Online archiv

Autor: Romana Suchá

Puberta: Co se pokazilo?

Romana Suchá, 12/20
V období puberty pomalu přecházíme do dospělosti a hledáme svoje místo ve světě. Na jedné straně máme tendenci podstupovat emoční rizika, na straně druhé můžeme zažívat velký vnitřní zmatek, nejistotu i sociální izolaci. Velkou část vývojových úkolů máme již za sebou a budeme na nich ve svém dalším životě stavět. Proto se také všechno, co se nám nepodařilo do té doby splnit, stává zdrojem problémů, na které můžeme později narážet.

Buďte strůjci svého života

Romana Suchá, 11/2020
Vývojové úkoly mladšího školního věku jsou více spojeny s oblastí sociální než psychickou. V tomto věku rozvíjíme vztahy mimo rodinu, učíme se začlenit do skupiny. Snažíme se zapadnout, být stejní jako ostatní. Naši nejlepší přátelé se často střídají, stejně tak jako naše postavení ve skupině – jednou můžeme patřit do party oblíbenců, být v centru zájmu, a jindy se můžeme dostat na samotný okraj.

BATOLECÍ NE!

Romana Suchá, 9/2020
Pro batolecí věk je velmi důležité emoční a tělesné odpoutání matky nebo jiné pečující osoby. Je to období, kdy už jsme pohybliví, objevujeme svět a začínáme mluvit. A také už můžeme něco odmítnout a zkoušíme vzdorovat. A právě proto je batolecí věk nazýván obdobím vzdoru či první pubertou. Tady začíná naše cesta k nezávislosti a autonomii, na které si utváříme pocit vlastního já.

Nikdy jsme tě nechtěli

Romana Suchá, 7-8/2020
Vývojovým úkolem kojeneckého věku je navázání pevného a hlubokého pouta s matkou nebo jinou pečující osobou. Narození dítěte však automaticky neznamená jeho bezvýhradné přijetí rodiči. To záleží na mnoha faktorech – zda jsou rodiče spjati láskou a zda dítě oba chtějí, zda byl vhodný čas pro jeho narození, zda dítě odpovídá jejich očekávání a podobně. Vliv rodičů na dítě (především vliv matky) do značné míry působí po celý jeho život.

Obejměte své vnitřní dítě

Romana Suchá, 06_2020
Oblast mezilidských vztahů (zejména těch partnerských) je velkou příležitostí k růstu a vlastnímu sebepoznání, díky kterému můžeme směřovat k tomu nejlepšímu v nás samotných. Často je to velmi náročný proces. Naše vztahy totiž nepojednávají jen o obrovském naplnění a radosti, ale také o bolesti, úzkosti, strachu a nejistotě.

Život ve lži

Romana Suchá, 3/2019
V ruské literatuře se jim říkalo „zbytečný člověk“. Někdo, kdo promrhá svůj talent, k ničemu se nehodí, zleniví, je neúspěšný, v životě pasivní, má dojem, že k ničemu není. Jenže zatímco v ruské literatuře je to obvykle šlechtic, který si poflakování životem může dovolit, Jakub je z obyčejné české rodiny. A životní „zbytečnost“ ho přivedla až do psychiatrické léčebny v Kroměříži. Transakční analýza a psychodrama mu pomohly nasměrovat ho správným směrem. Další boj je ale už na něm.

Jak mě může mít někdo rád? Terapeutická technika sochání.

Romana Suchá, 4/2016
Honza je studentem čtvrtého ročníku gymnázia. Dlouhodobě cítil prázdnotu a osamocení, nic ho nebavilo, v ničem neviděl smysl a před měsícem se pokusil o sebevraždu.

Mami, nech mě žít!

Romana Suchá, 9/2015
Když se vám doma zabydlí matka víc, než je zdrávo...

Jak ho zabít, aby zůstal naživu?

Romana Suchá, 6/2015
Manželská krize, psychické zranění, ztráta sebeúcty a léčba prostřednictvím satirovské transformační systemické terapie - tak můžeme stručně shrnout příběh naší pacientky Věry, která psychicky nezvládla odhalení manželovy nevěry a vzájemné odcizení se. Seznamte se se specifiky terapie, která jí pomohla.