Matěj maluje mapy

Byl Matěj plánované dítě?

Ne. Dokonce jsem v té době ani žádné dle lékařů mít neměla.

Rodičovství nicméně zvítězilo. S manželem jste měli v úmyslu na syna mluvit odmalička anglicky, dát ho do francouzské školky, na sportovní kroužky. Po jeho narození ale přišel šok… 

Matěj od narození jen křičel, nespal, nereagoval, jak zdravé dítě má. Především ale nerozuměl, takže mluvit na něj jakýmkoli jazykem nemělo smysl, protože nereagoval ani na své jméno.

Vztek, křik, válení se po zemi, tlučení hlavou do zdi. Při lékařském vyšetření museli Matěje připoutat. Jeho běsnění v klecovém lůžku vám připomnělo rozzuřeného šimpanze. Co touto agresí Matěj světu sděloval?

To asi nikdy nezjistíme. Myslím, že nespokojenost s tím, co se kolem něj děje. Tyto děti jsou velmi vnímavé a kolem nás se neděly hezké příběhy. Asi se mu ani nelíbilo, že ho taháme po různých vyšetřeních, když vlastně nemocný nijak nebyl. Byl jen jiný a svět chtěl vidět jinýma očima, jen nám to nedokázal říct, a tak křičel.

Matějovi diagnostikovali autismus. Co je podstatou této nemoci? Je to „porucha komunikace se světem“, jak píšete?

Ano, pro nás je to porucha komunikace, protože Maty se světem mluví jinak, i nám dlouho trvalo, než jsme porozuměli. Když se mu ale naučíte naslouchat, zjistíte, že vám často dá víc než jiné, zdravé děti. Musíte hledat v jeho větách podstatu, musíte se snažit pokládat mu otázky, aby je chápal. Ale to vše se děje nyní. Když byl malý, nekomunikoval s námi vůbec. Museli jsme se to učit, my i on. Jeho inteligence je nesmírná, ale jeho sociální dovednosti jsou stále na úrovni malého dítěte, které se naučilo slušnému chování. Ale zdůrazňuji, že mluvím jen o našem synovi.