BATOLECÍ NE!

Zvládnutí vývojového úkolu, kterým je „odpoutání se“, je hodně určeno mírou bezpečí, které dítě cítí, když se od matky střídavě vzdaluje a přibližuje. Jsou to situace, kdy dítě přiběhne k matce pro objetí a vzápětí se od ní vzdálí a zkoumá okolní svět. Tím si v podstatě ověřuje, nakolik se může zapojit do vnějšího světa a současně být milováno. 

Kam až nás rodiče pustí 

V tomto období se učíme říkat „ne“, čímž si vymezujeme vlastní hranice a dáváme tak najevo naši oddělenost i samostatnost. Díky tomu získáváme pocit kontroly nad sebou i svým okolím. Zároveň nám vyslovení „ne“ od našeho okolí dává hranice z druhé strany. Poznáváme tak limity a omezení i představu o tom, co se od nás očekává. Osvojujeme si principy spravedlivého řádu. Slůvko „ne“ (naše i těch druhých) nám pomáhá osahat si naši samostatnost – experimentovat se závislostí na jedné straně a samostatností na straně druhé, s poslušností i vzdorovitostí. Pro rodiče může být toto období vyčerpávající, ale pro dítě a jeho zdravý vývoj je nezbytné. Dítě potřebuje být pochváleno, když něco udělá (samo se nají nebo obleče), a stejně tak potřebuje být pochopeno, když se rozhodne to neudělat. Potřebuje cítit a vědět, že jeho „ne“ je přijatelné a nebude za ně potrestáno. A zároveň potřebuje od rodičů cítit podporu a bezpečí, když mu říkají „ne“ v zájmu jeho bezpečí.