Hurá na tábor! S novou knihou Jiřího Červinky půjde organizace sama

Publikace nabízí množství nejrůznějších rad a tipů pro táborové vedoucí, ať už jde o užitečné dovednosti, které se na každém táboře hodí, o organizační podněty, legislativní záležitosti, náměty na hry nebo podněty pro pozorování přírody. Vychází ze zkušeností mnoha zkušených táborových vedoucích. Týká se především táborů stanových, ale většina nabízených rad a nápadů je samozřejmě platná obecně. Kniha také velice výrazně „spolupracuje“ s internetem - naleznete v ní mnoho odkazů na další nápady či jejich rozšířené verze na stránkách Ostrov nápadů.

Jiří Červinka je specialistou na herní programy, bývalý redaktor časopisů Nika a Wampum Neskenonu (1996-2002), šéfredaktor ročenky o outdoorovém vybavení Malý Průvodce světem outdooru (1995–2012) a šéfredaktor stejně zaměřeného časopisu Svět outdooru (2012–2015).

Ukázka:

Leonardův most

Tradice táborových staveb je v našich zemích velká. V mnoha příručkách je popsáno vše, na co člověk pomyslí. Našli jsme ale zajímavou stavbu, kterou jsme v nejznámějších příručkách neviděli. Jedinečný Leonardo da Vinci navrhl už koncem 15. století jednoduchý samonosný most, který lze sestavit z volných klád bez jediného hřebíku. Princip přiblíží kresba. Počtem, délkou a tloušťkou všech dílů se ovlivňuje výše klenby a rozpětí mostu. Stabilitu je možné zlepšit, pokud délka příčných dílů poroste od středu ke krajům mostu. Ke stavbě dostačuje tyčovina do průměru 7 cm, kterou ještě můžeme sbírat v lese bez omezení. Stavba je samosvorná, pro praktické používání je lepší křížení převázat, aby se díly nemohly posouvat, případně v tyčovině udělat malé záseky. Pro pochopení, jak most funguje, doporučujeme postavit si nejprve model (viz hra uvedená v této kapitole). Jednoduchost a krása mostu je vhodnou příležitostí pro přiblížení neobyčejné osobnosti Leonarda da Vinci.

Čtěte také: Her není nikdo dost - nápady do klubovny i do přírody od Naděždy Kalábové

Shiny

sportovní hra | dvě družstva | starší | 10–30 minut | hole, míček | louka

Pod krásným názvem se skrývá indiánská obdoba pozemního hokeje. Je zajímavá tím, že hokejky si může na táboře každý vyrobit sám. Nejlepší jsou z malých suchých smrčků, které se vyviklají i s kořeny. Sekerou a nožem se z nich dá vyrobit krásná hokejka. A když se ještě ozdobí přírodními barvami, je úspěch hry zajištěn. Pravidla jsou jednoduchá, hrají dvě družstva, hřiště se zvolí přiměřené počtu hráčů a jako branky poslouží dvě trojnohy. Branka platí při průstřelu trojnohou z kterékoliv strany. Jako míč poslouží tenisák, ale tradičnější je kožený míček vycpaný trávou, podobný softbalovému. Není dovoleno do míče aktivně kopat, ale i to je otázkou dohody. Také pravidla hraní tělem záleží na dohodě, věku a ukázněnosti účastníků. Pro začátek je doporučeno spíš basketbalové pojetí. Většinou nikdo nechce dělat rozhodčího, takže se hraje férově a bez přerušování. Hraje se dvakrát pět až dvakrát patnáct minut (opět záleží na nasazení hráčů). Hra je na táborech velmi oblíbená.

Čtěte také: Příroda plná her, hry plné přírody

Místní obyvatelé

Kontakt s místními obyvateli je zásadní a ve většině případů i milou povinností vedení tábora. Je slušností zastavit se ke konci tábora a dát chvíli řeč se všemi, kteří přispěli k úspěchu tábora. Každé takové setkání je důležité pro to, jak okolí tábor vnímá. Současně je to dobrá příležitost dozvědět se něco o sobě a případně vysvětlit nedorozumění, která se za tábor mohla nastřádat. V živé paměti máme začátky táboření našeho oddílu, kdy jsme v jedné hře v rámci procvičení komunikace dali dětem za úkol vyměnit rukodělné táborové výrobky s místními lidmi za cokoliv jiného. Děti to pojaly akčně a měnily o sto šest, bohužel většinou za potraviny drobných zemědělců. Po okolí se pak rozneslo, že nemáme co jíst a že jsme dost podivný tábor. Ve snaze vylepšit pověst dali jsme za rok úkol provést dobrý skutek. Chudák místní dědoušek měl potom málem šok, když mu parta táborníků vtrhla do domečku a přes jeho protesty mu uklidila a vydrhla podlahu. V každém případě jsme po letech táboření navázali v okolí tábořiště vztahy, které se příliš neliší od vztahů v rodině. A to včetně nenápadně setřených slz při loučení nebo vítání po roční pauze mezi tábory. Možná se vám to bude zdát legrační, ale my si toho doopravdy vážíme.

***

Knihu Hurá na tábor koupíte na našem eshopu.