Portál není kus šutru nad dveřmi

Pracujete v Portálu, nebo v Portále? Je název nakladatelství přiléhavý?

To byla jedna z prvních věcí, kterou jsem v redakci sjednotil – jsou možné obě varianty, já se ale přiklonil k té „v Portále“, tedy jakoby podle „měkčího“ skloňování. Dává se tím najevo, že Portál není kus šutru nad dveřmi, ale právě společenství živých lidí.

Portálu je třicet, to už je docela mužný věk. V jaké náladě se oslavenec momentálně nachází?

Ještě na jaře jsme měli spoustu důvodů pracovat s konceptem zralého mladého věku, s výhledem nejméně ještě jednou tolik. Pak přišla koronakrize, která nakladatelským prostředím silně otřásla. Optimismus a elán jsme tím neztratili, ale oslavy nám to samozřejmě trochu zkomplikovalo. Nicméně platí, že v takovém věku by se člověk i nakladatelství měli prostě oklepat a jít zas svižně dál. A to platí i pro Portál.

Nakladatelství prochází rekonstrukcí. Demolice starého skladu vás soudě dle Facebooku inspiruje k četným filozofickým úvahám…

Nemám sice k těm bouraným budovám takový emoční vztah jako kolegové, ale demolice čehokoli zkrátka vzbuzuje meditativní otázky typu memento mori. Na druhou stranu, dobře to ilustruje naše rozpoložení – staré nahrazujeme novým, protože nás zajímá budoucnost a naše fungování v ní.

Portál slaví narozeniny se sloganem Už třicet let jsme na hlavu. Co si pod tím máme představit?

Všechno, co vás napadne. Třicet let vydáváme knihy o hlavě, tj. mysli, duši, duchu, vzdělání, výchově… Abychom to dokázali, sami musíme být trochu na hlavu, což ostatně bližší seznámení s Portálem dokládá. Musíme být tvrdohlaví, ale zároveň nemůžeme mít hlavu moc v oblacích, abychom neslítli, i když musí být natolik vysoko, abychom toho neměli brzy po krk. A musíme jít do věcí po hlavě, jinak nebudou. To všechno se pod tím heslem skrývá.

Na počátku Portálu stál malý zázrak, kdy mu z nebe spadl pozemek v Kobylisích. Jak to tenkrát bylo?

To jsou takové ty zázraky konce komunismu, kdy majitel zplundrovaného statku daroval jeho areál salesiánům. Je to zkrátka příznak doby, která ještě myslela velkoryse a s nadějí na nová velká díla, která mohou povstat. Je skvělé, že se to v tomto případě fakt povedlo, že to neskončilo nějakým devadesátkovým tunelem a krachem.

Portál je jedno z mála nakladatelství, jehož součástí je i kaple. Většina čtenářů nejspíš netuší, že jde o salesiánské nakladatelství. Je to dobře?

Podobně jako kaple u nás v budově je taková multifunkční, a stejně dobře se tam dá udělat malý seminář nebo si tam jen sníst oběd s výhledem na Prahu, je i křesťanská identita Portálu primárně neokázalá. Je to pro nás spíše implicitní etický a hodnotový maják než manuál, jak vydávat knihy. Věříme, že křesťanské a obecně humanistické hodnoty, na kterých stojíme, se dostávají do našich knih i do způsobu, jak fungujeme v nakladatelském a knihkupeckém prostředí. Čtenář musí dostat primárně dobrou knihu, až pak si má uvědomit, že je to možná proto, že vychází z tohoto prostředí.

Jak se za těch třicet let proměňovala ediční politika Portálu a kam směřuje dnes?

Ediční politika se snad moc nezměnila, jiná věc je, že se mění zájem o určitý typ knih a tlak trhu je v tom nemilosrdný. Bohužel proto musíme omezovat vysloveně pedagogické knihy, velký zájem není ani o klasické vysokoškolské studijní knihy. Posilujeme dětskou literaturu, hledáme cestu v oblasti populárně-naučných knih, experimentujeme s komiksy. Držíme se psychologie a psychoterapie, velmi dobrou zkušenost máme s knihami klasiků oborů, které v Portále vydáváme.

Portál generuje nečekané bestselleristy, jako je kněz Heryán či řeholnice Pintířová. Na jaké další trháky se můžeme těšit?

Ano, to jsou shodou okolností explicitně katoličtí duchovní autoři. I v této oblasti se snažíme hledat originální cestu, která bude autenticky křesťanská, a zároveň otevřená širší vnímavé veřejnosti. V tom máme šanci zaujmout a jistě se nějací zajímaví autoři objeví. 

A co vaše tvorba? V těchto dnech vychází vaše kniha rozhovorů s historikem a teologem Tomášem Petráčkem. Co chystáte dalšího?

Rozhovor s profesorem Petráčkem jsem samozřejmě původně chtěl pro Portál, ale pak jsem dospěl k tomu, že nemá smysl míchat věci, které k sobě úplně nepatří. On je vysloveně historik a teolog, historické knihy v Portále nikdy neměly tradici ani oporu, bylo by to matoucí a nesmyslné a v důsledku toho by to knize spíš asi ublížilo. Proto vyjde ve Vyšehradu, kam svým zaměřením patří. Takto je podle mě třeba o knihách nakladatelsky uvažovat, i dobrá kniha se může v nevhodném nakladatelství ztratit a zapadnout. Sám nic nového nechystám, vedle Portálu se ve volném čase věnuji teologické revue Salve, která mě zaměstnává víc než dost. Připravuji tam ostatně monotematické číslo o vztahu psychologa C. G. Junga s dominikánským teologem Victorem Whitem, to bude dost zajímavé. 

Albatrosu se říká Albáč, Lidovému nakladatelství, proslulému bujarými mejdany redaktorů, se přezdívalo Lihové nakladatelství či Špiritusverlag, nakladatelství Naše vojsko si za socialismu vysloužilo přízvisko Jejich vojsko. Má Portál v branži také nějakou přezdívku?

Vidíte, to mě nenapadlo! Asi nemá… Je na čase tímto způsobem pouvažovat. Ale když to nevzešlo zezdola, nějaká řízená invence to stejně nevytrhne. 

Kde mohou v nejbližší době čtenáři spatřit portálníky na vlastní oči?

Na podzim, pokud se nic nestane, začne odkládaná smršť knižních veletrhů: budeme v Plzni, v Havlíčkově Brodě, Bratislavě. Mimo to se 3. 10. uskuteční v rámci našich oslav portálovský Večer jsme na hlavu se zajímavými řečníky, který bude otevřen i pro veřejnost, takže kdo by chtěl, může tam vidět nejen Portál, ale i naše autory. Více na www.uz30letjsmenahlavu.

Jste ctitelem povídek Šimka a Grossmanna. Rezonuje ve vás v současné době nějaký příměr z jejich díla? 

Ano, jejich povídky považuju za zcela vynikající a baví mě s lidmi, kteří je znají, mluvit v narážkách a citacích z nich. V souvislosti s koronavirovou pandemií bych snad připomněl: „Snad jsem své tělo ošidil o vitaminy či snad mi v krámku podala pekařka housku umolousanou rukou, jisté je, že jednoho dne jsem se probudil ne zcela ve své kůži. Pravda, 42,6 není žádná teplota, zvláště pro člověka, který má rád léto, ale fakt, že mi chvílemi netlouklo srdce, mě nutil k přemýšlení.“