Máme palác, nebo chýši?

Dům může být velký, nebo malý. Dokud jsou domy v bezprostředním okolí srovnatelně malé, uspokojuje veškeré společenské nároky kladené na bydlení. Pokud ale vedle tohoto domku vyroste palác, domek se rázem promění v chýši. Pokud se ale chceme rovnat sousedovi s palácem, pouštíme se do závodů, ve kterých s těmi opravdu zazobanými nemůžeme udržet krok. Opičením se po bohatších se pouštíme na nebezpečně šikmou plochu.

Zámožní Američané už si dnes paláce celkem běžně pořizují. Dobrá, paláce orientální rozlohy a majestátu to stále ještě nejsou, ale cosi, co se jim blíží, ano. Hitem uplynulých let, jak poznamenává ekonom Robert Frank, jsou vlastní taneční sály. Bohatí Američané už zkrátka nechtějí dceřinu svatbu slavit někde v hotelu, byť luxusním, – ne, tančírna musí být u nich doma! A i proto stavějí domy větší a větší, honosné vily, haciendy, paláce. Jak jinak si totiž vysvětlit, počítá Frank, že střední hodnota rozlohy nového domu postaveného ve Spojených státech roku 2007 činila zhruba 214 metrů čtverečních, tedy o téměř padesát procent víc než v roce 1980? Společenská norma toho, co je v USA považováno za standardní bydlení, vzrostla ruku v ruce s tím. Střední hodnota reálné mzdy v USA přitom ve stejném období klesla, takže zjevně nejde o důsledek bohatnutí střední vrstvy. Ostatně průměrná suma, za kterou je dnes v Americe vystrojena svatba, stoupla během daného období takřka trojnásobně.

Placená zóna

LUKÁŠ KOVANDA

Hlavní ekonom společnosti Cyrrus.