Psycholožka na chatu

Vzájemnost a fyzické sdílení je jednou ze základních podstat (nejen) poradenského procesu. Takže kdo by proboha měl zájem na tom, pracovat s něčím, kde doslova na druhé straně „necítíte“ (skoro) nic. Já ano, a nakonec tomu bylo vlastně naopak. Chat, resp. text, je živý organismus a z každého záchvěvu nedopsané nebo nestrukturované věty, interpunkčního znaménka navíc, překlepu anebo emotikonu v podobě mezerníku a závorky jsem nakonec často dokázala vyčíst mnohé. Často také ale vůbec nic. Tak jako v reálném kontaktu jsem někomu byla sympatická a někomu ne, někdo mě rozčiloval svým stylem psaní víc než někdo jiný a někdo po mé první zprávě už nikdy neodepsal. To, jestli jsem špatně uchopila kontakt, anebo si dotyčný zapomněl otevřít chat a prohlédnout si moji odpověď, se už nikdy nedozvím.

Dnešní doba přináší neustále nové výzvy a online platforma je nyní stále atraktivnější, a jak ukázala doba koronavirová, i aktuálnější, pro různé formy poradenství a terapie. Vyzkoušet v sociální práci a poradenství s dětmi a mládeží něco zcela nového bylo tedy nasnadě – chat v mobilní aplikaci, kde na druhé straně sedí (občas stojí) psycholožka. Efekty poradenství online jsou již dnes poměrně dobře prozkoumány v zahraničí, přičemž jsou stále diskutovány různé roviny, které mají svůj diskutabilní etický rozměr. Mám např. právo odepisovat klientovi, když jsem zrovna na zastávce a čekám na autobus, nebo nemám co dělat v čekárně u doktora? Co když nemůžu usnout a vím, že zrovna jeden klient čeká na odpověď, tak proč toho nevyužít? Ano, jedním velkým tématem jsou hranice. A možná ještě mnohem zásadnějším, než je tomu v poradenství offline. Jak dokázat vytyčit hranice internetu, když vlastně žádné hranice nemá? Snad jediným lékem je sebedisciplína a samozřejmě supervize.

Můj koncept byl takový, že primárně nejde o chat v reálném čase, spíše je to zprostředkované dopisování, přičemž obě strany nejsou časově vázány povinností odpovědět ihned (přesto samozřejmě z mojí strany nejdéle do předem stanovené doby, která byla garantována). Nutno podotknout, že online psychologické poradenství je pro klienty v mobilní aplikaci enzetko zdarma, takže nejsou subjektivně vázáni povinností dostát něčemu, co si předem zaplatili, a zároveň je chat něčím velmi neosobním, což mnoha lidem může vyhovovat, a některým naopak nikoliv... O to je možná motivace pro klienty využívající tento typ služby komplikovanější a pro nás jako pro provozovatele o něco náročnější. Reklama a snaha o vytváření pseudovtipných „memíček“ se tak pro mě staly denním chlebem a tak trochu neočekávaným zážitkem ponoru do svého vlastního dospívání a infantilního světa. Návrat k tomu, co by mě osobně jako teenagerku zaujalo, resp. co by mě motivovalo se někomu svěřit se svým trápením přes chat. Ještě ke všemu psycholožce, a ještě ke všemu psycholožce, která se jmenuje Dáša.

Čtěte dále: Souvisí migréna s povahou?, Honzák: Psychopat v roli kladného hrdiny, Jak učitelé přicházejí o iluze, Narcis v roli rodiče: Když jen lásky nestačí

Na přetřes tak přišlo nejen vyhledávání aktuálních memes, ale také pár hejtů na to, jak jsme strašně neaktuální, trapní, no zkrátka to slovo asi znáte, prostě tzv. boomers (narození po druhé světové válce). Vtipem je, že mně je letos třicet a do generace boomers a její údajné definice mám i svým životním stylem opravdu hodně daleko. Jenomže vzájemné porozumění mezi mou generací a o patnáct let mladšími lidmi je dnes zřejmě propastnější, než bylo před lety. Doba se rychle vyvíjí a dnešní generace adolescentů se sice vývojově potýká se stejnými obtížemi, které jsem řešila já nebo moji vrstevníci, jen v jiném, pro mnoho dospělých lidí neuchopitelném hávu. Asi jste už někdy slyšeli, jak údajně už Sokrates spílal mladým, jak jsou ztracenou generací. Zaujmout dnešní generaci adolescentů něčím, co má pro mě osobně aspoň trochu důstojnost a smysl, se někdy zdálo zcela nad moje síly. Tak trochu se ze mě totiž ze dne na den kromě psycholožky na chatu stala rovněž i PR manažerka. Závěrem je konstatování, že psychologie mi jde rozhodně lépe než generování memes.

Zkouška sebedisciplíny a výzva, jak obohatit metody sociální práce s dětmi a mládeží. Tak budu asi navždy hodnotit projekt, který se mi už rok vrývá pod kůži.

Na začátku stál nápad, pár peněz a touha posouvat věci okolo sebe dál a neustále vylepšovat metody sociální práce v České republice. Mobilní aplikace enzetko vznikla z iniciativy neziskové organizace Neposeda působící v odvětví sociální práce a za finanční podpory mnoha institucí, mezi nimiž je i mimo jiné Magistrát Hlavního města Prahy. Děkujeme! Slavíme rok od svého vzniku a zde je taková malá rekapitulace toho, co za strasti i slasti obnáší práce „psycholožky na chatu“ pro děti a mladistvé.

Dagmar Halo