Sdílení traumatu je silnější než řešení. Kamzíkův velký skok je pohádka, jež se dotýká smrti.

Autor knihy Kamzíkův velký skok Daniel Rušar vystudoval anglický jazyk a pracuje jako lektor osobnostního rozvoje. Jeho kniha Jaro kriplů byla oceněna jako nejkrásnější kniha pro mládež a děti v roce 2011. Přestože jedním z cílů knihy je pomoc při komunikaci o těžkých tématech s dětmi např. v MŠ, říká: „Mám sice nějaké nápady, jak lze příběh využít, ale chovám respekt k učitelkám ve školách a vím, že vymyslí spoustu lepších věcí.“

Ilustrátor Ľuboslav Palo patří k nejznámějším a oceňovaným slovenským ilustrátorům. Vyučuje teorii a praxi ilustrované knihy na VŠVU, ilustroval přes 30 knih a získal řadu ocenění doma i v zahraničí. Jeho ilustrace fungují jako výpravné a emocemi nabité obrazy.

Rozhovor s Danielem Rušarem

Nevybral jste si jednoduchou věc k předání. Vyrovnání se se ztrátou blízkého člověka, to je těžká věc i pro dospělého. Co bylo spouštěčem k napsání? 

Nečekaně mi zemřel blízký strýc. Všiml jsem si, že pro malé děti jsou pohřby a loučení s mrtvými tabu, což je zvláštní, protože narození někoho jiného sdílejí děti velmi intenzívně a jsou tomu přítomné, ale když někdo zemře, tak se dítě odstrčí bokem, aby „netrpělo“, protože „smrti“ nerozumí.

My dospělí si myslíme, že děti potřebují vážné věci zjemnit, zhodnotit a konejšit, ale oni potřebují od nás jen konstatování, informaci a naši přítomnost, aby se s novou realitou sžily.

Myslím, že děti jsou moudré a často ví více než my, dospělí. A tady se od nich můžeme učit, jak se se situacemi vypořádají. Ideální by bylo, kdybychom se naučili nehodnotit řešení, jaké zvolí. To jsem chtěl v knize ukázat.

V Portále jsme vydali dětskou knihu Michaela Stavariče Děvčátko s kosou, tématu smrti dotýká skrze příběh dcerky pana Smrtky. Znáte i Vy nějaké další knihy, které Vás oslovily?

O smrti existují krásné „průvodcovské“ knihy – „Když dinosaurům někdo umře“ nebo Elbruchova kniha Kačka, Smrť a tulipán (ve slovenštině), ale chtěl jsem přijetí smrti a vyrovnání se s ní převyprávět jiným příběhem.

Čím je tedy Kamzíkův velký skok jedinečný?

Kromě pohřbu strýce jsem si také vzpomněl, jak mi v pěti letech zemřel o rok starší brácha, ke kterému jsem měl silný vztah. Emoční paměť je silná, a tak jsem se snažil v knize spojit příběh a zážitek se sdělováním tragické nebo nepříjemné události, který se běžně používá. Inspiroval jsem se u jedné psycholožky způsobem, jaký používají francouzští lékaři, když oznamují těžkou nemoc.

Pro jak malé či velké čtenáře je určená? 

Pro děti od čtyř do osmi let. Chápu, že je to knížka o vážném tématu, ale dítě to nerozlišuje, proto může knížka nejprve sloužit, jak řekl jednou německý ilustrátor a autor dětských knih, jako dráha pro autíčka nebo ohrada pro zvířata. A tak se postupně může seznámit s ilustracemi. A pokud rodič občas do knížky nahlédne, může vzbudit zájem u dítě. Vlastně je taky pro rodiče, aby se podívali na knížku a převyprávěli příběh dětem a potom s dětmi sdíleli vlastní zkušenosti a příběhy. V neposlední samozřejmě i pro dospělé čtenáře, kteří mají rádi ilustrované knihy.

Z dětských let si pamatuju, že ilustrace tvořily vlastně polovinu příběhu. Jak se vám líbí pojetí Vašeho textu Ľuboslavem Paľem?

Od začátku jsem chtěl, aby byly ilustrace výrazné a pro mě je velká pocta, že příběh ilustroval právě on. Když jsme se ke knize setkali, oznámil mi, že si chce knížku vytvořit po svém. Ilustrace jsou nádherné, jsou to velké obrazy v knize, působivé a úžasné. Moc se mi líbila jím ilustrovaná kniha, vlastně takový napínavý thriller pro děti „Haló, haló, pani mačka“ - doufám, že bude jednou i v češtině - kde má velmi výrazné, živé ilustrace. Zároveň jsem věděl, že každou knížku uchopí zcela jinak.

Knihu prezentujeme i jako metodickou příručku pro MŠ a nižší ročníky 1. stupně ZŠ. Jak byste chtěl, aby byla kniha používaná?

V příběhu je návod jak v pěti krocích postupovat, pokud chceme druhému oznámit nepříjemnou zprávu (nemusí se nutně týkat smrti, ale jakékoliv nepříjemné zprávy).
Důraz je na krátkém a jednoduchém sdělení, sdílení stavu, vyjádření empatie, pojmenování vlastních pocitů („já-výrok“) a orientace na budoucnost (řešení), ne na minulost (důvody) a konejšení. Taky je ukázána trpělivost v hledání řešení (Kamzík si najde vlastní řešení).
Děti si tedy můžou tento postup oznamování nepříjemné zprávy vyzkoušet. Pokud se bude probírat smrt a umírání, tak si děti můžou sdílet, jak se ony loučily a jak si připomínají blízkého člověka, jak a kdy si s ním povídají. Anebo vyjádřit vděčnost, co mě druhá osoba naučila, ukázala, co udělají pro to, aby se staly silnějšími a na co by byl druhý člověk pyšný. A sdílení je přece silnější než řešení.

Knihu Kamzíkův velký skok můžete koupit na našem e-shopu