Dějepis v rodinném kruhu

Druhá vlna pandemie nejspíš neumožní oslavy jedenatřicátého výročí sametové revoluce v takovém rozsahu, jaký by si leckdo představoval. Asi nebude ani tolik prostoru na školní debaty nebo akce ke stále živému tématu. O to větší možnosti se otevírají pro improvizaci, jaká by vás ještě před pár lety nejspíš nenapadla.

S hrdinstvím opatrně

Nabízejí se tři základní tematické bloky. Jak se žilo v 80. letech minulého století, jak jsme prožívali hektické události konce roku 1989 a jak se život měnil začátkem 90. let.       

https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/rodina-a-skola/91635/zijeme-v-nejlepsim-z-moznych-svetu

Zkusme si o tom vyprávět v domácím prostředí. Záleží jen na rodičích, zda dokážou zaujmout své děti. Máma a táta se uplatní jako moderátoři i vypravěči. V rolích pamětníků se mohou realizovat i další příbuzní. Čím víc jich pro zmíněný experiment získáte, tím lépe. Názorová pestrost neuškodí. Vzpomínání může být jiným typem dějepisu, než na jaký jsou žáci zvyklí. V rámci rodinného kruhu pravděpodobně vzniknou i konfliktní situace. Nebojte se jich. Mladí posluchači a diskutéři zjistí, že jednu a tutéž dobu různí lidé neprožívali stejně. Na tom není nic nenormálního. 

I když není jisté, jestli se to všude podaří, nutno připomenout, že kvalita dějepisného bytového setkání se zvyšuje v závislosti na otevřenosti a pravdomluvnosti účastníků. Zkuste se například vyhnout přibarvenému líčení vlastního hrdinství. Je ostatně známo, že dvě klíčové demonstrace na pražské Letné sledovala většina obyvatelstva před televizními obrazovkami v pohodlí vytopených obýváků. Ještě větší počet lidí tehdy poprvé v životě zjistil, jak vlastně vypadá muž jménem Václav Havel. Proč nepřiznat, že jsme to tenkrát vůbec nečekali. Stal se zázrak, ať už ho „režíroval“ kdokoliv. Souhlasíte? Nemusíte…