Kulturní vetřelec

Jiří Trávníček před čtenáři črtá unikátní dějiny čtení, kalendárium, zahrnující zásadní i kuriózní události od klínového písma až po boom e-knih v čase covidové pandemie. Je to příběh o síle gramotnosti („Mezi nejgramotnější skupiny obyvatelstva patřili v 18. století tkalci, což souvisí s jejich způsobem práce – mohli číst s knihou položenou na stavu.“). Sílu čtení dokazuje i cenzurování, zakazování a ničení knih, které se s knižní kulturou váže bohužel odnepaměti.

         K zajímavostem kalendária patří třeba vynález brýlí (14. století), první knižní veletrh (1473, kde jinde než ve Frankfurtu), zavedení uvozovek (16. století) nebo první český bibliobus, který vyjel do ulic Prahy v roce 1939, avšak záhy byl zabaven německou armádou, jež ho používala jako sanitku. A když už jsme u knihoven. První noc s Andersenem proběhla v knihovně v Uherském Hradišti roku 2000. Akce, kterou vymysleli místní knihovnice Mirka Čápová a Hana Hanáčková, se rozšířila do jednadvaceti zemí. Celkově se jí zúčastnilo téměř milion dětí.

https://nakladatelstvi.portal.cz/casopisy/rodina-a-skola/91250/mentorink:-dulezity-pomocnik-ucitele

Hlubina strachů

A po teorii trochu praxe. Jaké knížky z poslední doby dětem doporučit? Začala bych knižní sérií Ztřeštěný dům na stromě (Petrkov). Zatím vyšlo předposlední pokračování osmidílného cyklu, v němž Australané Andy Griffiths a Terry Denton, autoři a zároveň hrdinové příběhu, staví dům na imaginárním stromě a zažívají u toho neuvěřitelná dobrodružství. Je to oslava nespoutané fantazie, nabitá slovními i výtvarnými gagy a neskutečnou energií. Tradiční koncept příběhu je zde destruován geniální fantasmagorií, vyprávění však přesto drží pohromadě a nepřestává překvapovat. „Jsem v klidu, protože mám plán. A když říkám plán, mám tím na mysli sendvič. A když říkám sendvič, mám tím na mysli ponorku.“ Což není nesmysl, poněvadž jde o ponorkový sendvič.

Zvláštní poetikou oplývá i svazek komiksových stripů Franka Krauseho Hlubina temných strachů (Argo). Autor v něm zachycuje nejrůznější dětské fóbie, které balancují na hraně mezi surrealismem a patafyzikou. Je to úžasné a psychologické úlevné čtení, neboť zjistíte, že existují ještě větší podivíni, než jste vy sami. Viz: „Když jsem byla malá, řekla mi máma, že jestli se dál budu počurávat do postele, vyrostou mi v matraci červi a sežerou mě zaživa… Myslel jsem, že hlasivky jsou jako magnetofon a nahrávají všechno, co řeknu, a když budu mluvit sprostě, můžou ho vyndat a všechno si přehrát… Když jsem byla malá, říkávala mi babička, že jestli si budu hrát s pupíkem, vypadnou mi střeva a já je budu muset nosit do konce života v koši na prádlo.“