Posedlost láskou. Znepokojivé příběhy o krajních podobách vztahu.

Když začne psát psychoterapeut beletrii, zprostředkovává čtenáři jednu z nejskrytějších částí lidské zkušenosti, mnohdy neuvěřitelnou a zároveň složitou, kterou se rozhodl někdo sdílet, protože už si s ní neví sám rady. Frank Tallis je nadmíru povolaný odborník, přední osobnost britské klinické psychologie v Institutu psychiatrie a neurovědy na londýnské King´s College (patří mezi nejlepší univerzity na světě). Kromě odborných článků je také autorem beletristických prací s tematikou psychologie a detektivních románů.

Hovory k sobě - povídky psychoterapeuta Irvina Yaloma

Posedlost láskou se skládá z dvanácti příběhů Tallisových pacientů a čtení o mezních podobách lásky je fascinující. To, co na začátku vypadá jako nevinné vzplanutí, se rozvine v tzv. Clérambaultův syndrom, kdy je žena nevyvratitelně přesvědčená o lásce, kterou k ní cítí muž, kterého viděla jednou v životě. Svého druhu mrazivé čtení, uvědomí-li si čtenář, že i jeho dělí od ztráty duševního zdraví jen tenká stěna reality. Začtěte se i vy.

Ukázka:

Daman Verma jí vytrhl zub. Nevyskytly se žádné komplikace a všechno proběhlo podle plánu. Když pominuly účinky celkové anestezie a Megan se probrala, cítila se jinak. „Uvědomovala jsem si, že kolem mě se pohybují lidé – ty dvě sestry… Byly slyšet zvuky, hlasy. Otevřela jsem oči a podívala jsem se vzhůru na světlo na stropě. Vzpomínám si, jak jsem si pomyslela: Musím ho vidět. Neměla jsem strach ani obavy. Nechtěla jsem vědět, jak dopadla ta operace. Nechtěla jsem nic jiného než ho vidět.“

Frank Tallis je spisovatel a klinický psycholog. Za své beletristické práce v roce 1999 obdržel Cenu spisovatelů od Arts Council of Great Britain, nevládní organizace pro podporu divadelních, vizuálních a literárních umění v Anglii a v roce 2000 vyhrál New London Writers' Award. Jeho historické detektivky byly přeloženy do 14 jazyků a chystá se televizní adaptace.

„Proč?“

„Prostě… jsem měla tuhle potřebu. Připadalo mi to – já nevím – nutné.“

„Chtěla jste mu něco říct?“

„Ne. Jenom jsem ho chtěla vidět.“

„Ano, ale proč?“ Naléhal jsem na ni, aby mi poskytla přesnější odpověď, ale buď nechtěla, nebo nemohla.

Zubaře zavolali a on za ní přišel do pooperační místnosti. Vzal Megan za ruku a nejspíš jí řekl pár slov na ujištění a uklidnění. Nepamatovala si to, protože ho moc neposlouchala. Byla plně zaujatá jeho obličejem, který jí připadal výjimečně krásný a podle jejího názoru ztělesňoval hlavní klady mužnosti – sílu, zdatnost, úspěch. V jeho očích objevila něco velmi neobvyklého, něco, co bylo tak nečekané, že málem zalapala po dechu: vzájemnost, opětování. Chtěl ji stejně, jako ona chtěla jeho. Bylo to jasné. Proč to neviděla dříve? Když se snažil vzdálit, sevřela mu ruku o něco pevněji. Zatvářil se rozpačitě. Pochopitelně, že byl v rozpacích. Nemohl své city dát najevo, ne tam, ne před sestrami. Copak jí mohl vyznat lásku v pooperační místnosti? Musel mít na paměti svou pověst, byl profesionál. Megan byla lehce pobavená jeho divadýlkem, neohrabanými pokusy zastírat pravdu. Uvolnila stisk svých prstů a s naprostou jistotou věděla, že láska, kterou k sobě navzájem cítí, je tak silná, tak naprosto zdrcující, že spolu stráví celý zbytek života a velmi pravděpodobně spolu i zemřou.

Posedlost láskou si můžete koupit na našem e-shopu