Potenciál školky je v lidech, kteří v ní pracují

Školička Kamarád je standardní státní mateřská škola, která je součástí právního subjektu ZŠ a MŠ Nové Veselí. „Klademe důraz právě na enviromentální vzdělávání a ekologickou výchovu. Zaměřujeme se také na uplatňování přístupů, kterým se dnes říká alternativní a které jsou nám něčím blízké. Někdo z našich pedagogů volí prvky montessori, jiný zase Začít spolu a někdo zase více praktikuje lesní pedagogiku,“ popisuje Monika Kovalská. Jak velká Školička Kamarád je? „Jsme čtyřtřídní školka s celkovou kapacitou 100 dětí, která je beze zbytku naplněná,“ vypočítává vedoucí učitelka. Dodává, že ačkoli spadají pod základní školu, mají vlastní budovu, a ačkoli by možná preferovali, kdyby byli samostatným právním subjektem, s řediteli ZŠ a MŠ, kteří se od 90. let, kdy probíhala optimalizace škol, našli vždy společnou řeč. „Hledáme způsoby, jak věci dělat, a neházíme si klacky pod nohy. Navíc máme kolem sebe nádhernou přírodu a díky tomu, že jsme malá obec, k sobě máme všichni blízko.“

Vedoucí učitelka Školičky Kamarád Nové Veselí Monika Kovalská

Čím je Školička Kamarád jedinečná? „Jedinečnost naší školky spočívá v tom, že se nám podařilo dát dohromady partu lidí. Potenciál naší školky je v lidech, kteří v ní pracují. Vždy jsme měli šťastnou ruku a vybrali jsme do týmu učitelky a provozní zaměstnance, kteří mezi nás zapadli. Dokážeme spolupracovat, komunikovat, domlouvat se, a také se vzájemně podpořit. A to vnímám jako největší hodnotu,“ usmívá se Monika Kovalská. „Kdyby se v týmu ocitl někdo, kdo by věci bojkotoval, bylo by to složitější.“

Enviromentální výchova

Proč se Školička Kamarád zaměřuje právě na enviromentální výchovu? I na to jsem se zeptala Moniky Kovalské. „Dospěli jsme k ní v roce 2008, kdy jsme revidovali náš školní vzdělávací program. Už tehdy jsme ovšem vnímali, že není potřeba objevovat žádnou velkou vědu. Že stačí vnímat svět kolem nás, všímat si s dětmi souvislostí, které tam jsou, a že to v podstatě nejpřirozenější forma vzdělávání. Jednou z věcí, která s tímto vzdělávacím směrem souvisí a kterou jsme tady na Žďársku výjimeční, je ukázková školní zahrada, kterou máme. Ceníme si na ní toho, že jsme ji budovali s rodiči i s dětmi. Na začátku nebyl žádný odborný projekt ani dotace. Šli jsme do toho se svými nápady i euforií. Rodiče to cítili stejně. Sami jsme si vymysleli plán, sehnali jsme si zdroje například ze sběru papíru nebo ze sponzorských darů, které nám poskytly okolní firmy, jež jsme oslovili. Rodiče poskytli materiální pomoc. Bylo to velmi živé, komunitní,“ uzavírá s úsměvem Monika Kovalská. „Za jedno odpoledne jsme společně vybudovali šest prvků přírodní zahrady,“ dodává.

Co je na enviromentálním zaměření pro Školičku Kamarád tak důležité? „V naší školce působím zhruba 35 let. Když jsme se s rodinou v roce 2000 přestěhovala do Nového Veselí, už jsem zde byla i obyvatelkou, nebylo to jen místo mé práce. Vztah k přírodě jsem už měla v sobě, a když jsme ve školce společně přemýšleli o tom, jak půjdeme dál, co vlastně chceme, kam bychom se rádi posunuli, uvědomili jsme si, že prostředí, ve kterém žijeme, je nádherné, a že můžeme bohatě čerpat z přírodních zdrojů. Začali jsme dílčími kroky, přicházeli jsme na to, čím můžeme naše vzdělávací záměry podpořit, ať už to byly koutky se zvířátky, které jsme budovali v jednotlivých třídách, nebo přírodní zahrada, o které jsem mluvila před chvilkou. Samozřejmě jsme se zaměřili i na práci s odpady. Všechno to byly věci, které jsme zvládli uskutečnit hned,“ říká Monika Kovalská. „Enviromentální výchova, to je svět, který dítě obklopuje. Proč bychom je ve školce měli učit nějaké složitosti, které přijdou až postupně, když toto téma se týká věcí, které děti samy objevují, mají radost z toho, když samy něco zjistí, je tam ten moment překvapení. Jdeme třeba na zahradu, odklopíme kámen a už vidíme stínky, které se pod ním rojí. A děti jsou z toho úplně paf,“ směje se Monika Kovalská.

Setkávání generací

Školička Kamarád podporuje také mezigenerační setkávání. Co je na něm tak důležité, že mu dává takový prostor? „Tohle téma také vychází z toho, kde žijeme. Lidé na vsi mají k sobě, co se týče vztahů, velmi blízko. Žijí tu naši sousedé, rodiče, prarodiče… Snažíme se, aby děti v rámci naší obce i pěti spádových, z nichž k nám děti dojíždějí, poznávaly místo, kde žijí. Důležité to je pro to, aby děti poznaly kořeny, věděly, odkud pocházejí, že tady bydlela třeba prababička, že tu po sobě něco zanechala,“ popisuje Monika Kovalská. „Tyto hodnoty jsou pro děti možná těžko uchopitelné, ale pokud je zařadíme do nějakého projektu a mohou se setkávat s lidmi různých generací, je to pro ně přístupnější. Navíc pro děti do školky chodí mnohdy právě prarodiče, mají více času a zajímá je, co se ve školce děje. Když pořádáme třeba jarní a podzimní uklízení na zahradě, zapojí se obvykle také prarodiče.“

Na stránkách školky najdeme mnoho realizovaných projektů, včetně například naučné stezky. Co je pro tým Školičky Kamarád na takovýchto projektech tak zajímavé? A jak vůbec práce na projektech probíhá? „Projekty jsou obohacením naší práce, je to další příležitost, kam můžeme vzdělávání posunout. Setkáváme se při nich všichni, celá školka, je to mimořádná záležitost. Časem jsme ovšem zjistili, že méně je více, a některé projekty jsme opustili. Ponechali jsme si projekty, které korespondují s našimi vzdělávacími záměry. Šijeme si projekty na míru,“ usmívá se Monika Kovalská.

A co zmiňovaná naučná stezka? „To byl skutečně projekt na míru. Městys měl ve svých záměrech vybudování stezky, ale původně se zastupitelstvo domnívalo, že to bude pouze pěší stezka, která bude sloužit pro procházky obyvatel Nového Veselí. Se základní školou jsme dali najevo, že by bylo skvělé přidat ke stezce i edukační rozměr. Přesvědčili jsme pana starostu, aby se záměr takto rozšířil, a získali jsme tak příležitost stezku připomínkovat, vyjádřit se s k obsahové náplni jednotlivých panelů. Chtěli jsme, aby se i zde projevil mezigenerační rozměr, aby úkoly, které stezka obsahuje, oslovovaly různé věkové kategorie,“ popisuje Monika Kovalská. „Podařilo se vytvořit dílo, které v obrazových panelech nepopisuje věci doslova, pomocí fotografií, ale panely jsou malované a graficky zpracované na základě společných diskuzí o záměru stezky. Stezka vykresluje život kolem rybníka, vodu jako jeden živel, vodní rostliny a zvířata, ukazuje, co nám voda nabízí k relaxaci a jak je nám užitečná. Společné bádání děti baví,“ dodává.

Školku tvoří jeden tým

Týmová práce je základ dobrého fungování jakékoli společnosti. Co je podle Moniky Kovalské pro dobré fungování týmu důležité? „Podle mého názoru je to dobré pracovní klima. ‚Holky‘ jsou v práci rády, a to jak ty pětadvacetileté, tak my, které už jsme starší,“ usmívá se. „Dobré klima vytváříme my všichni tím, že dokážeme komunikovat. Jsme otevřené, nehrajeme si na to, kdo má jakou pracovní pozici. Jsme parta ženských, kde má každá nějaké starosti i radosti, dokážeme se vzájemně podržet, povzbudit, ale také se umíme společně zasmát. Nechci říkat, že jsme druhý domov, pořád je to práce, ale kdyby se nám tu nelíbilo, utíkal by každý co nejdříve domů.“

Do školkového týmu nepatří jen pedagogové, ale také provozní personál. A ten ze Školičky Kamarád je jistě aktivní i v jiných oblastech než v těch základních, které se ho týkají, protože nejrůznější akce, které pořádáte, vyžadují i jeho spolupráci. Jak se novoveselské školce daří v této oblasti? „Základní věcí je uvědomit si, že každý člověk, který ve školce pracuje, nějakým svým dílem přispívá k obrazu celku. Jako pedagogové si můžeme navymýšlet spoustu věcí, ale bez ‚koncovky‘ v podobě provozních zaměstnankyň by to nešlo,“ potvrzuje Monika Kovalská. „Tvoří nám technické zázemí. Nejde jen o to, že uklízečky uklízejí a kuchařky vaří, ale když jedeme na výlet nebo jdeme s dětmi do terénu, máme od nich podporu v tom, že pro nás nachystají jídlo s sebou. Navíc jsme zapojeni do programu Skutečně zdravá škola, kde potřebujeme mnohé věci přenést na školní jídelnu. Jaké budou přístupy? Z čeho se bude vařit? Jaká bude skladba jídelníčku? Použijí se v kuchyni suroviny, které s dětmi vypěstujeme na zahrádce? Bez podpory z jejich strany bychom nic takového dělat nemohli, ani komunitní akce by nebyly možné,“ zdůrazňuje. „I uklízečky mají na fungování školky svůj podíl. Využíváme i práci asistentů, kteří jsou pro nás moc důležití.“

Rodiče a školka

K práci moderní mateřské školy patří též spolupráce s rodiči. Co dělají ve Školičce Kamarád pro to, aby fungovala co nejlépe? „Myslím, že u nás probíhá spolupráce s rodiči podobně jako v jiných mateřských školách, stojí na komunikaci, otevřenosti, empatii, na tom, že rodičům chceme být nápomocni a řešit jejich věci. Snažíme se jim ale také ukázat i další možnosti. Je pochopitelné, že rodiče často věci vnímají ze svého pohledu, proto jim ukazujeme, že věci mají i další rozměr. Necháváme je ‚nahlédnout pod pokličku‘ dění ve školce, vtáhnout je do něj. Chápeme, že rodič jde s dítětem až do třídy, protože dítě právě potřebuje větší podporu, a naše dveře jsou stále otevřené, aby rodiče mohli pozorovat, jak to u nás žije, co ve školce právě probíhá. Pokud pořádáme společné aktivity, je čas i na neformální rozhovory. Tím, že jsme vesnická školka, k sobě máme přirozeně blízko, s mnoha rodiči se známe osobně,“ mluví o specificích Školičky Kamarád Monika Kovalská.

„Myslím, že roli hraje i to, že naše školka, která je spádová i pro pět dalších obcí, je v Novém Veselí jediná, a tak se pro mnohé rodiče stává ‚srdeční záležitostí‘. Proto ji podpoří rádi, uvědomují si, že tak podpoří i své dítě,“ myslí si Monika Kovalská. „Vidí, jak k dětem přistupujeme, co s nimi děláme, a podpoří nás třeba tím, že do třídy nakoupí kancelářský papír, který potřebujeme. Teď jsme vybudovali novou přírodní učebnu, na čemž se částečně podílela obec. Chtěli jsme udělat zelenou střechu, takže jsme cíleně oslovili tatínka, který se zabývá pokrýváním, a podobně.“

Školka v době epidemie 

S Monikou Kovalskou jsem se, samozřejmě přes Skype, setkala koncem září v době rozbíhající koronavirové epidemie. Jak tato situace zasáhla Školičku Kamarád? „Musím zaťukat,“ usmívá se Monika Kovalská, „že náš region zatím není výrazně zasažen. Snažíme se fungovat v běžném režimu, ale opatření, která jsou vyhlašována, se stávají součástí běžného provozu naší mateřské školy. Nemůžeme plánovat komunitní akce, kde se potkává vícero lidí, i schůzku s rodiči jsme zrušili a místo ní jsme pro ně připravili informační manuál. Nechtěli bychom se stát místem, kde by došlo ke komunitnímu přenosu. Říkáme si, že to snad kolem nás proplyne, a doufáme, že ti, které by situace postihla, z ní vyjdou ve zdraví.“

Koncem října pak Monika Kovalská dodala: „Aktuálně se situace změnila. Bohužel jsme v karanténě celá školka, děti i zaměstnanci, nemocní jsme zaměstnanci vyjma kuchařek. Už máme čtyři covid pozitivní, všichni vesměs silnější chřipkové příznaky, se zvýšenými teplotami a ztrátou čichu a chuti. Dětem a rodičům jsme zadali distanční výuku (těm předškolním) a všichni reagují velmi pěkně, máme z toho radost. Rodiče nás povzbuzují i slovně, což je moc milé a dodává nám to síly vše zvládnout. Nikdy bych si nepomyslela, že nás covid zasáhne v takovém rozsahu. Obnovit provoz bychom měli začátkem listopadu, doufáme, že se všichni ve zdraví sejdeme.“

Mgr. Marie Těthalová