Velké problémy malých mužů

Mužů menšího tělesného vzrůstu je hodně. Potkáváte je denně, ale jen výjimečně se zamyslíte nad tím, že to mohou mít v životě o něco těžší než ostatní. Maximálně vás napadne, že si musí hledat partnerku přiměřené výšky. Jenže to není zdaleka jediný problém.

Menší muž a touha žen vzhlížet

„Měřím 170 cm, což není zas tak málo, znám i menší muže,“ říká Radek, sympatický třicetiletý muž. „Naprostým nezájmem ze strany žen sice netrpím, takže na ocet nezůstanu, ale kdybych měl o pár centimetrů víc, bylo by to rozhodně lepší.“ Radek se nepotýká se zbytečným ostychem. Je výřečný, takže jak sám potvrzuje, nemá problém ženu zaujmout. „Dokud si povídáme u stolu nebo jedeme na kole, je vše oukej. Jakmile se však postavíme vedle sebe a ukáže se, že jsme stejně vysocí, nebo dokonce ona o něco vyšší, začíná problém.“ Podle Radka právě v tuto chvíli zpravidla nastává bod zlomu, kdy slibně se vyvíjející seznámení začne směřovat ke svému konci, v lepším případě do sféry pouhého kamarádství. „Myslím si, že ženy potřebují podvědomě k muži vzhlížet. Jim nestačí, když je muž stejně velký, ony prostě musí koukat nahoru.“

Věcí, která mužům menšího vzrůstu situaci rozhodně neusnadňuje, jsou vysoké podpatky. „Jejich vynálezce nám prokázal medvědí službu,“ souhlasí osmadvacetiletý Jan měřící 166 cm. „Když si už seženete malou holku, která se vám líbí a vy jí, tak ona si pak vezme podpatky a je zase vyšší než vy. A v tu chvíli ji zaručeně napadne, že by kvůli vám musela nosit celý život jenom nízké boty a s lodičkami na podpatku by se musela rozloučit, a začne uvažovat, jestli jí za to stojíte. A protože je mladá a chce být pěkná a sexy, tak to rozhodnutí nemusí vůbec dopadnout ve váš prospěch.“

Jenže ruku na srdce, tak jako ženy touží po vyšším muži (aspoň o kousek), tak se rovněž muži cítí mnohem lépe, když je jejich partnerka menší (aspoň o kousek). Příroda nás prostě vybavila tak, že muž je ochránce, tedy ten silnější a větší, zatímco žena je ta, jež má být ochraňována, tedy ta slabší a menší.

Čtěte dále: Světlo jako lék, Jak se cítí český doktor? Stresovaný a vyhořelý, Sex? Děkuji, nemám zájem., Duševní pohoda bez prášků

Boj o respekt

Mužský kolektiv je nasycen testosteronem a soutěživostí. Když se objevíte na novém pracovišti jako malý střízlík, na kterého většina kolegů nebo podřízených doslova pohlíží shora, protože jsou o hlavu vyšší než vy, není to nic příjemného. „Dodnes si pamatuji na svůj začátek v novém zaměstnání, kde jsem měl poprvé vést kolektiv asi sedmi lidí,“ říká osmatřicetiletý Libor měřící 163 cm a pokračuje: „První rozdělování úkolů proběhlo na dílně. Obklopila mě parta mých nových podřízených, z nichž všichni až na jednoho byli větší než já, včetně jediné přítomné ženy, a já jim rozděloval úkoly. Vyloženě jsem viděl v jejích očích, jak si říkají: ‚Ty nám tady, prcku, budeš tak něco vykládat!‘ Zpočátku to byl docela těžký boj o respekt, navíc ztížený tím, že můj předchůdce vypadal trochu jako dvoumetrový Rambo, takže kontrast nás dvou byl opravdu obrovský. Nakonec jsem ten boj ale vyhrál. Časem totiž pochopili, že své práci skutečně rozumím a že v případě potřeby dokážu své oddělení hájit jako lev. Když jsem po pár letech odcházel jinam, bylo to nakonec oboustranně těžké loučení.“