Třicetiletý panic a všudypřítomné harašení

Takže jak je to se sexuálním násilím? Je opravdu všudypřítomné?

Ludmila Trapková: Ono to tak vypadá, ale ona je, vždy byla a vždy také bude všudypřítomná sexualita jako taková. Ve výpovědích žen se jen nově a s velkou intenzitou otevírá a přichází do vědomí společnosti jeden z jejích doposud málo reflektovaných aspektů: sexualita se může zvrhnout ve zneužívání sebe navzájem, a pozor, především dětí.

Vladislav Chvála: Argument, že je to tak přece od přírody dáno, že ženy jsou atraktivní a svádí svým vzhledem a chováním nás muže, a my na to jen reagujeme, už nemůže obstát. Samozřejmě, ženy potřebují získat pro naplnění své generativní funkce stálého partnera, který se stane spolurodičem a zvýší tak šanci společných potomků na přežití. Celý tenhle složitý proces je zajištěn nejen tím, že žena je pro to dobře vybavena svými sexuálními znaky a chováním, ale právě i tím, že muž na ně nutkavě reaguje. Kdyby nebylo žádné kultury, žádných pravidel, ženy by byly neustále znásilňovány nebo sexuálně obtěžovány, tak jak to vidíme v každé válce. Po mnoho generací byly ženy pokládány za celoživotně nedospělé a jejich ochranu zajišťovala přísná pravidla, včetně pravidel pro oblékání a omezování svobodného pohybu žen. Jsou kultury, které to vyžadují dodnes, a burka (zneviditelnění ženy na ulici) je toho jen jednou ilustrací.

Mohu samozřejmě čerpat jen z omezené zkušenosti žen ve svém okolí, ale spíše než stížnosti na sexuální obtěžování slýchám stížnosti na pasivitu mužů, jejich neschopnost převzít iniciativu, vyjádřit se. Několikrát jsem slyšel, jak příjemné by bylo slyšet klidně na ulici a od neznámého člověka něco ve stylu „slečno, sluší vám to“ (samozřejmě ne oplzle). Je vůbec v lidských silách dopracovat se k nějakému manuálu, který by zajistil, aby namlouvání nikoho nezranilo?

Ludmila Trapková: Sexualita je spontánní funkce a jen v páru má smysl. Sexualita patří do vztahu. Vše ostatní můžeme zařadit na úroveň osobní hygieny nebo cvičení v posilovně. Na taková „tělesná cvičení“ existuje mnoho kurzů a manuálů, kvalitních i méně kvalitních. Ta slečna na ulici možná docela dobře rozpozná, jestli taková poznámka „slečno, sluší vám to“ obsahuje obdiv, úctu či milý flirt, zvědavost a touhu seznámit se, anebo míří „jen na to jedno“, a jí se hnusí stát se předmětem k použití. Je to naléhavý výchovný úkol, vést děti k takovému pochopení při hledání vlastní sexuální identity. A také k pochopení, že existuje rozdíl mezi mužskou a ženskou sexualitou.

Vladislav Chvála: Zodpovědnost za následky sexuálního chování nesly vždy ženy. Naše euroamerická civilizace se vydala směrem ke svobodě jedince. Ženy získaly velkou svobodu a kompetence ve všech oblastech veřejného života. Jsou vychovávány stejně jako muži, mají stejnou důstojnost. Věřím, že nemůžou snášet ponižující chování ze strany mužů jen proto, že jejich podíl na generativní funkci člověka se biologicky nijak nezměnil. Znovu to budou ony, kdo otěhotní a porodí dítě. A znovu to jsou matky, koho dítě ke svému životu nezbytně potřebuje. Jenže s masivním rozšířením antikoncepce se generativní funkce sexuálního chování stala okrajovou a převažuje sex jako zábava. Přesto není možné, aby každé setkání muže s ženou bylo pokládáno za sexuální příležitost a abychom se podle toho chovali nezdrženlivě.

Kdo jsou muži, kteří sexuálně obtěžují?

Ludmila Trapková: Všichni ti, kteří se uchylují k sexuálnímu obtěžování, sexuálnímu zneužívání, nebo dokonce k sexuální agresi (nemám na mysli přirozenou a životodárnou agresivní mužnou sílu), neumí nebo se jim nedaří vytvářet silný dlouhodobý vztah. Ono jde vlastně o schopnost založit a pěstovat trvalý spokojený (úmyslně neříkám šťastný) vztah, ve kterém se daří dětem. Podobně jako je dítě v děloze fyzicky živené placentou matky, po narození dostává totéž dítě „emoční výživu“ ze spokojené a milostné emoční atmosféry ve vztahu mezi rodiči.

Čtěte dále: Souvisí migréna s povahou?, Honzák: Psychopat v roli kladného hrdiny, Jak učitelé přicházejí o iluze, Narcis v roli rodiče: Když jen lásky nestačí

Má na chování mužů vliv i rozšíření pornografie?

Vladislav Chvála: Ano, o tom, co si muži pod pojmem sexuální chování představují, se denně miliony lidí přesvědčují na pornografických stránkách světové sítě. Tam nic o vztahu nenajdete. Zato se zde i zcela nezkušenému adolescentovi, nebo dokonce dětem, předvádějí ty nejdivočejší scénáře sexuálního chování včetně násilí a incestu a vydávají se za normu. Někteří sexuologové si libovali, že to snižuje sexuální násilí ve veřejném prostoru, ale lze o tom mít vážné pochybnosti. Mohlo by se totiž zdát, že sexualita je natolik řízena instinkty, že ji nelze poškodit. Ale podoba, jakou namlouvání a sexuální chování v té které kultuře a době nabývá, je dnes moderována internetem mnohem masivněji, než to dříve dělala literatura nebo později film. Velmi přesvědčivě to prokázal ve svém díle sociolog Niclas Luhmann. Jako před desetiletími plnily ordinaci sexuologa případy nedostatečného zájmu žen o sex v páru, dnes ji plní právě opačné případy nebo požadavky dospívajících na změnu pohlaví. To nebude náhoda.

Ludmila Trapková: Tím se dostáváme k transgeneračnímu předávání schopnosti žít ve vztahu. Děti, které měly to štěstí, že mohly doslova okoukávat a denně zažívat uspokojivý vztah mezi rodiči, přinášejí do svého budoucího partnerství věno, jehož velikost si nemusí vůbec uvědomovat, jak je samozřejmé. Také jim doslova přejde do krve životodárný rozdíl mezi mužstvím a ženstvím a jejich neustálé vylaďování jako v párovém tanci, nebo jako mezi pravou a levou rukou.