Finská fantasy o bubácích potřetí, tentokrát přišel Strašidelný dopis

Koupit na e‑shopu

Tři sourozenci Maikki, Hilla a Kaapo Hellemaaovi se potkávají se světem bubáků již potřetí, STRAŠIDELNÝ DOPIS je závěrečným pokračováním knih Strašidelná chůva a Strašidelná cesta z pera populární finské spisovatelky Tuutikki Tolonen. Jejich spojení s celým podzemním světem, tajemným Strážcem i „chůvou“ Grahem je v ohrožení, rodiče by si přáli vyměnit starý dům za nový a přestěhovat se. S tím ale děti nemohou souhlasit, co když je v novém domě jejich přátelé z podzemí už nenajdou?

A pak se v jejich koupelně objeví Strážce a přináší zlé zprávy, brána z podzemí je otevřená a tajuplná podzemní stvoření se dostávají na svobodu, na povrch mezi lidi. Děti čeká rozhodující bitva! Povede se jim s pomocí Strážce, kouzelného županu a bubáků zahnat temné síly zpět pod zem?

Napínavý a dobrodružný příběh pro děti od 8 let ilustroval Pasi Pitkänen a z finského originálu Mörköviesti do češtiny přeložila Alžběta Štollová.

Ukázka:

Bylo ještě šero a noc, když se Maikki najednou probudila. Možná ji vytrhlo ze spaní tiché bouchnutí pootevřeného okna. Večer ho nikdo nezavřel a do dětského pokoje pronikla vůně podzimu, vlhka a chladu. Skoro jako by člověk spal ve stanu před domem, napadlo v duchu Maikki. To bylo příjemné pomyšlení. Zavřela oči a zachumlala se do svojí nádherně nadýchané peřinky jako housenka motýla.

Přesto Maikki věděla, že už neusne. Bedlivě poslouchala zvuky dětského pokoje. Její starší bratr Kaapo odfukoval v posteli na opačném konci místnosti. Z horní palandy se ozývalo klidné oddechování její starší sestry Hilly. A potom jen tak zničehonic někde hrozně blízko něco zašustilo. Zašustilo?

První díl Strašidelná chůva můžete zakoupit i jako audioknihu.

Maikki vytřeštila oči. Šustění se ozvalo znovu a v tu ránu Maikki došlo, že přesně tenhle zvuk, který neměl v noci v dětském pokoji co dělat, ji probudil. Navíc se jí zdálo, že se ten zvuk hýbe. Nejprve ho bylo slyšet zdálky a teď se ozýval zblízka a zněl bez ustání. Sice tiše, ale nezlomně. Že by se u nich v pokoji zase objevily víly svízelky?

Tuutikki Tolonen je uznávaná finská autorka knih pro děti a mládež, za Strašidelnou chůvu obdržela cenu Arvida Lydeckena pro nejlepší finskou knihu pro děti za rok 2015. V Portále vyšla celá její „strašidelná“ trilogie a brzy přibude i další její oceněná knížka – Agnes a odemčený sen.

Maikki se prudce posadila a rozsvítila lampičku. Pokoj zaplavilo teplé a bezpečné světlo. Všechno bylo jako obvykle. Nikde žádná svízelka. Maikki chtěla zkontrolovat ještě prostor pod postelí, ale k tomu potřebovala baterku. Vyskočila z postele a utíkala přes celý pokoj až ke Kaapovu psacímu stolu. Otevřela horní zásuvku, popadla baterku a běžela s ní zpátky ke svojí posteli. Lehla si na břicho na zem a posvítila pod postel.

„Fuj,“ zamumlala a ušklíbla se. Kužel světla odhalil jeden zaprášený komiks, ponožku, kartáč na vlasy a neurčitý chumel kapesníků. Ale nikdo se pod postelí nekrčil, což bylo ze všeho nejdůležitější. Maikki zhasla baterku a vstala.

Vtom znovu něco zašustilo. Sice malinko, ale úplně blizoučko. Vlastně ten zvuk vycházel přesně z místa, kde Maikki stála. Podívala se dolů a zděšením se jí zatajil dech. V tyrkysově modrých ponožkách na spaní se válelo něco tmavého a trošinku se to hýbalo. Co to bylo?

Když se člověk nachodil s bubákem a Strážcem tolika podzemními tunely tak jako Maikki, bylo mu jasné, že ho kdykoli může překvapit něco neuvěřitelného. Věděl, že existují všelijaké bytosti, které vydávají nebo nevydávají světlo, koušou nebo píchají, mají křídla nebo ploutve, žijí pod vodou, létají na nebi, věděl, že existuje cokoli. Bytosti dobré i zlé, ale i takové, které se o ostatní třeba ani nezajímají. Ta tmavá potvůrka v ponožce na spaní už se nehýbala a Maikki si k ní opatrně dřepla.

„Pche!“ odfrkla si. „Nic než suchý lísteček.“ Maikki ho opatrně vyjmula z ponožky a nechala ho spadnout pod postel mezi ostatní zapomenuté věci.

Strašidelnou chůvu (1.) a Strašidelnou cestu (2.) zakoupíte na našem e-shopu.

Vzápětí ale na podlaze uviděla druhý. A vedle něj několik dalších. Když se podívala pozorněji, všimla si, že se na zemi klikatí celá šňůra uschlého listí. Maikki překvapeně zdvihla oči. Šňůra vedla ze stínu nožiček postele ke zdi, stáčela se okolo koše s plyšáky a pokračovala až kamsi, moment… Maikki se rozběhla ke koši s plyšáky, protože ji napadlo, že to nebude jen tak. A taky že ne! Za krabicí s legem se řada lístečků vinula podél stěny, úplně jako by je někdo pečlivě vyskládal v dětském pokojíčku na zem jako ozdobnou stužku.

„Co to je?“ podivila se Maikki.

Na horní palandě se něco pohnulo.

„Musíme vstávat? Už je ráno?“ zeptala se Hilla rozespalým hlasem.

„Ještě ne,“ odpověděla Maikki.

„Tak zhasni,“ zamumlala Hilla a otočila se na bok.

„Hned to bude,“ řekla Maikki, která stále nemohla odtrhnout pohled od řady listů vinoucí se okolo odpadkového koše pod okno, kde nečekaně končila. Maikki se rozhlížela na všechny strany, ale ta řada nikam nepokračovala. Pak si ale najednou všimla, že se na parapetu něco hýbe.

„Fíha!“ vykřikla a rozběhla se k oknu. Na parapetu pochodoval zástup čtyř velkých černých mravenců jdoucích vstříc pootevřené ventilaci a chladné podzimní noci.

Z Hilliny postele se ozvalo nevrlé zavrčení.

„Proč tak křičíš? A proč se tady pořád svítí? A proč je tady tak příšerná zima?“

„Hillo, tohle by tě mohlo zajímat,“ vzrušeně vyhrkla Maikki. „Objevila jsem něco hrozně zvláštního. Pojď se podívat.“

Z postele vykoukla Hillina rozespalá hlava. Sestra nejprve zamžikala očima, aby lépe viděla, a pak zamručela: „Na co se mám podívat?“

„Na tohle! Pojď honem, jinak utečou,“ odpověděla Maikki a ukázala na mravence pochodující po parapetu.

„Co tam je?“ nechápala Hilla a mhouřila ospalé oči.

„Naši známí mravenci,“ nadšeně šeptala Maikki, „ti, co tě zavedli do podzemí!“

„Jak jsi poznala, že to jsou oni?“ zapochybovala Hilla. „Všichni mravenci vypadají úplně stejně.“

„To je přece jasné,“ usmála se Maikki. „Přišli, i když je zima. A přinesli mi hned několik zpráv. Jen se podívej!“

Maikki rozsvítila baterku a pečlivě posvítila na řadu listí od okna až k posteli. Chvíli bylo naprosté ticho, protože Hilla přemýšlela o tom, co vidí. Potom svraštila čelo a prohlásila: „Nejspíš budeme muset vzbudit Kaapa.“

***

Knihu STRAŠIDELNÝ DOPIS můžete zakoupit na našem e-shopu.