Nadané dítě rozhodně nemá všechno zadarmo

U jak starého dítěte může psycholog odhalit nadprůměrné rozumové schopnosti? Můžeme se s takovýmto dítětem setkat již v mateřské škole?

Existují výzkumy potvrzující, že se některé z rozumových schopností dítěte dají zjistit již v prenatální fázi vývoje. A pochopitelně seto zkoumá po narození dítěte. Již kolem jednoho roku života lze využít diagnostické metody, které měří schopnosti dítěte. Ostatně na pravidelných prohlídkách u pediatra se sleduje nejen fyzický vývoj dítěte, ale i vývoj mentální. Lékař se ptá, co dítě zvládá, na jaké podněty reaguje. Dítě, u kterého se později zjistí nadprůměrné rozumové schopnosti, bývá často i v hodně raném věku vývojově napřed, dříve se otáčí, dříve se snaží posadit, dříve mluví, vnímá, co se děje v okolí, a klade různé otázky. Můžeme se setkat s tím, že již v jednom roce skládá komplexní věty, s čímž se běžně setkáváme u dětí až ve dvou či dvou a půl letech.

Nadprůměrné nadání se dá zjišťovat již před vstupem do mateřské školy a v Centru nadání, kde působím, měříme rozumové schopnosti u dětí od dvou a půl roku. Používáme standardizované psychologické testy.

O jaký test se jedná?

Je to klasický test inteligence, v podstatě mentální zkoušky. Rozdíl mezi pozorováním či jinými neformálními metodami a testem,který používáme, spočívá ve věkových normách pro danou populaci. A my jsme pak schopni na základě testových úkolů vidět, jak je u dítěte běžné či normální, že některé úkoly zvládá třeba ve dvou nebo dvou a půl letech a v dalších věkových meznících. Podle toho se pak posuzuje, o kolik je dítě mentálně napřed. Měříme tak mentální věk dítěte, které je rozumově výše než jeho vrstevníci.

Měla byste nějaký příklad nadaného předškoláka?

Na rozumovém nadání je složitá skutečnost, že nejde o univerzální záležitost. Neexistuje jednoduchý vzorec, podle něhož nadání rozpoznáte, protože existuje celá řada druhů nadání. A i osobnostně bývají děti velmi různorodé. Setkáte se třeba s výrazným introvertem, který se bojí kontaktu s vrstevníky a raději si někam zaleze a dělá si tam něco svého, přemýšlí si o vlastních tématech, až po velmi extravertní děti, které bývají i hyperaktivní, nesnášenlivé, osobnostně výrazné. Stále se na něco ptají a vyžadují pozornost. A mezi těmito dvěma extrémy je celá škála možností osobnostní výbavy.