi šanci ti to vynahradit. Pojďme se nádherně pomilovat, kdekoli, kdykoli!

Uf! Je zpátky. Díky Bohu, že jsem to nezbabrala nadobro. Záleží mu na mně…

Když si uvědomím, že jsem způsobila nenávratné škody, když už se cyklus opakoval tolikrát, že jsem přesvědčená, že jsem to nenávratně prošvihla – bez ohledu na to, jestli k tomuto závěru dospěl i on – utnu to a najdu si někoho jiného. A celou tou zatracenou věcí procházím zase znovu.

Lidé s HPO jsou nejzranitelnější vůči lidem, kteří jsou jim nejbližší: rodiče, manželé, děti a sourozenci. Tito lidé mají největší moc jim ublížit tím, že je opustí nebo odmítnou. A už jen samotné pomyšlení na to, že je někdo opustí, jim působí tak velkou bolest, že aby se tomuto scénáři vyhnuli, možná ze vztahu sami odejdou, než ten druhý opustí je.

Když u lidí s nekonvenční HPO něco nespustí jejich reakci, nebo když jsou mezi lidmi, kteří jim nejsou blízcí, mohou se často chovat naprosto normálně. Většinu času nevypadají ani neznějí jako někdo, kdo má nějakou poruchu. A někteří lidé s konvenční HPO – obzvláště ti, kdo chodí na terapii – mohou hraniční poruchu rozumově velice dobře chápat. Možná si toho o tomto tématu dokonce hodně zjistili. Ve chvíli, kdy lidé s konvenční formou HPO nejsou zrovna přemoženi silným pocitem bolesti, mohou chápat, že jejich pocity ne vždy odrážejí realitu. Mohou velmi, velmi litovat toho, jakým způsobem druhým ublížili. Toto rozumové pochopení jim však nezabrání v tom zareagovat na spouštěč a v dalších emocionálních projevech, které přijdou po pár hodinách nebo minutách.

Knihu Život v papiňáku koupíte na našem e-shopu

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru