Může mladý člověk s Aspergerovým syndromem navázat normální vztah?

Jedinci s Aspergerovým syndromem si v dětství bohatě vystačí sami se sebou a s nejbližšími příbuznými. Někdy se objevuje až nechuť navazovat sociální či tělesný kontakt s druhými lidmi, dítě jednoznačně dává najevo, že chce být samo. Jiné děti se naopak chovají i k cizím lidem jako k příbuzným, objímají je, přátelsky je zdraví. Neuvědomují si, že pro různé úrovně přátelství a kamarádství existují odlišná pravidla. Druhé lidi může jejich chování uvádět do rozpaků či zahanbovat, někdy si projevy náklonnosti vysvětlují i zcela mylně. Děti s Aspergerovým
syndromem rovněž bývají snadným terčem zneužívání pro záměry druhých. Je nutno jim vysvětlit, že se musejí chovat jinak k rodičům, příbuzným, učitelkám a cizím lidem. Sice moc nechápou, proč se mají ke každému chovat jinak, ale při náležitém vedení se pravidla naučí dodržovat. K tomuto účelu se úspěšně používá kroužek přátel.

Jedná se přitom o velmi jednoduchou metodu. Na tabuli nebo na větší papír se namalují soustředné kružnice, do nejvnitřnějšího kruhu se napíše jméno dítěte. Do sousedního kruhu se vepíšou pravidla chování vůči nejbližším lidem, zároveň se vypíšou i jejich jména. Zpravidla to bývají rodiče a nejbližší příbuzní, s nimiž jsou v kontaktu. Za vhodné chování se považují přátelské pusy, objetí a mazlení. Další kruh představuje širší rodinu a blízké přátele. Při jednání s nimi nesmějí být tolik důvěrné. Následující kruh je vyhrazen kamarádům, učitelkám a podobně. Další kruhy jsou podle stupně blízkosti určeny známým a pak cizím osobám. K jednotlivým jménům se doporučuje nalepit fotografii příslušné osoby, aby prezentace byla co nejkonkrétnější. Vhodné jsou i fotografie a obrázky popisovaného chování. Obrazová příloha podněcuje diskusi o pravidlech vhodného chování na různých úrovních vztahů.

Uvedli jsme si, že dospívající s Aspergerovým syndromem mívají vzhledem k vrstevníkům opožděný citový vývoj, emoční zralosti dosahují se značnou časovou prodlevou. Upřednostňují kamarádské vztahy na bázi společných zájmů a intelektuálních aktivit, nejeví zájem o sdílení pocitů, milostné vztahy a sexuální objevování. Jejich volba přátel rovněž nemusí odpovídat věku a kultuře, takže není divu, že se těmto mladým lidem ostatní posmívají, že jsou naivní, sexuálně zaostalí a že nezapadají mezi ostatní. Měli bychom mít na paměti, že se stávají snadnou obětí záměrně mylného poučování, navíc jim programy zaměřené na rozvoj mezilidských vztahů a informování o sexuálním životě nic neříkají, nezajímají je. Nacházejí se totiž na nižším stupínku sociálního vývoje, takovéto programy pro ně přicházejí příliš brzy, takže lze jedině doporučit, aby je absolvovali později

Pokud se rozvine zamilovanost, dospívající musí být veden především k tomu, aby vnímal signály druhé osoby a přiměřeně na ně reagoval. Stává se, že se zamiluje do někoho, kdo jeho milostné opojení neopětuje. Pro běžnou mládež je to samozřejmá součást dospívání, ovšem jedinci s Aspergerovým syndromem takové situace prožívají zcela odlišně. Obvykle s naprostou samozřejmostí předpokládají, že ten druhý je také má rád, zdvořilé signály, naznačující, že ze druhé strany není o vztah zájem, nevnímá, nevidí je. Jedinci s Aspergerovým syndromem dále velmi špatně rozpoznají, že hraný zájem o vztah není míněn upřímně, tudíž se mohou stát obětí sexuálního obtěžování, případně i zneužití. Osobně znám několik jedinců s Aspergerovým syndromem, kteří byli znásilněni. Jsou to dívky i chlapci. Dosud jsem se však nikdy nesetkal s útočníkem, který by měl Aspergerův syndrom

Vzhledem k pozdějšímu nástupu emocionální zralosti a pomalému osvojování sociálních dovedností se první milostné vztahy objevují mnohem později než u vrstevníků. V dospívání je pro ně milostný vztah neakceptovatelný, ani si jej nedokážou představit. Ovšem neplatí to vždy, protože nám dlouhodobé zkušenosti ukazují, že všichni jedinci s Aspergerovým syndromem nejsou sociálně izolovaní a nevyhýbají se sexuálním zážitkům. Do vztahu přesto vstupují spíše s jedincem, s nímž je spojuje společný zájem, a to i proto, že se poznají v nějakém zájmovém kroužku a podobně

Partnerovi lichotí nezdolná oddanost, oslovuje ho spolehlivost, upřímnost a věrnost. V praxi jsem si všiml, že manželé, kteří mají rozdílnou povahu i zájmy, se o druhého starají s velkou ochotou a nasazením, čímž mu kompenzují nedostatky v sociálním životě. Přesto si někteří muži s Aspergerovým syndromem hledají partnerku s velkými obtížemi, takže konkrétně ve Velké Británii není výjimečné, když vycestují do zahraničí, aby si našli partnerku, která díky kulturním rozdílům či finančnímu zázemí nebude tolik zasažena poměrně výstředním sociálním chováním svého potenciálního manžela (Gillberg a Gillberg, 1996).

Výzkumnou pozornost by si zasloužilo manželské a partnerské poradenství těchto jedinců. Z vlastní zkušenosti v klinické praxi vím, že vlastnosti jedince s Aspergerovým syndromem dokážou partnera notně mást a nezřídka přímo rozlítit. Dvěma hlavními zdroji neshod v manželství bývají tělesná a citová blízkost a upřednostňování záliby před vším. Například jeden muž si stěžoval, že manželka (žena s Aspergerovým syndromem) je vůči němu chladná a citově vzdálená. Měl pocit, že když ji objímá, stejně dobře by k sobě mohl přivinout „dřevěné prkno“. Partneři v takových situacích potřebují poradenství zaměřené na vysvětlení rozdílů v prožívání každého z nich, měl by být analyzován i výhled do budoucna. Někdo partnerský vztah připodobňuje k manželství lidí ze zcela odlišných kultur, protože vlastně neznají zvyklosti toho druhého, nejsou obeznámeni ani s jeho očekáváními a nevyřčenými předpoklady. Kdybychom jejich spolužití přirovnali k tanci, v podstatě si nezáměrně šlapou po nohách. Analogii s lidmi z odlišných kultur používám docela rád, protože tak páru snáz vysvětlím problémy, které prožívá jak jedinec s Aspergerovým syndromem, tak i jeho partner.

Dokončení kapitoly najdete v knize Tonyho Attwooda Aspergerův syndrom