Co dělá děti silnými a odolnými?

Psychická odolnost (resilience) patří mezi důležité schopnosti pro život, s jejímž budováním je vhodné začít už v předškolním věku. Publikace německých autorů PSYCHICKÁ ODOLNOST PŘEDŠKOLÁKŮ se zaměřuje na budování této schopnosti v předškolních zařízeních, přináší mnoho praktických podnětů i zkušeností z výzkumných projektů.

null Koupit na e‑shopu

Kniha Psychická odolnost předškoláků si klade za cíl povzbudit odborníky v oblasti předškolního vzdělávání, péče a výchovy k cílenému posilování psychické odolnosti u dětí v předškolních zařízeních. Nabízí k tomu mnoho vědecky podložených pokynů, obsahuje zkušenosti z různých praktických výzkumů a ukazuje, jak může vypadat spolupráce s rodiči či dalšími partnery, která bude posilovat psychickou odolnost dětí. 

Čtenáři se v knize dozvědí, co to resilience je, jaké faktory u ní vstupují do hry i jaké jsou základní cesty k budování jejímu budování. Pochopitelně je velká pozornost věnována tomu, jak psychickou odolnost dětí ovlivňuje prostředí ve školkách a jak ji v tomto prostředí budovat. Pozornost se ale věnuje i psychické odolnosti pedagogického týmu.

Knihu sice napsali němečtí autoři, ale je velmi aktuální a přínosná i v českém prostředí. Téma psychické odolnosti je součástí oblasti Dítě a jeho psychika Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. Programy, které v knize čtenáři naleznou, jsou v naprostém souladu s tímto dokumentem. Kniha je navíc doplněna odkazy na českou literaturu.

Přeložila Alena Bezděková.

Ukázka:

Faktor psychické odolnosti 1:

Sebepoznávání (introspekce)

„Psychicky odolné děti znají různé emoce a umí je adekvátně vyjádřit (mimicky i řečí). Umí rozpoznat svou náladu i náladu ostatních lidí a zařadit ji. Navíc dokážou přemýšlet o sobě, svých pocitech a myšlenkách a dávat je do souvislosti s ostatními.“ (viz Fröhlich-Gildhoff & Rönnau-Böse 2019, str. 44).

Trénink empatie u dětíPomozte dětem rozvíjet empatii s knihou Trénink empatie u dětí.


K sebepoznávání navíc patří i znalost vlastního těla a svých smyslů. K tomu je nejprve nutné otevřít téma Emoce. Nejprve je nutno emoce pojmenovat a vysvětlit, podle čeho se rozeznávají. K tomu se dají využít různé metody. Existuje řada obrázkových knih, které pojednávají o emocích. Při výběru knihy je nutné dbát na to, aby pojednávala o několika emocích a svou roli v ní sehrály i mimika a držení těla.

V programu „PRiK“ se vedle obrázkové knihy používají i speciální hodiny, které mají místo čísel různé obličeje, na nichž se dají nastavit ručičky. Děti tak mohou ukázat, jak se právě cítí (Fröhlich-Gildhoff et al. 2019, str. 63). Místo nakreslených obličejů se dají použít i fotografie dětí. Každé dítě si přinese fotografie vyjadřující různé emoce, takže bude mít hodiny se svými „různými obličeji“. Tyto hodiny by se neměly používat pouze při dětském kurzu, ale i doma a běžně ve školce. Proto si děti mohou vzít hodiny domů.

Mapy mých pocitů provedou děti pomocí obrázků lidským nitrem

Školka má možnost vyrobit velké hodiny s obličeji různých dětí. Ty se mohou zavěsit buď ve třídě, nebo se dají v menším provedení používat při ranním komunitním kruhu. Každé dítě na nich může ukázat, jak se mu daří, a pokud chce, něco k tomu říct. Samozřejmě je velice důležité, aby pedagogičtí pracovníci také mluvili o svých citech a přiřadili k nim příslušné držení těla a mimiku. Přitom je možné postavit se s dětmi před zrcadlo a upozornit je na to, jaká mimika a gesta ukazují, jak se danému člověku právě daří. Další témata týkající se sebevnímání (introspekce) jsou tělo a různé smysly. Pomůckou může být kreslení těla a všechny druhy smyslových her, jako například Kimova hra (hra trénující paměť a postřeh). K objevování a zkoumání smyslů povzbuzují speciální koutky a místnosti zaměřené na emoce.


PRAKTICKÉ TIPY

Sebevnímání v každodenní praxi podporují:

  • Hry týkající se smyslového vnímání
  • Místnosti oslovující smysly
  • Knihy, rozhovory, hry týkající se emocí
  • Úvahy o pocitech
  • Příklady, které vypovídají o vlastních citech

Faktor psychické odolnosti 2: Sebeovládání

„Psychicky odolné děti dokážou samostatně regulovat, popř. kontrolovat sebe a své emocionální stavy. Vědí, co jim pomůže, aby se uklidnily, a kde případně najdou pomoc. Znají alternativy chování a strategie k sebeovládání, naučily se zvládat vnitřní požadavky a postavit se jim.“ (Fröhlich-Gildhoff & Rönnau-Böse 2019, str. 50). Studie zkoumající psychickou odolnost ukazují, že děti s vyšší resiliencí umí lépe kontrolovat své impulzy a řídit své chování, a proto se jim dostává více pozitivní pozornosti od ostatních (viz například Li-Grining et al. 2006).

Strategie k sebeuklidnění, které se mohou v různých situacích aplikovat, probíhají u dospělých v hlavě. Jsou jakýmsi „vnitřním hlasem“, který mohou využívat, aby se uklidnili, dodali si odvahu nebo energii. Může jít například o strategii, při níž se nejprve donutí zhluboka se nadechnout a pak uvažovat, co dál. Pro děti je obtížné provést tyto postupy v duchu. Spíše jim pomůže vizuální připomínka. Proto se v „PRiK“ používá semaforový systém: na základě tří kroků se děti mohou v nejrůznějších situacích učit, jak mají regulovat své emoce. Červená znamená „STOP!“ (například „Přestanu se vztekat“), při žluté se mají děti zamyslet nad tím, jaké možnosti chování a reakce mají, při zelené se musí pro některou z možností rozhodnout. Pomůckou je velký semafor se třemi barevnými terči připevněnými lepicím zipem. Při každém kroku se jeden z terčů buď připevní, nebo odstraní. Semafor by měl viset v herně tak, aby ho děti dobře viděly. Může se používat v konfliktních situacích nebo když se musí něco rozhodnout. Může například signalizovat „STOP! Přestaneme se hned hádat,“ (fáze červená), poté: „Společně se zamyslíme, jak bychom mohli pokračovat,“ (fáze žlutá). A na závěr: „Provedeme řešení, které jsme vymysleli ve žluté fázi,“ (fáze zelená).

100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí dětí od 8 do 12 letMohlo by vás také zajímat: 100 her pro rozvoj sebedůvěry a sociálních kompetencí dětí od 8 do 12 let.

Semaforový systém by se měl podle možností vysvětlit i rodičům, aby jej využívali i doma. Čím častěji se bude aplikovat, tím snazší bude dětem připadat provedení uvedených kroků i bez reálné přítomnosti semaforu, a promítnutí jednotlivých barev jen v hlavě. Současně je však nutné konstatovat, že pro čtyřleté děti je tento úkol ještě příliš obtížný a jeho využívání v různých situacích se ještě nedaří. Tyto tři kroky se samozřejmě dají zprostředkovat dětem tak, aby je chápaly, i úplně jinými vizuálními metodami.

Důležitou roli hrají v každodenním programu mateřských škol rituály. Pomáhají strukturovat den, orientovat se, a především dodávají dítěti pocit bezpečnosti. Právě v multimediální a rozmanité společnosti, v níž jsou děti vystaveny přemíře různých podnětů a dojmů, potřebují stabilitu a orientaci. Dítě začne bádat a zpracovávat nové zkušenosti teprve v prostředí, v němž se cítí bezpečně. Ustavičně stejná struktura a opakující se jednání vytváří pocit bezpečí a důvěry, v němž se mohou (vnitřně) volně pohybovat a jednat. Toto bezpečné prostředí se dá kromě jiného vytvořit rituály.

Právě děti, které se doma střetávají jen s malou mírou neměnnosti, u nichž existuje jen málo pravidelností, se ve školce možná poprvé setkávají s něčím, nač se mohou spolehnout. „Aktuální studie neustále vyzvedávají význam struktury všedního dne, která je konzistentní a předvídatelná, a důležitost opakujících se rituálů (…)“ (Bengel et al. 2009, str. 89). Z jasných struktur profitují zejména děti s nedostatečnými schopnostmi sebeovládání.

Veškeré studie týkající se psychické odolnosti dětí jednoznačně zdůrazňují nezaměnitelný význam trvalé blízké osoby (viz například Baker 2006). Bengel et al. (2009) informuje o studii Noppe et al. (2006), podle níž psychická odolnost dětí a mladistvých, kteří prožili události 11. září 2001, byla tím lepší, čím víc zůstala zachovaná školní rutina a struktura.

Standardizovaným rituálem jsou ranní, popř. odpolední kruhy, které pro děti vyznačují začátek a konec dne. Orientaci v jejich světě a otevřenost novým zkušenostem získaným učením usnadňují dětem i doby společného jídla a pravidelné časy, kdy přicházejí do školky a odcházejí z ní. Další příklady jsou uvedeny ve studii Langlotz et al. (2008).

PRAKTICKÉ TIPY

Sebeovládání v každodenní praxi podpoří:

  • Strategie k sebeovládání
  • Pravidelné postupy a rituály
  • Opakující se hry
  • Zpětná vazba týkající se vlastního chování
  • Strukturované a jasné postupy
  • Hlasité vyslovení instrukcí pro sama sebe

Knihu Psychická odolnost předškoláků koupíte na našem e-shopu.

Portál byl založen v roce 1990 s cílem pomáhat při výchově dětí a mládeže. Od začátku se proto zaměřil především na publikace z oborů pedagogika, psychologie a sociální práce, a to na odborné i populární úrovni. Později přibyly knihy pro rodiče i děti jak z oblasti beletrie, tak rozvíjející tvořivost. Nedílnou součástí knižní produkce jsou rozhovory, spirituální tituly, beletrie a non-fiction.  

Přidejte se do newsletteru