Mužský element je ve školce hodně znát

Na úvod našeho společného povídání jsem se zajímala o to, jak vypadá mateřská škola, kde působí. „Jedná se o šestitřídní školku, která se nachází na okraji Plzně. Pracuji zde pátým rokem. Školka se zaměřuje na pozitivní klima ve třídě a věnuje pozornost přístupu k dětem i rodičům,“ popisuje pedagog. „V současné době k nám dochází necelých 150 dětí,“ dodává. „V každé třídě máme přibližně 25 tříd.“

Jak vypadají třídy v 55. mateřské škole v Plzni? „Snažíme se o heterogenní uspořádání, ačkoli dvě kolegyně, které několik let pracují spolu, preferují třídu homogenní. Musíme pochopitelně vycházet z toho, jaké děti se k nám přihlásí a dostanou. Před několika lety jsem měl dostat novou třídu a přál jsem si heterogenní uspořádání, ale přihlásilo se k nám 40 tříletých dětí. Takže nebylo co vymýšlet, dostal jsem homogenní třídu a bylo hotovo,“ usmívá se Ondřej Koželuh.

Podle věku, nebo smíšeně?

Pedagoga jsem se ptala, zda rodiče dětí stojí spíše o heterogenní, nebo o homogenní uspořádání. „Podle toho, co jsem zjistil z hovoru s několika rodiči, jsem dospěl k tomu, že stojí spíše o heterogenní třídy, protože vidí, že malé děti toho od velkých hodně dostanou. Velcí si při tomto uspořádání budují kompetence jistého pečování.“ A proč někteří pedagogové stojí spíše o homogenní třídy? „Pravděpodobně se bojí, že by nezvládli sestavit vzdělávací nabídku, která by vyhovovala všem dětem, mají prostě obavy, že by to pro ně bylo moc náročné,“ domnívá se učitel.

Jakou výhodu vnímá Ondřej Koželuh ve věkově smíšených třídách? „Třeba když v září nastoupí do homogenní třídy samé tříleté děti, pláčou tam všechny, zatímco v heterogenní třídě jich bude plakat jen třetina, ostatní děti budou starší. Pokud je homogenní třída předškoláků, musíme řešit 25 omluvných listů. Ve smíšené třídě se tato zátěž rozdělí a děti si vzájemně moc pěkně pomáhají, hodně se od sebe naučí. Třeba když se v šatně ti malincí oblékají, vidí ty velké, jak to dělají, a mohou ledacos odkoukat, a velcí jim mohou pomoci.“ Právě to je ale pro některé rodiče starších dětí protiargumentem. Jejich dítě přece nebude nikomu posluhovat! „Pokud to učitel tak zařídí, tak ano, je to tak. My ale neposluhujeme, spíše pomáháme. Navíc nemohu vzít velkého a nacpat ho malému, aby se o něj staral jako chůva. Tak to nefunguje,“ zdůrazňuje učitel.

Od rána do odpoledne

Jak vypadá den v 55. plzeňské školce? „O půl sedmé mi začíná ranní služba. Když se začnou scházet děti, mám pro ně u stolečků nachystané úkoly, od grafomotoriky po pracovní činnosti. Je to na dobrovolné bázi, ale děti jsou zvídavé a úkoly je zajímají. Děti se scházejí do osmi hodin a pak následuje volná hra. Po půl až tři čtvrtě hodině následuje průběžná svačina, potom uklízíme a od čtvrt na deset máme řízenou činnost. V deset jdeme ven a po dvou hodinách jdeme na oběd. Děti pak odpočívají, čte se pohádka, a ve dvě je svačinka a pak si děti hrají. I odpoledne jsme pokud možno co nejvíce venku,“ popisuje učitel. „Školka zavírá o půl páté, čili po desetihodinovém provozu.“

Nabízí mateřská škola nějaké speciální aktivity, programy, kroužky…? „Kroužky jsme měli a neosvědčily se nám, ničilo to denní řád. Raději se snažíme, abychom v týmu měli kvalitní lidi, kteří jsou schopni dětem zajistit komplexní škálu vzdělávací nabídky. Zájmové činnosti necháváme na rodičích,“ říká Ondřej Koželuh. „Přijde mi zbytečné dětem stále organizovat čas. Hodně času věnujeme volné hře a jsme co nejvíce venku, aby děti pořád něco dělaly. Kousek od naší školky je Borský park. Chodíme tam z naší školky i ze dvou dalších v okolí, a stane se, že se tam vůbec nepotkáme, a to ho projdeme celý,“ usmívá se. „Je tam kopcovitý terén, kde jsou stromy, takže nabízí dětem opravdu báječné vyžití. Když je hezky, býváme i celý den venku. Máme i obrovskou zahradu.“

55. plzeňská školka za času karantény

Jak ve školce zvládli proběhlou epidemiologickou krizi? Měli otevřeno? „Plzeň nechala zavřít hned na začátku všechny školky. S paní ředitelkou a ještě s jednou kolegyní jsme dali dohromady strategii, která k nám pak přišla i oficiálně a týkala se toho, že bychom měli otevřeno pro děti zdravotníků a příslušníků záchranných složek. Za několik dní jsme tedy otevřeli jednu třídu, kam na začátku chodilo poměrně málo dětí. Když tato situace končila, měli jsme jich tam asi 15. Ve třídě jsme se střídali a měli jsme domluveno, že se zapojí i vychovatelky ze školních družin. Byli jsme připraveni i na to, že kdyby přišlo něco podobného, jako se odehrávalo v Itálii, měli bychom otevřeno 24 hodin denně a po sedm dní v týdnu, aby tito rodiče mohli co nejvíce působit na svých místech. Šetřili jsme síly a každý z nás si tam během měsíce odsloužil týden. Ohromný kus práce odvedly paní ředitelka se zástupkyní, které musely dát dohromady papíry a vše zajistit, aby to šlo co nejlépe.“

Ondřej Koželuh vzpomíná, že bylo velmi zvláštní mít ve třídě děti od tří do deseti let. „Bylo to pro ty velké už dlouhé, protože tam byly pořád a hodně hodin. A školkové prostředí pro ně není uzpůsobené. Děti od tří do šesti let zvládaly pobyt ve školce naprosto v pořádku.“

Učitelem ve školce

Proč se Mgr. Ondřej Koželuh rozhodl pro práci učitele ve školce? Tohle povolání veřejnost vnímá jako typicky ženské… „Moje sestra je o necelých deset let mladší než já, takže jsem ji často ‚nafasoval‘,“ směje se. „Potom jsem vedl dětskou gymnastiku, děti od tří do šesti let a děvčata na prvním stupni. Práce s dětmi se mi zalíbila a říkal jsem si, že by to mohlo být něco pro mě, protože na mě děti dobře reagovaly. Dřív jsem moc netušil, čím to je, ale teď si říkám, že učitelem se člověk nestane, ale narodí. Když jsem nastoupil do školky, uvědomil jsem si, že je potřeba zvyšovat kvalitu českého předškolního školství. Už jenom proto, že průměrný věk pedagogů mateřských škol je poměrně vysoký a je potřeba natáhnout tam nějaké mladé lidi. Vím, že jsem jeden z mnoha, a že sám změním jen minimum, ale když svou práci budu dělat dobře, na mnohé to může pozitivně zapůsobit, a v dětech může pozitivní dojem přetrvat po celý život. Soustředím se především na hodnoty, na sounáležitost mezi lidmi, kamarádství a empatii.“

Co by Ondřej Koželuh rád vzkázal kolegům z oboru? „Pokud nějaké muže zajímá práce učitele v mateřské škole, ať do toho určitě jdou. Je to zajímavá zkušenost s jednou z nejzáslužnějších prací, které existují. A pokud už v oboru jsou, ať vydrží. Ať mají hodně trpělivosti a ať si nic nedělají z ženských kolektivů, které mohou být ubíjející, zejména jde-li o 20 a více lidí,“ směje se. „Mužský element je ve školce hodně znát.“

Mgr. Marie Těthalová