Focusing – technika, která pomáhá rozumět tělu a duši a dát prožitkům vlastní význam

Psycholog a psychoterapeut Eugene Gendlin byl žákem C. Rogerse a v rámci patnáctiletého výzkumu Chicagské univerzitě hledal odpověď na to, proč je někdo úspěšný klient v psychoterapii - ten, který vykazuje skutečné, hmatatelné změny v psychologických testech i v životě – a jiný nikoliv. 

Gendlin říká: „Zjistili jsme, že nejde o terapeutovu techniku – rozdíly v terapeutických metodách překvapivě znamenaly jen velmi málo. Rozdíl není ani v tom, o čem pacienti hovoří, ale jak hovoří. A to je jen vnější znak – hlavní rozdíl spočívá v tom, co dělají úspěšní pacienti uvnitř sebe samých – ve svém nitru.“

Focusing je psychoterapeutická technika nebo proces, ve kterém klient zaměřuje pozornost na určitý druh svého tělesného uvědomění. Toto uvědomění se nazývá pociťovaný smysl (angl. felt sense) a Gendlin si uvědomil, že tuto dovednost lze lidi naučit. V roce 1978 vydal svůj bestseller Focusing, kterým představil šestikrokovou metodu, jak objevit pociťovaný smysl a využít ho k osobnímu rozvoji.

1. Vyčištění vnitřního prostoru 
2. Pociťovaný smysl problému
3. Nalezení „držadla“ 
4. Rezonování „držadla“ a pociťovaného smyslu 
5. Dotazování 
6. Přijetí

Všímavost a Já - psycholog Benda napsal knihu neskutečného záběru

„Před 25 lety, když byl focusing nový, jsem šokoval kolegu na univerzitě výrokem: ´Nevědomí je tělo. ´ Nyní už důraz na tělo jako zdroj informací a inovací není ničím novým,“ říká autor. Do Čech se tato metoda dostala po pádu železné opony, první kurzy byly v nabídce olomouckého vzdělávacího institutu IPIPAP pod vedením dr. Mirko Frýby od roku 1992. Frýba byl v osobním kontaktu s Gendlinem a již na začátku osmdesátých let s ním konzultoval jednotlivé formulace v instrukci focusingu a aplikaci ve vztahu k meditaci a léčbě.

Focusing rozvíjí porozumění vlastním prožitkům a jejich prožívání na tělesné úrovni a nechává nás dát jim vlastní význam. Všímavost k procesům, které běží na hranici těla a mysli, pak přináší možnost zachytit tzv. pociťovaný smysl, který lze integrovat do kontextu vlastního života. Focusing není jediná technika, která se pro zájemce o osobní rozvoj nabízí. Patří do rodiny technik rozvíjejících všímavost (mindfulness) a kultivujících emoční inteligenci. Rozvoj všímavosti je vlastně nutná podmínka pro efekt focusingu. Bez všímavosti by nebylo možné zaznamenat hlásící se tělesné ohnisko ani jeho pociťovaný smysl. 

Pociťovaný smysl obvykle nemáme k dispozici, musí se v nás zformovat. Je třeba se naučit, jak si jej uvědomit a jak jej nechat vynořit.

V doslovu Karel Hájek upozorňuje, proč právě focusing je v současné době aktuální. „Válka v Evropě, pogrom na Blízkém východě, masový vrah na filozofické fakultě… To vše vytváří naléhavý kontext našeho prožívání. Abychom nevytěsňovali emoce bezmoci, bezradnosti, strachu, nenávisti a nenaplněné touhy, potřebujeme vědět, jak s nimi zacházet. Proto si myslím, že Gendlinova kniha Focusing vychází v pravý čas. Přeji tedy tomuto vydání, aby našlo co nejvíce čtenářů a motivovalo je pro praktický nácvik focusingu.“

Knihu z anglického originálu Focusing přeložili Kristina a Jan Černí.

Ukázka:

Mindfulness pro začátečníky – teoretické i praktické základy všímavosti

1. Vyčištění vnitřního prostoru

Nyní po vás budu chtít, abyste se obrátili do sebe a ztišili se. Najděte si chvilku na uvolnění… dobře – a teď obraťte pozornost dovnitř, do svého těla, třeba na své břicho nebo hruď. A teď se podívejte, co se tam bude dít, když se zeptáte: „Jaký je můj život? Co je teď pro mě nejdůležitější?“ Počkejte si na

pocit ve svém těle. A z tohoto pocitu by se vám měly pomalu vynořovat odpovědi. Když se něco objeví, nederte se za tím.

Počkejte a řekněte si: „Ano, je to tam. Cítím to tam.“ Mezi vaším pocitem a vámi by mělo zůstat trochu prostoru. Pak se zeptejte, co ještě cítíte. Opět počkejte a prožijte si to. Většinou je tam toho více.

2. Uvědomění pociťovaného smyslu

Z toho, co vyšlo na povrch, vyberte jeden osobní problém, na který se zaměříte. Nesnažte se proniknout dovnitř. Zůstaňte mimo.

Ta věc, na kterou myslíte, má samozřejmě spoustu částí – je jich příliš mnoho na to, abyste na každou z nich mysleli zvlášť. Ale můžete je cítit všechny najednou. Dávejte si pozor, kde takové věci obvykle cítíte – je to tam uvnitř, kde se můžete dobrat smyslu toho všeho, co váš problém představuje. Snažte se svým pocitem zachytit nejasný smysl toho všeho.

3. Nalezení „držadla“ – popisu pociťovaného smyslu

Co by mohl váš nejasný pociťovaný smysl znamenat? Snažte se, aby se z něj vynořilo slovo, věta nebo obraz. Může to být slovo označující nějakou vlastnost – třeba „sevřený“, „lepkavý“, „uvízlo to“, „těžké“ –, ale i věta nebo obraz. Držte se svého pocitu, dokud se nevynoří slovo, věta či obraz, který se k němu hodí.

Feldenkraisova metoda: Vědomé pohybové cvičení pro každého 

4. Rezonování

Střídavě se v nitru vracejte k pociťovanému smyslu a slovu (nebo větě či obrazu). Ověřte si, jak spolu ladí. Všimněte si, zda se neobjeví malý tělesný signál, který vám dá vědět, že se k sobě hodí. Slovo, věta nebo obraz na jedné straně a pociťovaný smysl na straně druhé jsou přitom stejně důležité.

Když se pociťovaný smysl změní, nebraňte se tomu – ale může se změnit i slovo nebo obraz, pokud se vám nezdá, že správně vystihují váš pociťovaný smysl.

5. Dotazování

A teď se zeptejte: Co je v tom celém problému, že to má vlastnost, kterou vyjadřuje to slovo, věta nebo obraz?

Eugene Tovio Gendlin (1926 –2017) V padesátých letech vystudoval na Chicagské univerzitě u Carla R. Rogerse, kde v roce 1958 obdržel Ph.D. Od tohoto roku do roku 1964 je výzkumným ředitelem na psychiatrickém institutu při Wisconsinské univerzitě. Poté odchází na Chicagskou univerzitu, kde do roku 1995 působí na katedře filozofie a katedře srovnávacího lidského vývoje. V roce 1979 zakládá Focusing Institute. V češtině kromě jeho zásadní knihy s názvem Focusing vyšel i výbor statí Dialog s prožíváním.

Ujistěte se, že tuto vlastnost stále pociťujete, že je svěží, živá (že si ji jen nepamatujete z dřívějška). Když se vynoří, uchopte ji, dotýkejte se jí, buďte s ní a ptejte se: „Čím to, že je ten problém takový?“ Nebo: „Jaký dává smysl, že to tak cítím?“

Pokud dostanete rychlou odpověď, aniž dojde k posunu v pociťovaném smyslu, odložte ji. Obraťte svou pozornost opět k tělu a znovu hledejte pociťovaný smysl a pak se znovu ptejte. Svůj pociťovaný smysl si uchovejte, dokud se neobjeví nějaký vnitřní posun, něco jako jemné „poddání“ nebo uvolnění.

6. Přijetí

Přijměte ochotně a vlídně, cokoli se při posunu objeví. Chvilku u toho setrvejte, i když se uvolníte třeba jen málo. Cokoli přijde, může přinést další posun; přijdou další. Po krátké chvilce budete pokračovat, ale aspoň několik okamžiků zůstaňte na místě.

Pokud jste během těchto instrukcí zažili alespoň na chvíli pocit nebo dotek nejasného, ale celostního tělesného pocitu ze svého problému, pak jste fokusovali. Pokud se tělesný posun neobjevil, nevadí – protože přichází sám od sebe. Nemáme nad ním kontrolu.

Knihu Focusing koupíte na našem e-shopu