Pohlednice ze starého světa

Kdo z vás někdy v posledních deseti až patnácti letech připomínal sobě i dětem, že se blíží období, kdy je zapotřebí nachystat sadu tematických pohlednic a seznam adres všech příbuzných a jinak blízkých lidí? Odpověď si doplňte podle vlastních zkušeností. 

Obecně se má za to, že neúprosný trend je nakloněn pohodlnějšímu způsobu posílání svátečních přání. Elektronická cesta je pro mnohé lidi snadnější, rychlejší, levnější, zkrátka komfortnější. A co si budeme povídat, s pomocí chytrého mobilního telefonu to jde jako po másle. Nelze se divit, že starý zvyk byl ponechán v repertoáru seniorské generace. Kdekdo z mladších lidí vám potvrdí, že jen babička s dědou mají na takové úkony dostatek času. Nákup pohlednic, jejich vypisování, lepení známek a odnos k poštovní schránce, to dá práci a je to až příliš zdlouhavé. 

Vypadá to, že pohlednicová kultura se v posledním desetiletí propadla do stejného koše, v jakém se pod vlivem komunikačních technologií ocitly tištěné noviny nebo část televizního vysílání. Pro někoho to může být nepodstatný jev a vítaný pokrok. Pro jiného je to významný příspěvek k prohlubování mezigeneračního nepochopení či rovnou odcizení.    

Důkazy zájmu

Představte si atmosféru vánoční návštěvy u příbuzných. Je pravděpodobné, že starší lidé se mezi řečí zmíní, kolik pohlednic letos našli v dopisní schránce. Papírový paklík povzbudivých přání a vzkazů mnozí považují za důležitý důkaz zájmu. Jsou lidé, kteří se svými příbuznými mají v průběhu roku minimum kontaktů, některé se vejdou jen do několika vět na pohlednici s vánočním motivem. I to je důvod, proč v některých rodinách vznikají sbírky ukládané do šuplíků, krabic, kufrů. Občas se do nich sáhne, při různých setkáních se ukazují dokola a slouží jako inspirace ke vzpomínání na tety a strýce, kteří pobývají za nebeskou bránou. Jistě to tak nedělají všude, nemálo papírových přání skončí ve sběru. Ovšem tam, kde se dbá na písemné uchování rodinné paměti, mají i zdánlivě obyčejné vánoční pohlednice své místo a význam. Příznivci rodokmenů a kronik by vám potvrdili, že je to způsob, jak částečně zdokumentovat dlouhodobé vztahy v příbuzenstvu. 

Zatímco sbírání papírových pohlednic má tradici, těžko zatím najít člověka, který by se zabýval systematickým ukládáním elektronických přání. Schválně si odpovězte na otázku, kolik vánočních a novoročních esemesek a e-mailových zpráv jste si bezpečně uschovali pro své děti a vnoučata? Co vy víte, jednou s nimi mohou pracovat jako badatelé rodinné historie. Nová sběratelská disciplína nejspíš čeká na příští nadšence a snad o ní ještě uslyšíme. To však neznamená, že bychom se měli vysmívat starým zvykům. I my můžeme navázat na to, co pěstovali naši předci.