Začněme žít! Guy Gilbert nám s tím pomůže

Vědět, jak dobře prožívat čas svého života je velkým uměním, které zdaleka ne každý ovládá. Naše rychlá současnost tomuto umění přeje méně než kterákoliv z dob minulých. Nabízí nám totiž dříve nevídané množství možností, jak čas trávit, z nichž mnoho je na první pohled velmi líbivých, milých a přitažlivých, ale z dlouhodobého hlediska nám nic moc nepřinesou. Jsou to činnosti, kterými můžeme strávit hodiny denně, každý den v týdnu i v roce a nakonec mnoho let života, ale když se pak ohlédneme, zjistíme, že šlo z velké části jen o promrhaný čas, kterého budeme jen litovat. Ať už je to neustálé koukání do telefonů, kontrolování sociálních sítí nebo ustavičné pracování a honba za penězi. Ztrácíme svůj čas, opravdický kontakt s ostatními lidmi a nakonec i sami se sebou a nakonec jsme z toho nešťastní. Často sami zjišťujeme a víme, že to není dobré, ale nedaří se nám s tím přestat a začít žít opravdověji.

S tím se nám právě Guy Gilbert ve své nové knížečce Čas žít snaží pomoci. Představuje různé cesty, kterými bychom se mohli ubírat, abychom získali zpět kontrolu nad vlastním časem, naučili se žit a prožívat intenzivněji a plněji a dovedli udržovat hluboké a opravdové mezilidské vztahy.

Ukázka:

Ochutnej krásu světa

Média hovoří jen o násilí, ohavnostech, krvi, hrozných či - nech. Mluvme raději o kráse. Je všudypřítomná. A pokud ji nevidíme, můžeme ji objevovat. Malé dítě může spontánně a nenuceně malovat na stěny svého pokoje jako Chagall nebo Picasso.

Další kniha Guye Gilberta: Pokora, nejdůležitější křesťanská ctnost.

Kraj mého dětství Charente-Maritime je rovinaté území, poměrně jednotvárné. Nejsou tam ani hory, ani úžlabiny. Chodili jsme společně, já se svou sutanou a moji bratři a sestry, chytat úhoře do kanálů, které se tam vinou mezi poli. Řeku Charente jsme měli na dosah. Přese všechno jsem ten kraj měl rád.

Ten rok, kdy mi bylo patnáct, nás otec poslal na prázdninový tábor do Alp. A tak jsem objevil Horní Savojsko. To bylo odhalení! Hory, vůně lesa, průzračný vzduch mi učarovaly. Šplhal jsem kolikrát sám na vrcholek kopce, krčil se ve skalním útesu a obdivoval Mont Blanc. Trávil jsem tak celé hodiny. Krása ve své velikosti byla na dosah.

K čemu je dobrá krása?

Krása nás naplňuje obdivem. Můžu se nadchnout člověkem, kterého mám před sebou. Obdiv ve mně může vzbudit přítomnost unikátní osobnosti, stejně jako krása květiny. Celá houšť růží a jejich vůně jako tvářičky novorozeného miminka a jeho pohled. Každá beruška, každý slon, každé zvířátko ve mně probouzí obdiv.

Krása je nepřekonatelná. Pro kterou lidskou bytost, ať už je jakákoli, věřící i nevěřící, by nebyla krása nepřekonatelná? Všechna velká náboženství oslavila krásu stvoření. Z toho vychází náš smysl pro posvátné a božské. Kdo stvořil vesmír? To je základní otázka. Kdo to všechno vytvořil tak, že každé svítání a každý západ slunce nabízí rozdílnou podívanou? Bývám stejně užaslý nad krajinami jako nad krásou lidské inteligence. Té inteligence, která dokázala vystavět chrám Notre Dame v Paříži, katedrálu v Remeši, která namalovala fresky v katedrále v Albi…

Ohnivé záblesky

Určitou formu krásy jsem objevil paradoxně v roce 1945 ke konci války. Bylo mi deset let. Když sirény ohlašovaly nálety, vrhali jsme se k oknům a pozorovali světlice. Obdivovali jsme ohnivé záblesky a za chvilku jsme viděli, jak se všude kolem rozletují kusy nádraží, domů a vlaků. Nemohl jsem se odtrhnout od okna – jako všechny děti. Otec nás vytahoval z našeho pozorovacího stanoviště a nutil nás, abychom se schovali.

Ale pravá krása je protikladem zla.

Největším kouzlem vesmíru je jeho krása. Uspořádání hmoty je natolik úžasné, že musí být plodem myšlení, že musí být záměrné. Já jako věřící mám za to, že vesmír a příroda jsou láskou, která nám vychází vstříc.

Čas žít koupíte zde

Další tituly od Guye Gilberta najdete na našem e-shopu