Nejkrásnější židovské pohádky a legendy

Převyprávěné pohádky a legendy se v anglickém prostředí staly klasikou a jsou stále vydávány

Mnohé z příběhů a legend v knize obsažených nám budou nějakým způsobem známy: jde o specifická převyprávění starozákonních příběhů (např. o Mojžíšovi či králi Davidovi), antických námětů (příběhy Alexandra Velikého), středověkých příběhů a legend z Evropy i Orientu nebo židovské varianty klasických pohádek (Popelka, Sindibád). Příběhy vychází z bohaté, pestré a dlouhé židovské tradice, Talmudu a midrašů a zaujmou nejen děti, ale bezpochyby i dospělé.

Nejkrásnější židovské pohádky a legendy jsou doplněny původními ilustracemi z anglického originálu.

Ukázka

Král žebrák

Pyšný král Agag seděl na trůnu, po boku mu stál velekněz, a jak měl každý den ve zvyku, předčítal mu ze Svaté knihy. Četl tato slova: „Neboť bohatství netrvá navždy – a cožpak koruna přetrvá pro všechny generace?“
„Přestaň!“ vykřikl král. „Kdo napsal ta slova?“
„To jsou slova Svaté knihy,“ odpověděl velekněz.
„Dej mi tu knihu,“ přikázal mu král.
Velekněz ji třesoucíma se rukama Jeho veličenstvu předložil. Král Agag soustředěně hleděl na slova, která velekněz přečetl, a zamračil se. Zvedl ruku, vytrhl z knihy stránku a hodil ji na zem.
„Já, Agag, jsem král,“ řekl, „a všechna taková slova, která mě urážejí, budou vytržena.“
A rozzlobeně knihu odhodil. Velekněz a všichni dvořané se na něj užasle dívali.
„Dnes už jsem toho slyšel dost,“ řekl. „Až příliš dlouho jsem odkládal loveckou výpravu. Připravte koně.“
Sestoupil z trůnu, povýšeně prošel kolem třesoucího se velekněze a vydal se na lov. Za chvíli už tryskem uháněl přes širokou planinu směrem k lesu, kde byl spatřen jelen. Trumpeta zazněla a vyslala znamení, že jelen byl vyhnán ze své skrýše. Král hnal svého koně kupředu, aby byl v závodu první. Kůň Jeho veličenstva byl nejrychlejší v zemi, rychle ho dvořanům a služebníkům unášel z dohledu. Jelen však byl překvapivě hbitý, král ho nemohl dohonit. Když dorazili k řece, zvíře se vrhlo do vody a přeplavalo ji. Když se však jelen snažil na druhém břehu vylézt z vody, parohy se mu zachytily do větví stromu. Jakmile král dorazil k řece, vykřikl nad tím radostí.
„A teď tě mám!“ řekl. Seskočil z koně, svlékl si šaty, nechal si jen meč a plaval přes řeku.

Když se však dostal na druhý břeh, jelen se z větví vyprostil a skočil do mlází. Král ho s mečem v ruce rychle následoval, ale jelena už neviděl. Místo něj tam na zemi za mlázím ležel krásný mládenec oděný do jelení kůže. Rychle oddychoval jako po dlouhém běhu. Překvapený král se zastavil a mládenec vyskočil na nohy.

„Já jsem ten jelen,“ pravil. „Jsem džin a nalákal jsem tě do těchto míst, pyšný králi, abych ti dal ponaučení za tvá slova, která jsi pronesl dnes ráno.“

Než se mohl král Agag vzpamatovat ze svého překvapení, vyběhl mladík zpátky k řece a plaval na druhý břeh. Rychle se oblékl do králových šatů a vyskočil na jeho koně právě ve chvíli, kdy dorazili ostatní lovci. Mysleli si, že džin je král, a zastavili u něho.

„Vraťme se,“ pravil džin. „Jelen přeplaval řeku a utekl.“

Král je z mlází na druhém břehu pozoroval, jak odjíždějí pryč, pak padl na zem a hořce plakal. Ležel tam, až ho našel jeden dřevorubec.

„Co tu děláš?“ zeptal se ten muž.

„Jsem král Agag,“ odpověděl mu panovník.

„Jsi blázen,“ řekl dřevorubec. „Já bych řek’, že jsi líný budižkničemu. Pojď, vezmi tu otep dřeva a já ti dám něco k jídlu a staré šaty.“

Čtěte také: Rabín Harold S. Kushner se zamýšlí nad tím co dělat, Aby měl život smysl

Marně se král bránil. Dřevorubec se mu jen víc a víc smál. Když mu došla trpělivost, zbil krále a poslal ho pryč. Unavený, hladový král, oblečený jen do hadrů, které mu dal dřevorubec, dorazil pozdě v noci do paláce.

„Jsem král Agag,“ řekl strážím, ale ty se na něj obořily, že má zmizet. Jeho veličenstvo prožilo těžkou noc v ulicích města. Ráno král rád přijal kousek chleba a trochu mléka od chudé stařenky, které ho bylo líto. Stál na rohu ulice a nevěděl, co má dělat. Děti si ho dobíraly. Kolemjdoucí ho pokládali za žebráka a nabízeli mu peníze. Později toho dne uviděl džina, jak projíždí ulicemi na jeho koni. Všichni lidé se mu klaněli a volali: „Ať žije král!“

„Běda mi,“ plakal Agag ve svém neštěstí. „Jsem potrestán za svůj hřích, za to, že jsem se vysmíval slovům Svaté knihy.“

Viděl, že je zbytečné zkoušet se vrátit do paláce, a tak vyšel do polí, aby se pokusil vydělat na chleba prací. Nebyl však na práci zvyklý, a tak jen díky laskavosti nejchudších neumřel hlady. Chodil z místa na místo, až narazil na několik slepých žebráků, které opustil jejich průvodce. Rád přijal jejich nabídku, aby se jejich průvodcem stal on.

Uplynul měsíc a královští heroldové vyhlásili, že od tohoto dne za týden bude „Dobrý král Agag“ pořádat hostinu pro všechny žebráky v zemi.

Zdaleka i zblízka přicházely stovky žebráků, aby se jim dostalo něco z královy dobroty. Také Agag se svými slepými společníky stál na nádvoří paláce a čekal, až se objeví Jeho veličenstvo. Dobře palác znal. Sklopil hlavu a rozplakal se.

„Jeho veličenstvo promluví s každým z vás, kdo jste dnes jeho hosty,“ vyvolával herold. A žebráci jeden po druhém vcházeli do paláce a stavěli se před trůn. Když přišla řada na Agaga, třásl se tak, že ho stráže musely podpírat.

Džin na trůnu a Agag se na sebe dlouze dívali.

„I ty jsi žebrák?“ řekl džin.

„Ne, Vaše veličenstvo,“ odpověděl Agag se skloněnou hlavou. „Těžce jsem zhřešil a byl jsem potrestán. Jsem jen služebník tlupy slepých žebráků, kterým sloužím jako průvodce.“

Král dal dvořanům znamení, že chce být s Agagem sám. Pak řekl:

„Agagu, já tě znám. Vidím, že jsi činil pokání. To je dobře. Nyní se můžeš vrátit na místo, které ti právem náleží.“

„Vaše veličenstvo,“ řekl Agag, „naučil jsem se pokoře a moudrosti. Trůn pro mě není. Slepí žebráci mě potřebují. Dovolte mi zůstat v jejich službách.“

„To nejde,“ řekl džin. „Vidím, že se skutečně kaješ. Naučil ses, co ses měl naučit, a můj úkol je splněn. Postarám se, aby slepí žebráci nestrádali.“

Sám Agagovi oblékl královské šaty a sebe navlékl do žebráckých hadrů. Když se dvořané vrátili, žádné změny si nevšimli. Král Agag opět seděl na trůnu a nikde v celém světě nebylo panovníka, který by vládl moudřeji nebo který by všem svým poddaným prokazoval více laskavosti a měl s nimi více soucitu.

Knížku můžete koupit zde.