Falešné vzpomínky na dětství

Lze manipulovat s pamětí? Můžeme člověku vsugerovat vzpomínky na něco, co se ve skutečnosti nestalo? Za mnohé mluví případy rozhádaných partnerů, kteří dokážou klamavé vzpomínky implantovat do hlav svých dětí, aby dosáhli zavržení druhého rodiče.

Když jsem byl malý, ztratil jsem se ve velkém obchodním domě. Pamatuju si, jak jsem tam najednou stál sám a plakal jsem. Všiml si mě takový hodný pán v červené kostkované košili, dovedl mě k paní v informacích, ta vyvolala moje rodiče, a abych se nebál, ten pán se mnou počkal, než naši přišli. 

Tuhle vzpomínku dokáže dotyčný barvitě líčit i po letech. Vezmeme-li v úvahu, jak velký strach musel zažít malý klučina ztracený v ruchu obchodního centra, ani se moc nevidíme, že si pamatuje do detailů i červené kostky na košili svého zachránce. 

Celá záležitost má však jeden háček – tahle událost se nikdy nestala. Ztracen v obchodním centru je pracovní název výzkumu, který v roce 1997 provedla americká psycholožka Elizabeth Loftusová. Specialistka na lidskou paměť v experimentu zaměřeném na vytváření dětských vzpomínek spolupracovala s rodiči. Společně se domluvili na tématu, které rodiče budou dítěti vyprávět jako jejich společnou zkušenost – samozřejmě muselo jít o událost, která se dítěti nespojovala s žádnými reálnými zážitky. Kromě verze „ztracen v obchodním centru“ tak docházelo třeba k implantaci vzpomínek na to, jak bylo dítě přes noc hospitalizováno nebo jak vylilo punč na rodinné svatbě. 


Fotka zůstává, vzpomínka se mění

Vzpomínky na události, které se nestaly, se mohou objevit v každém věku. Potvrdila to řada výzkumů z 90. let. Zkoumali se dospělí i děti, psychology a kognitivní vědce motivovaly mimo jiné případy chybných svědeckých výpovědí při vyšetřování trestných činů a při soudních procesech. 

Jednoznačně se prokázalo, že naše paměť se rozhodně nepodobá videozáznamu, který zachytí vše, co se před kamerou odehrává. Vzpomínky obsahují nejrůznější nepřesnosti podle toho, kam je zaměřena naše pozornost. Při ukládání vzpomínky může navíc dojít k dílčí paměťové záměně. Máme tendenci si spíš zapamatovat obsah než to, jestli jsme o daném tématu četli, viděli ho v televizi, jestli nám o něm někdo barvivě vyprávěl nebo jsme se s tím setkali osobně. Nejednou se do paměti uloží i nepřesnosti týkající se místa, času atd.

Placená zóna

Daniela Kramulová