Vzdej se! Nabádá čtenáře Larry Richards

Kdybyste měli napsat top 10 svých nejlepších kamarádů, na jakou příčku byste napsali Ježíše? Takto se čtenářů ptá hned v samém začátku knihy Vzdej se! a žij podle Boží vůle a tvrdí, že vztah s Ježíšem je pro křesťana tou absolutně nejdůležitější věcí v životě. Vzdání se z titulu knihy ale není pro Larryho Richardse kapitulací, podrobením, protože odmítá vidět vztah Boha a člověka jako boj. Vzdání se je pro něj poznáním a vyslyšením Boží vůle, uznáním Božího plánu s člověkem, dobrovolné podvolení se Boží vůli, uvedení lidské i Boží vůle do vzájemného souladu. Teprve v tu chvíli se člověk stává opravdovým, autentickým křesťanem a může – a měl by! – usilovat o to, stát se svatým. To je podle něj skutečným vyslyšením Boží vůle, tak prý stvořil Bůh člověka k obrazu svému.

A co je ke svatosti potřeba? Není to příliš velký, příliš ambiciózní cíl? Není, říká Richards, je to jediný cíl a jediná životní cesta, které pro křesťana mají smysl. A svatosti dosáhnete tak, že se podřídíte Boží vůli a navážete s Bohem osobní vztah, budete s Ním pravidelně rozmlouvat v modlitbách a hlavně, budete milovat bližního svého. To, stejně jako to udělal Ježíš, vyzdvihuje Richards jako jedno z nejdůležitějších přikázání. Buďte svatí! Modlete se a milujte! To je cesta ke svatosti. Takhle prosté to je.

Larry Richards - Buď mužem! Jakým Bůh chtěl, abys byl. Návod, jak být zodpovědným, cílevědomým a silným mužem - a jak jím být v souladu s Bohem.

Larry Richards je znám tím, že nechodí dlouho okolo horké kaše a svá kázání doslova střílí po posluchačích, psaná forma je o něco méně prudká, ale upřímnost, ráznost a autenticita zůstává beze zbytku zachována. Bez dlouhých okolků jde přímo k věci, často s humorem (Modlil jste se včera? Ne? Tak to pro Vás mám zlou zprávu, přijdete do pekla!), své promluvy prokládá příklady ze svého života učitele a školního kaplana na střední škole nebo ze současné praxe kazatele. Jeho proslovy z kazatelny mohou nám v Čechách a na Moravě připadat poněkud drsné, bez obalu a někdy i velmi přísné. On by s námi jistě souhlasil, sám to o sobě rád říká. Larry Richards ale nehlásá Boha přísného a trestajícího, který čeká na lidské chyby, aby je mohl potrestat. Naopak, Richards se s touto představou zásadně neztotožňuje, Boha ukazuje jako bezvýhradně milujícího a jeho teze a způsob uvažování o Boží lásce mají mnohem blíže k myšlenkám současného papeže Františka než k pozici konzervativního kléru ve Spojených státech.  

Ukázka:

ODEVZDEJTE SE

A BUĎTE SVOBODNÍ!

„Každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni.“ (Jan 8,34–36)

Co se týče rozpoznávání Boží vůle, platí, že aby ji člověk byl schopen rozpoznat, musí být svobodný. Nesmíme být otroky ničeho – svých vášní, světa, ďábla…, zkrátka ničeho. Potřebujeme být svobodní. Ale jak dochází k tomu, že se staneme otroky?

Ježíš nám říká, že každý, kdo hřeší, je otrok. Vím, že je to přesný opak toho, co říká svět. Svět říká, že když chcete konat Boží vůli, znamená to, že se musíte podřizovat ohromnému množství pravidel, která od vás Bůh vyžaduje. A když podle těchto pravidel žijete, je z vás Boží otrok.

V jistém smyslu to také pravda je. Sám dokonce často kážu o tom, že je nutné se stát otrokem Ježíše Krista. Pavel se přímo tímto označením představoval: Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista (Tit 1,1; řecké slovo δούλος [dúlos] lze překládat jako „otrok“ i jako „služebník“; pozn. překl.). Když čteme životopisy svatých, vidíme, že mnozí z nich se stali otroky Ježíše a svaté Matky. Jenže to je otroctví lásky! Je to svobodné otroctví. Je to otroctví, které si vybíráme a po němž toužíme, protože milujeme všemohoucího Boha, který nás velmi miluje.

Po několik let během doby, kdy jsem byl kaplanem na chlapecké škole, jsem rovněž působil jako kaplan na Penn State Behrend College, na kterou v té době chodilo 3 000 studentů. Vzhledem k tomu, že jsem byl „typ sova“ (což do určité míry trvá až dosud), chodíval jsem do Behrend College v jednu hodinu po půlnoci v pátek nebo v sobotu. Všichni chlapci byli totiž v té době vzhůru a já se tam s nimi mohl setkávat. Když jsem tam přišel, hned se rozkřiklo: „Otec Larry je tady! Otec Larry je tady!“ a všichni za mnou chodili a pokládali mi nejrůznější otázky. Jsem velmi rád, když se lidé ptají, protože to svědčí o tom, že hledají Pravdu. A Bůh, který je Nejvyšší pravda, jim může zodpovědět každou otázku.

Boží láska k člověku a láska člověka k Bohu

Nevím, jaká jsou dnes pravidla, ale tenkrát na státní univerzitě, kde jsem sloužil jako kaplan, platilo pravidlo, že student nemohl mít na pokoji nikoho, kdo byl opačného pohlaví, déle než tři dny. Po třech dnech musel host do jiného pokoje. (To ovšem z hlediska morálky není právě vhodná praxe.)

Nacházejí se zde mladí dospělí, kteří začínají poznávat to, o čem si myslí, že je „svoboda“. Mohou si dělat všechno, co chtějí. Nejsou tam rodiče, kteří by na ně dohlíželi a vnucovali by jim pravidla. Mládež je daleko od svých rodin, daleko od všeho ostatního a myslí si: „Mohu si dělat, co chci!“ SVOBODA, že? Spousta těchto děcek také jde a dělá si, co se jim zamane.

Každý z nás má v srdci díru a my se neustále snažíme ji zaplnit. Myslíme si, že když se ji snažíme zaplnit tím či oním (doplňte), budeme šťastní. Ale všechno na tomto světě je jen dočasné.

Když pořádám středoškolské exercicie, začínám svůj zpovědní rozhovor slovy: „Chlapci, my se stále snažíme zaplnit svou prázdnotu. Je to, jako bychom v sobě všichni měli díru, a tu jsme získali, když jsme zdědili dědičný hřích. Dědičný hřích – když Adam a Eva byli s Bohem, byli šťastní a měli všechno, co chtěli, a mohli dělat, co chtěli. Byli s Bohem velice šťastní, a přesto zhřešili – PRÁSK! V jejich srdci vznikla díra a celou dobu se stále snažíme tuto prázdnotu zaplnit.“

Larry Richards je knězem v kostele Sv. Josefa v Erie, v Pennsylvánii, USA. Vystudoval katolickou Gannonovu univerzitu a v roce 1989 složil kněžský slib. Působí jako doprovázející duchovní a také jako kazatel či řečník na různých shromážděních. Založil nadaci The Reason for our Hope (Důvod k naději), která má za cíl šířit evangelium a vzdělávat v katolické teologii. V křesťanském rádiu a televizi EWTN má pravidelné pořady nad otázkami víry i dnešního života křesťanů. Za svůj velký hřích považuje problémy se zvládáním hněvu, absolvoval kvůli tomu i terapii.  

Svatá Matka Tereza říkávala, že lidé v Indii jsou tak strašně hladoví, že doopravdy chodí, sbírají psí výkaly a jedí je. My děláme vlastně totéž. Snažíme se vyplnit vnitřní prázdnotu odpadem. Ale odpad ji zaplní jen na chvíli, nakonec je ta díra v nás ještě větší.

Lidé v Americe i na celém světě jsou uvnitř prázdní. Snaží se tuto prázdnotu vyplnit všemožným smetím. To je může naplnit na sekundu, ale nenabídne jim to nic trvalého. Studentům jsem říkával: „Kdo jsem já, abych vám přikazoval, ať přestanete hřešit? Je mi jasné, že většina z vás by stejně neposlechla.“ Takže jsem byl sarkastický a říkal jsem: „Vy si tedy myslíte, že vám to zajistí pití? Jen do toho, pijte, až se z toho pozvracíte. Nebo si myslíte, že vás naplní sex? Tak jo, jděte do toho. Nebo peníze? Myslíte si, že znamenají moc? Ať si myslíte, že je to cokoli, jděte do toho! Nemohu vám v tom zabránit, a dokonce i Bůh vám to umožňuje, protože vám dal svobodnou vůli. Ale já vám zaručuji, že jednoho dne budete ležet v posteli. Možná budete sami, možná ne, ale budete pekelně prázdní. Až takový den nastane, chci, abyste si vzpomněli na toho pupkatého kněze z Erie v Pensylvánii a vybavili si jeho slova: ‚Říkal jsem vám to!‘ Nic, co budete mít v tomto životě, totiž nemůže zaplnit tu vnitřní prázdnotu. Nic. Možná ji zaplní na sekundu nebo minutu, na den, nebo dokonce na rok či roky, ale nakonec budete prázdní, za to vám ručím.

Je to, jako byste měli kbelík s děravým dnem. Můžete do něj nalít, co chcete, ale ono to proteče ven. Peníze – šup, a už jsou pryč. Rozkoše – šup, a už jsou pryč. Pití – šup, a už je pryč. Zkuste jej naplnit. Čímkoli chcete! Jděte do toho! Všechno jím proteče. Na chviličku můžete být šťastní, možná jeden den, možná několik dní či pár let. Ale jak jsem řekl, proteče to dírou ven a vy budete zase prázdní.

Odpuštění - nejnovější kniha známého kněze a vychovatele delikventní mládeže 

Jediná věc, která může zaplnit naši prázdnotu, je něco, co je věčné. Jediná věc, která je věčná, je Bůh a jeho láska. Když se tedy snažíte zaplnit prázdnotu jinými věcmi, zůstanete prázdní. Budete otroci. Ale když ji naplníte Boží láskou, budete mít pokoj a svobodu, protože se nebudete zaobírat sebou. Budete celí a naplnění. Teď se konečně můžete začít víc zabývat druhými. Teď můžete žít štědrostí. To je přesný opak toho, co nám říká svět, ale je to pravda. Všechno, co je v rozporu s Boží vůlí, v nás jenom zanechává prázdnotu a dále zvětšuje díru v našem nitru. Právě proto to musíte dělat, a je to cokoli, stále znovu a znovu a znovu. Nastane to, že se stanete otroky těchto věcí. Musíte je dělat zas a zas a zas. Ale Ježíš řekl: Poslyš, jsi otrok, ale já jsem přišel, abych tě osvobodil!

Slavíme Vánoce, protože se Ježíš Kristus stal jedním z nás. Proč? Aby zachránil svůj lid z jeho hříchů! V Matoušově evangeliu 1,21 čteme: Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; nebo on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. Vlastní důvod, proč se Bůh stal člověkem v osobě Ježíše Krista, spočíval v tom, aby nás vysvobodil z otroctví hříchu – navěky.

Takže si prosím opravte svou představu o tom, kdo je Bůh. Bůh není jako Joan Crawfordová v knize nebo filmu Drahá maminko. Vzpomínáte si na ten film? Jednou o Vánocích přišla do pokoje své dcery a řekla: „Drahoušku, jaký dárek bys chtěla nejvíc?“ A děvče odpovědělo: „Tento.“ Joan opáčila: „Ale ten se chystám dát pryč! Ten mít nemůžeš.“ Myslíme si, že Bůh se chová podobně. Myslíme si, že sedí v nebi a ptá se nás: „Co byste chtěli nejvíc? Chtěli byste mít sex? Ha! Ten mít nemůžete! Ať už je to cokoli, vy to zkrátka mít nemůžete.“

My si skutečně myslíme, že takhle se Bůh chová. Domníváme se, že nemá na věčnosti nic lepšího na práci než nám znepříjemňovat život. A tak si vytvoříme celou teologii vysvětlující, proč je nám tak mizerně, která zní zhruba takto: „Je mi mizerně, protože Bůh chce, aby mi bylo mizerně. Musím trpět.“ OK, když chcete, tak se tím bavte.

Pravda je, že Bůh přišel, aby nás osvobodil. Chcete vy a já žít ve svobodě, nebo chcete žít v otroctví? Z definice by měl mít křesťan v sobě stále mír čili pokoj. Pokoj by měl být normální stav. Když se Ježíš setkal po svém vzkříšení z mrtvých s apoštoly, říkal opakovaně: Pokoj vám! (Jan 20,26)

Jan Houkal - Mé všechno volá k Bohu

Z definice by tedy křesťané měli mít v srdci pokoj. Pokud nemáte pokoj, je to obvykle kvůli jedné nebo dvěma věcem. První je, že jste ve hříchu. K tomu, abyste měli v srdci pokoj, potřebujete činit pokání z hříchů. Proto bych vás rád povzbudil ke každodennímu zpytování svědomí. Církev učí, že každý by měl denně před usnutím zpytovat svědomí. Pokud nás Bůh usvědčí z nějakého hříchu v našem životě, potřebujeme z něj činit okamžitě pokání a poté žádat o odpuštění, a pokud je to závažný hřích, jít co nejdříve ke zpovědi.

Pokud ani poté, co jste činili pokání a šli ke zpovědi, v sobě nemáte pokoj, začněte zkoumat, zda konáte Boží vůli. Pokud nekonáte Boží vůli, nedosáhnete pokoje. Takže zbývající část této knihy bude o tom, jak zjistit, co máte dělat, abyste konali Boží vůli.

*****

Z anglického originálu Surrender! The Life Changing Power of Doing God’s Will do češtiny přeložila Monika Kittová.

Knihu Vzdej se! A žij podle Boží vůle můžete zakoupit na našem e-shopu.